V pátek v osm večer se potkáváme s druhým autem lezců na parkovišti Rynoltická před Horním Sedlem.
Stoupáme obtěžkáni materiálem na lezení, jídlem a vodou, každý nese něco. Míjíme obě Smrtky, Dvojče i Libereckou věž a pod Hřebeny potkáváme kamarádku Hanku, která přijde v pletené dece a jako lesní víla nás dovede na výhled, kde už se před naším příjezdem utábořila. Za chvíli se lesem line náš osmihlasný smích, koukáme na hranici s Polskem/Německem a popíjíme medovinu, svařák či pivo.
Táboření pod Hřebeny
Ráno nečekaně fouká úplně mrazivý vítr a smrky nám v něm ševelí svými větvemi nad nocovištěm. Přesuneme se k Sokolovi. Vláďa školí celou skupinku, vysvětluje správné techniky slanění a jištění druholezce shora. Martin se mezitím naváže a já ho jistím na Normálce vedoucí přes komín. Nahoře na polici se postupně dobíráme a Vláďa mezitím vytáhne Západní levou spáru V. a pokračuje vzhůru k vrcholové knížce. Roman dobírá další část party a Martin si vybírá Severní hranu V., kam mám za ním trochu problém dolézt. Za mnou jdou Danča a Jani, Roman a pak i Vláďa všichni úspěšně. Pískovcová klasa nám dává zabrat, doplňujeme energii bábovkou a kafem. Vláďa se pak s nadšením hrne do Frýdlantské cesty VII., ale po pár pokusech nechá vedení Martinovi.
Školení pod SokolemZápadní levá spára V.Závěrečný přeskok na Frýdlantské
Odpoledne konečně semtam vykoukne sluníčko a tak se vydáme k Velké smrtce. Martin si vybere Normálku III. a s Vláďou nám pak shora hodí lano i do Nové zapadní cesty III., lezeme tedy na dvě skupiny za nimi nahoru. Roman odjistí Marťase V., který za námi doleze na závěr a místo úžasu z výhledu pronese nejdřív pár sprostých slov. Na vrcholu se společně ještě dobrou chvíli zdržíme, sdělujeme si dojmy a kocháme se krásou Lužických hor.
Relax na Velké SmrtceVrcholovkaDůmyslný systém jištění je na závěr smotánSlanění
Pod Cvičnou skálou nacházíme perfektní nocoviště pro dnešní noc. Je tady ohniště a posezení. Příjemně unavení večeříme a u ohně si alespoň procvičujeme teorii.
Pod Cvičnou skálou
Další den je počasí o něco lepší. Přes stavění se všichni vydrápeme na Malou Smrtku a najednou je během toho balení a klábosení už poledne. Rozhodneme se omrknout ještě Krkavčí skály, které jsou asi 20 minut cesty po zelené turistické trase. Dojdeme ke Krkavčímu hnízdu a Vláďa nám všem vytáhne Cestu středem za VI., místo je to opravdu nádherné. Musíme se už ale bohužel vrátit domů.
Stavění na Malé SmrtceCesta středem VI.Šachtou k Fellerovce
Balíme a opět obtěžkáni materiálem a spoustou pěkných zážitků navrch se vracíme na parkoviště.
Kdo si chce odpočinout, vypnout, mít vítr ve vlasech i v uších, brouzdat v písku, hlíně či kamení. Jet na dovolenou v zimě na místo, kde je celoročně hezky. Kde sluníčko vyjde i v lednu v 7 ráno a zapadá až v 7 večer. Kdo by chtěl vidět pouště plný ničeho, připomínající povrch Měsíce. Kdo se chce projet na velbloudu či osedlat kolo. Zkusit surfing. Potkat veverky berberské na pláži nebo ochutnat domácí kozí sýr. Tak pro toho je tenhle ostrov.
S holkama vyrážíme jednu lednovou neděli z Norimberku. Poprvé letíme se společností Corendon a hned získáváme jako bonus hodinu zpoždění. Navíc si v odbaveném batohu nechám powerbanku i foťák tak mám o to trochu strach. Batůžek má sice lehce přes 10 kg ale v letence máme rovnou odbavené zavazadlo. S nefunkčním checkinem přes web nám nakonec pomůže paní za přepážkou a tak je dobře že jsme na letišti včas.
