Letos jsem si přála hodně cestovat, cestovat daleko a na dlouho. A taky jsem si přála probudit se na kopci u žlutěčervených barev vycházejícího slunce, jako tomu bylo před pár lety na Kanárských ostrovech. A tak můžu říct, že aspoň jedno přání se mi splnilo. Žádné plány nikdy přesně nevyjdou a tak je důležité, radovat se i z toho, co vyjde trochu jinak.
V pátek v noci popíjíme s holkama víno u Nového Boru. Utábořené na okraji lesa tlacháme až do půlnoci. Ono to holčičí povídání někdy opravdu nejde zastavit. Hlídá nás smečka čtyř psů a navíc svítí měsíc tak moc, že ani není pořádná tma. Možná i proto se nám vůbec nechce spát. Naštěstí naše ponocování nemá žádný vliv na ranní vstávání a ze spacáku vypadneme dost brzy na to, abychom stihli vidět tu nádheru. Nad bochánkami Lužických a Žitavských hor začínají kličkovat paprsky vycházejícího slunce. Obloha se barví do teplých podzimních barev a ladí tak ke spadanému listí, co se kolem nás povaluje. Vaříme si kafe, snídáme a pozorujeme, jak přichází nový den.
Na trek vyrážíme z vesničky Svor. Po silničce se dostaneme na modrou turistickou trasu do lesa. Střídají se tady smrkové lesy s bukovými, až dojdeme na vyhlídku Pětikostelní kámen.
Cestu semtam lemují mochomůrky, psi vesele poskakují a my si užíváme úžasný klid. Po hřebenovce se propleteme opuštěným lesem pod Ptačincem až na hraniční čáru s Německem. Tady tiché pusté lesy končí a před námi i za námi se tvoří fronta na vrchol Luž. Vystoupáme klikatou cestou k rozhledně a dáme si na chvíli pauzu.
Přes půlku trasy máme za sebou a díky malému převýšení máme skvělý čas. Nic tedy nebrání tomu, dát si v chatě pod Luží něco dobrého k jídlu. Uprostřed lesů stojíme najednou mezi několika roubenými chalupami. Je tu krásně, ale po chvíli nám začíná být z toho sezení zima. Přece jen už je říjen a slunce hřeje opravdu skromně. Pokračujeme kousek po červené a pak po cyklotrase až k Leinertovo obrázku. Tady odbočíme na neznačenou trasu a dojdeme až k Rousínovskému potoku.
U Rousínova se pokusíme natrhat pár jablek, ale pokusy o výskok na nejnižší větve jsou tragické. Pozdravíme alespoň všudypřítomné krávy a sejdeme zpátky dolů na Svor.
Trasa má 24 kilometrů a pohodovým tempem se dá zvládnout za jeden den. K autu přicházíme asi v půl šesté večer a ještě se na neděli přesuneme krásnými lesními serpentinami do kempu v Ostrově.