Čtvrtek
V 6 ráno nás budí zaskřípání někde v dálce padajícího kamení. Pomalu na to se probouzí stovky ptáků kolem nás a začínají den štěbetáním.
Snídáme polívku na vyhlídce a po sestupu dolů potkáváme Čechy, kteří jdou opačným směrem. Chvíli konzultujeme cestu, která je ohraničena páskou zákazu vstupu a pak hurá nahoru.
Bosque de los Tilos
Tady už je to o něco divočejší. Příroda přetváří lidský zásah podle svého. Cesty, které se jí nelíbí, zasypává sutí a svaluje na ně borovice. Všechno jde ale projít. Odměnou jsou neskutečně nádherné výhledy do roklí a na vrcholy skal. Před prameny jsou chodníky schované pod množstvím dlouhého jehličí a noha na tom pěkně klouže. Úsek má zhruba 5 kilometrů. V cíli jsme i s krosnami asi za 3 hodiny. Důvod pásky byl jasný, na některých místech stačí chybný krok a kutálíme se o pár desítek metrů níž.
Zbytek dne trávíme marným hledáním cesty na Pico de la Cruz, která je stěžejním bodem pro výstup k observatořím. Chceme si to usnadnit a najít starou zkratku. Jenže dříve značená zelená cesta už na mapě není a i když pár značek nacházíme, v jednom místě prostě končí a začínají skály. Vzdáváme to a otáčíme se.
V šest hodin je tady už tma, stan stavíme u pramene, večeříme a pak ještě dlouho pozorujeme hvězdy.
Rekapitulace: 4,5km vzdálenost (+ cca 6km bloudění), 1325m stoupání, 479m klesání, mapa zde