Puerto del Rosario
V poledne už vystupujeme na malém prašném ale slunném letišti. Rovně přes hlavní vchod se dostaneme na autobusovou zastávku a o půl hodiny později pokračujeme do Puerto del Rosario.
V Puerto Rosario se dlouho nezdržíme, je to naše přestupní stanice do vnitrozemí. Stihneme si dát ale kafe v přístavu a nakoupit si vodu a jídlo na cestu.
Antigua
Třídenní putování v horách začínáme v městečku Antigua. Je to zapadákov. Prázdné ulice, nikde nic, v pozadí vrže starý větrný mlýn. No tak ještě jedno kafe a jdeme.
Po zelené značce krásný výšlap nahoru na Morro del Cortijo 637m. Svítí slunce ale neskutečně fouká vítr. Pod námi se rozprostírá park Betancuria, trocha zeleně zasazené v terasách.
Sestupujeme dolů a míjíme několik Španělů na lavičkách. Je teplý leden a tak tady klábosí, grilují a děti si hrají na hřišti.
Kolem hlavní silnice se pak dostaneme na odbočku Calle San Sebastian. Tuhle noc přespíme tady pod palmami.
AntiguaBetancuria
Pajára
Ráno nás čeká strmý výšlap z údolí Valle del Granadillo až do sedla Degolada de los Granadillos. Cesta po červené vede přes opuštěnou vesnici Toto a dál skrz město Pajára.
Pajára je další z větších měst na tomto ostrově, kde se dá nakoupit jídlo a najíst.
Následuje asi nejhezčí část dálkové trasy GR 131 přes vrchol Pasos 482m pouštní krajinou. Ač se může zdát někomu tahle pasáž nudná, pokud se dobře rozhlédne, uvidí na všechny strany ostrova, na oba břehy – jižní i severní a na oceán z obou stran. Kolem se budou toulat kozy a v dálce asi budou slyšet zvuky z měst. Pravděpodobně jako nám tady bude foukat silný vítr, přece jen jde o úplně otevřenou krajinu bez stromů, bez ničeho.
Přes malou vesničku Cardón, kolem větrných elektráren se přesuneme až na klikatou silnici. Za úbočím nad Las Hermosas najdeme perfektní místo na spaní. V dálce nad zálivem zapadá sluníčko ve světle růžových a žlutých barvách. Vybalujeme spacáky v závětří, v kruhu lemovaném kameny do výšky pasu.
Valle del Granadillo PasosCardón Las Hermosas
La Pared
Do La Pared dojdeme dopoledne prašnou cestou mezi ohradami domácích koz a ovcí, kde jediný lidský život představují umělé napodobeniny. Máme štěstí. Zrovna když se rozhodneme, že odtud k moři na protější stranu ostrova dojedeme busem, jeden takový bus nám odtud za půl hodiny jede. A z těchto končin je to dnes téměř jediný způsob jak odtud odjet.
La Pared v dálce
Esquinzo, Pico de la Zarza
Putování po GR131 tedy po asi 43 kilometrech ukončujeme a je to přesně zavčasu. Čekala by nás už jen nudná rovná cesta pustinou. Místo toho našetříme síly a ještě dnes zvládneme dojít z krásných písečných pláží v Esquinzo až na nejvyšší vrchol ostrova Pico de la Zarza 807m. Zdolat vrchol doporučuji, stojí to za to i když se to tak většinu cesty nemusí zdát.
Na večer se vracíme dolů na předměstí Morro Jable nazývané Solana Matorral. Za odměnu si s holkama dáme pizzu a láhev vína. Kde budeme spát, je dlouho nejasné, až narazíme na skvělý plážový přístřešek. Noc v něm je bezpochyby nejlepší ze všech z celého výletu.
Esquinzo Pico de la Zarza
Corralejo
Ráno odtud odjíždíme až úplně na sever do Corralejo. Jízdenka za 10 euro se rovná nejlevnější ceně za poznávací výlet ostrovem. Vidíme ještě mnohem víc ničeho než jsme za celou dobu viděli. Ale je to moc pěkné nic.
