Nemáme toho dost, je tady další lezecký víkend na pískách. Po roce se vracíme do Příhraz. Materiál máme už osahaný, víme jak chutná pivo dole v hospodě a tak nás nemůže nic překvapit. A co je hlavní, kluci loni nedolezli na Kobylu a tak se zapřísáhli osedlat ji letos. Kdo si netroufá na Kobylu, je tady k mání ještě Hříbě.
A opravdu. Hned v sobotu dopoledne se jim to podaří! Neskutečná radost. Slunce praží a tak si dáme rest a na pozdní odpoledne se vydáme na neméně důležitou Rajskou věž. Na jejímž vrcholu je mimochodem i česká vlajka. Martin vytáhne nádhernou hranu za VIIc. a opět sklízí obdiv a gratulace od ostatních. Setkání obou lezeckých skupin na vrcholu Rajské věže je dokonalé.
Večer v hospodě všechny výlezy náležitě oslavíme. Skoro do půlnoci za brnkání kytary provozujeme něco, co je částečně podobné zpěvu. Přidávají se k nám i další skupiny, cyklisti, barmanky i pan Láďa, který stále dokola objednává hruškovici. V nejlepším je ale dobré přestat. Ukládáme se ke spánku.
V neděli máme na lezení už jen dopoledne a tak jdeme na Křížové věže. Je přes 30°C. Začínáme se připékat a tak to brzy vzdáme a jdeme dolů na oběd.
Tak zase máme co vyprávět. Loučíme se v hospodě, naskládáme se do auta a o chvíli později najíždíme na dálnici. Doma už jen vysypat písek z batohů a natáhnout se do postele. Tak zase příště, skály!
