Po plavbě trajektem z Korfu a dvouhodinovém přejezdu po dálnici se ocitáme v řeckém městě Kalpaki. Kalpaki je zasazené v zelených kopcích pohoří Pindos a pojí se s ním několik válečných momentů, kdy se území Řecka snažili obsadit Italové.
Spíme na vršku s památníkem, sochou vojáka a řeckou vlajkou, která celou noc cinká ocelovým lankem o svou žerď.
Řecko se s námi loučí nízkou inverzí v údolí.
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4508-1024x683.jpg)
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4510-1024x683.jpg)
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4521-1024x683.jpg)
Leskovik- termální prameny Sarantoporos
Na hranicích nás vítá další milý národ na cestě přes Balkán – Albánci. Hned za přejezdem hranice to stáčíme k řece Vjosa. Vylézá sluníčko a je teplo jako na konci léta. Jdeme se koupat!
Ještě předtím se nasnídáme v údolí s volně se pasoucími koni. Tyhle snídaně nám budou neskutečně chybět. Návrat domů se rychle blíží.
Autem už to dál nejde a tak přeskakujeme široký potok a pokračujeme do mělkého širokého říčního koryta. Vjosa je průzračně modrá řeka, která pramení na svahu hory Katáras v řeckém pohoří Pindos a ústí o 250 kilometrů dál v Jaderském moři.
Martin mi vypráví o nebezpečném tekutém písku, který mě může spolknout a pak sám do takového zapluje. Písek mu chce sežrat boty, boří se v něm po kolena a prosí mě o podání ruky. Pomáhám mu ven a směju se, vždyť říkal, že ho nemám sešlapávat a pak se do něj sám proboří. Od té doby si dávám pozor a snažím se do písečného bahna moc nešlapat.
Nacházíme první termální prameny známé pod názvem Sarantoporos (nebo Sarandoporo). Sirné lázně mají přes 30°C. Poslední dostupný pramen vyvěrá v jeskyni. Světlo se sem dostává skalním komínem a můžeme si díky němu prohlédnout krápníky tvořené sirnými krystaly.
Po koupačce se vracíme k autu a potkáváme pohraniční stráž se samopaly. Poznáváme je, jsou to ti, kteří kontrolovali naše doklady při vstupu do země. Jsou na běžné kontrole hraničního pásma.
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4536-1024x768.jpg)
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4544-1024x683.jpg)
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4550-1024x683.jpg)
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4559-1024x683.jpg)
Cesta podél jižní hranice Albánie
Od Leskoviku vede podél jižní hranice Albánie nová asfaltka přes horská sedla, vine se jehličnatými lesy a loukami až do Ersekë. Potom najíždíme na starší cestu plnou děr a podstatně musíme snížit rychlost. Od vesničky Qinan je to zase o něco lepší.
Krajina je jako dělaná pro projížďky na koních. Pozorujeme pastevce s kozami, krávami a ovcemi. Pole obdělávají traktoristé. Frenký spokojeně vyspává na zadních sedačkách. Pak už klesáme k Ohridskému jezeru.
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4568-1024x683.jpg)
Pogradec
Do albánského města Pogradec dojedeme s vidinou večeře u vody. Místo toho nacházíme odpadky, velké toulavé psi, děti hrající si s pyrotechnikou a vůbec se nám tady nechce zdržovat.
Na závěr dne přejíždíme do nedaleké Makedonie. Slunce zrovna zapadá s barví hladinu Ohridského jezera do purpurových odstínů. Pohoří Galičica brzy vrhne stín na břehy jezera a jako lusknutím je tma.
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4577-1024x683.jpg)
![](https://www.sbalbatoh.cz/wp-content/uploads/2024/01/IMG_4578-1024x683.jpg)