V Corralejo se přes booking ubytujeme v apartmánu Golden Wave bezmála za 750 kč na osobu na dvě noci. Zbytek dne si už užíváme jen moře a písečných dun hned za městem (Dunas de Corralejo). Až do večera tady můžeme pozorovat opálené dredaté surfaře a surfařky nebo padlle boardisty. Pro zájemce je ve městě několik půjčoven i surfařských škol.
Poslední den na ostrově věnujeme cyklo výletu. Z půjčovny Volcano Bike si za 12 euro vyzvedneme kolo a trasou podél pobřeží vyrážíme do El Cotillo. Mám z téhle cesty jeden velký poznatek – drncá to a bude vás pěkně bolet zadek. Spíš jsem si na cestě zpět užila sjezd mezi sopkami, když jsme od Volcánu Calderón Hondo mohli hodit nohy z pedálů a jen lehce přidržovat brzdu. Cesta se nádherně klikatila pořád dolů až do Corraleja.
A pak jsme si dali první a poslední zmrzlinu a další den ráno chytly letadlo domů.
Tipy na cestu:
pohybujte se autobusem, je to jednoduché a levné, jízdní řády najdete přehledně sepsané na tomto odkazu
při výběru ubytování myslete na to, že dole na jihu je hodně hotelových komplexů a potkáte tam spoustu převážně německých turistů, nám se proto líbilo v apartmánu v Corralejo na severu
na některá místa se budete těžko dostávat bez auta (půjčoven je tady několik), dobré je ale taky zvážit jestli některá odlehlá místa nejsou jen turistickým lákadlem, k navštívení romantických opuštěných pláží auto určitě doporučuji
písčité pláže a pozvolný vstup do moře se hodí pro výlety s dětmi, pro rodiny a důchodce
kdo chce sportovat, může využít půjčovny kol nebo surfovat
turisti můžou projít celý ostrov od severu na jih, ale bylo by to asi nudné, doporučuji výše zmíněný trek z Antigua do La Pared, stačí k tomu 2 litry vody na den (ve městech lze dokoupit balenou vodu), dál se hodí spacák, šátek přes uši, opalovací krém a lehké boty (náš batoh vážil do 12kg)
myslím, že na Fuerteventura nehrozí nic nebezpečného, jelikož tady nic neroste a téměř nic nežije, otravovat vás bude maximálně veverka nebo silný vítr v kopcích
Jeden ze zajímavých vrcholů Šumavy, který mi chybí v seznamu, je Luzný. Nachází se na německé straně zhruba 50 km dojezdové vzdálenosti od Železné Rudy. Z jeho vrcholu ve výšce 1373 metrů je nádherný výhled na okolní kopce (např. Roklan, Poledník) a někdy až na panorama severních Alp.
V zimě se dá parkovat kousek nad vesnicí Waldhäuser. Zbylá část cesty je uzavřená a nyní už i úplně pod sněhem.
Nejkratší okruh od parkoviště na Luzný má asi 8 km. Trasa je zde.
Co je ale unikátní na široké klikaté cestě na Lusenschutzhaus (horskou chatu na Luzným) je to, že se dá celá sjet zpátky k autu na bobech nebo saních. Kdo si to chce užít, musí vychytat čas, kdy cestou proudí co nejméně turistů. V opačném případě jde o hodně oblíbenou a frekventovanou trasu právě pro její dostupnost a tak si od lidí neodpočinete.
My jsme se vydali právě na odkazovaný krátký okruh a v jeho prostředku si na Luzným dali výborné pivo a svačinu.
Kudy na Luzný?Boby a saně na cestu zpět Výhledy z LuznéhoVýlet vhodný i se psyHorská chata Luzný
Cestou domů pak ještě zastavujeme v Národním parku Falkenstein u Zwieslu. Psi tady mají přístup povolen a navíc vstup je zadarmo (platí se jen parkovné). Cestičky vedou skrz louky kolem kamenné jeskyně a lávkami mezi zvířaty. Zvířecí park zahrnuje vlky, rysy, koně převalského a pratury. Samozřejmě se těšíme na šelmy, ale vidět je by bylo velké štěstí. Vítá nás alespoň dobytek.
Nationalparkzentrum Falkenstein Tier-Freigeläde
Tak zase příště, Šumavo.
Kam na celodenní výlet kousek od Prahy, kam můžeme vzít i psy? No jasně! Zpátky na Kokořínsko! Tam ještě nemám zdaleka všechno prolezené. Poslední listopadovou sobotu se vydáváme s bráchou směrem na Bezděz. Sluníčko svítí, listí už opadalo ze stromů a všechno okolo se připravuje pomalu na zimu.
Hrad Bezděz
Parkujeme u rybníka ve vesničce Bezděz a cesta k hradu trvá pěšky asi 45 minut. Pěšina k hradu vede čtyřmi branami a je lemovaná patnácti kapličkami. Z hradu je krásný výhled na okolní louky a lesy a na Máchovo jezero.
Přístupová cesta na Hrad BezdězBezděz
Máchovo jezero
Máchovo jezero nebylo cílem cesty, ale když už jsme v Kokořínsko – Máchovo kraji, byla by škoda u jezera alespoň na chvíli nezastavit. Vedly sem kdysi stopy Karla Hynka Máchy a tak po nich jdeme dnes i my.
Jezero leží mezi vesničkami Doksy a Staré Splavy a obklopuje ho dokola les. Kolem písčitých pláží najdeme kiosky, kempy i hotely.
Máchovo jezero
Martinské stěny
Po poledni se dostáváme na Martinské stěny. Stále nám svítí sluníčko i když začíná pofukovat studený vítr. Parkujeme u rozcestníku Dřevčická rokle.
Volíme trasu po značené zelené a na konci louky se napojujeme u lesa na červenou Husí cestu. Lesem mezi pískovcovými skalami se dostáváme na vyhlídkovou pěšinu a po té až k Martinské stěně. Odtud odbočujeme na okruh mezi jeskyněmi Krápník a Tisícový kámen. Psi vesele pobíhají kolem a jelikož je v tuhle dobu turistů málo, můžeme si dovolit mít je volně.
Od pomníku Járy Cimrmana nad námi začíná kroužit temný mrak a když odbočujeme ke skále a vyhlídce Husa, už sněží. Z vyhlídky sice nic nemáme, přesto první letošní sníh nás nadchne a vesele se vracíme zpět k autu Starou husí cestou.
Martinské stěnyHusí cesta – Martinské stěnyJeskyně Tisícový kámen
Výlet nás bavil. Po cestě bylo několik zajímavých míst a autem bezproblémová dostupnost. Se psy taky žádný problém, nevím tedy jak v sezóně kolem Máchovo jezera a na hrad, ale pokud vyrážíte na podzim nebo na jaře, pejsky klidně vezměte s sebou.
Zase po roce mě čeká rodinný výlet s mámou. Tentokrát oproti loňsku jedeme sami. Vybíráme destinaci, kde by mohlo být ještě začátkem listopadu pěkně, možná i na koupání. Zvažujeme místa jako Portugalsko, Španělsko, Řecko, ale jelikož plánujeme hodně narychlo, tak nenacházíme žádné levné lety. Nakonec vyhraje historické přístavní město Bari v Apulii. Z něj máme v plánu pokračovat na Gargano, „ostruhu italské boty“.
Dopravní prostředek
letadlo, auto
Počet nocí
4
Cena na osobu
9000 Kč (z toho 2500 Kč letenka)
Trasa
Z Bari na Gargano: https://mapy.cz/s/mutuzegano
Bari
Na Bari přilétáme ve středu večer a rovnou na letišti si půjčujeme auto od Enterprise (v Itálii na Bari ho zastupuje Locauto). Průběh je asi ve stylu „je mi všechno jedno“, dostaneme klíče, auto si máme sami najít a nafotit případná poškození. No dobře.
O chvíli později nás malá Lancia Ypsilon veze do ubytování B&B La Rosa Blu. Apartmán s vlastní koupelnou a balkonem za 65€ na noc se nachází asi 4km od letiště. Moc milí personál nám předá pokoj a další den obsluhuje u snídaně. Můžu doporučit.
Ráno se přesouváme přímo do centra Bari. Auto necháváme na placeném parkovišti u přístavu.
Na hlavní centrum Bari nám stačí rychlochůzí hodina. Malými kouzelnými uličkami se dostaneme k Basilica san Nicola, Cattedrale di San Sabino a Castello Normanno-Svevo. V uličkách je ráno jen pár lidí a všude voní čerstvě vyprané prádlo, které se nám houpe nad hlavou.
Bari
Polignano a Mare
Z Bari odjíždíme ještě dopoledne směrem na jih. Asi po 36 kilometrech přijedeme do Polignano a Mare. Jde o městečko na útesech. V útesech se nachází několik jeskyní, takže část městečka je v podstatě tak nějak podemletá. Severně od centra najdeme po chvilce z fotek známou pláž Lama Monachile. V sezóně je natřískaná lehátky a slunečníky, teď tady nikým nerušeni můžeme házet do vody žabky nebo svačit.
Polignano a MareLama Monachile
Alberobello
Další zastávkou je město Alberobello známé svými trulli domečky. Jde o stavby s kuželovitou střechou, které byly vystavěny bez malty, aby splnily podmínku provizorní stavby. Takové domky by v případě inspekce v 16. století nepodléhaly dani. V některých se dosud bydlí. Nejmenší domeček objevujeme v uličce se suvenýry, stojíme v místnůstce asi 2×2 metry a dozvídáme se, že tady celkem žilo 7 osob, 4 dole a 3 v podkroví.
Alberobello
Manfredonia
Odpoledne se vydáváme do národního parku Gargano. Cesta podél moře je zdlouhavá, míjíme solná jezera, kde je povolená rychlost 30-50 km/h. Většina místních na to samozřejmě kašle, ale já nechci riskovat pokutu, tak se táhneme pomalu a pozorujeme západ slunce.
Policajtů je všude dost. A například oproti italské Neapoli je tady úplný klid. Navíc nás těší, že většina místních jsou Italové, ne směs různých národů.
Ubytování na tři noci jsme si zvolili v B&B Acqua di Sale. Útulný pokojík opět s vlastní koupelnou, balkonem a snídaněmi na krásné terase na střeše domu. Pro obě nás celý pobyt vyjde na 159€. Poloha apartmánu je skvělá, blízko hlavní promenády i moře. Parkování je vždy volné v ulici pod domem.
Manfredonia
Vieste
V pátek nás slunce vyhání na objížďku kolem pláží Gargana. Serpentinami nad útesy míříme do Vieste. Cestou určitě zastavte na vyhlídce u Torre San Felice, uvidíte kamenný oblouk v moři. Dá se zastavit na několika dalších pěkných místech i plážích, například pláž Portonuovo.
Hned při příjezdu do města nás vítá obří bílá skalní věž vystupující z vln – Pizzomunno. Legenda vypráví o rybáři, kterého mořské sirény z nešťastné lásky proměnily právě do tohoto kamene.
Městečko samo o sobě má taky svoje kouzlo. Na jeho úpatí se tyčí hrad, který však patří vojsku a je zavřený. Uličky opět voní vypraným prádlem a přes spodní balkonky můžete spatřit reálný italský život.
Pizzomunno
Peschici
Na přejezd do Peschici vybíráme silnici vzdálenější od moře (cesta Garganica SS89) a je to úžasný nápad.
Cesta se vine nad údolími plnými políček s olivovníky a vinné révy. Při příjezdu do města dáváme na kruhovém objezdu přednost stádu chlupatých koz a pasteveckému psu, který vedle nich běží hrdě a vážně.
Peschici mě uchvátí ze všech městeček asi nejvíc, má největší převýšení nad mořem, stovky schodů a kolem hradu a kostela San Michele není ani noha. Strmou cestičkou mezi bílomodrými domky a kvetoucími liliemi scházíme k dlouhé písečné pláži. Na pláži nejde odolat pokušení a přesto že voda má tak 18°C, koupeme se.
Peschici Pláž Peschici
Foresta Umbra
Zpátky se vracíme v příjemném čase ještě za světla. Volíme trasu po dálnici k Lago di Varano a od Cagnano Varano středem poloostrova přes San Giovanni Rotondo až do Manfredonie.
Foresta Umbra je les táhnoucí se středem Gargana a místy připomíná opravdový prales. Ne nadarmo se název překládá jako Les stínů. Rozděluje se na několik částí a tak na něj narazíte prakticky kterýmkoliv průjezdem vnitrozemím.
Večer se hostíme pizzou a vínem a před námi je předposlední den.
Lago di Varano
Monte Sant’Angelo
Je sobota, od rána lehce pod mrakem. Jdu si zaběhat kolem přístavu k majáku a zpátky.
Dnes plánujeme odpočinkový den. Významné poutní město Monte Sant’Angelo je k tomu jako stvořené. Leží na kopci nad městem Manfredonia. Pyšní se zříceninou stejnojmenného hradu a svatyní archanděla Michaela. Na tyhle náboženské legendy moc nejsem a tak se mi líbí hlavně panoramatická cesta, která nás sem dovedla ale ještě víc starší a užší silnička do Mattinaty. Pokud tady budete autem a netrpíte závratěmi, doporučuji si dolů k moři sjet právě tudy. Uvidíte terasovitá políčka a možná jako nám i vám, se poštěstí jet chvíli vedle stáda koz a smečky bílých pasteveckých psů. V Mattinatě se pak procházíme po oblázkové pláži dokud nedostaneme hlad.
Monte Sant’Angelo
Wellness Regiohotel Manfredi
Od odpoledne nám pak prší a tak po procházce a obědě volíme wellness v hotelu Manfredi. Na to, jak se tváří luxusně, má od pravého wellness opravdu daleko. Proto vzhledem k tomu, co můžete zažít v porovnání za polovinu ceny v Čechách, tohle nedoporučuji.
Stísněné prostory v suterénu hotelu nabízí 2 relaxační zóny, malý bazén, saunu a páru. Chybí mi tady klasická vířivka a delší bazén na plavání. Nicméně i přesto si alespoň trochu odpočineme. Máte jiný tip na wellness na Garganu?
Trani
Poslední den nám zbývá ještě nějaký čas na malý výlet. Rozhodneme se proto podívat kolem pláží v Trani. Sluníčko svítí, je 10.listopadu a teplota na teploměru se houpe okolo 20°C. Několik lidí se dokonce koupe.
Nejen v Trani ale i v ostatních zmíněných městech se obrňte při řízení notnou dávkou trpělivosti. Na některých křižovatkách chybí jakýkoliv řád, lidi parkují a vyjíždějí jak se jim chce. Upřímně se divím, že do nás ještě nikdo nenaboural.
Trani
Letiště Bari
Na letiště přijíždíme včas, abychom vrátili auto. Pak se přesuneme asi 400 metrů do haly. Míst na sezení je tady málo, čekáme v přízemí a k odletu se pak přemisťujeme do prvního patra. Tak ahoj, Itálie.
Doporučení:
realizujte podobný výlet jen pokud jste dobrý řidič a domluvíte se alespoň anglicky
v sezóně budou navštívená místa pravděpodobně působit úplně jinak a ceny se budou lišit
pro využití koupání doporučuji pro návštěvu nejpozději začátek října
pozor na podniky, kde nejsou ceny uváděny na lístku, z tohoto důvodu se nám povedlo zaplatit třeba 4€ za malou zmrzlinu
pro návštěvu Apulie stačí bohatě 4 dny
vzhledem k zázemí a písečným plážím doporučuji podobný výlet i pro dovolenou s dětmi nebo pro výlet s rodiči
Enterprise vrátilo složený depozit hned druhý den na můj účet v plné výši, celé bylo rezervované přes Rentalcars s komplexním pojištěním a nic navíc jsem neplatila (za mě dobrý tip na půjčovnu)
Na jezero Lago di Garda se ze všech stran sklání šikmé skály. Podzimní vítr čechrá vodu, ale pořád ještě z okolních vinic a barevných stromů sálá teplo. Zima sem přijde až později. Jednoho říjnového odpoledne sem přijíždíme spolu s dalšími parťáky z HO Union.
Pro lezecký víkend volíme Camping ZOO, který se nachází v Arcu na pravém břehu řeky Sarca. Za 3 noci, dvě osoby a auto na sdíleném plácku s kamarády platíme v tuhle mimosezónu asi 70 euro, což je hodně přijatelné.
ArcoArco
Piccolo Dain
První den
Počasí nám přeje a tak první den realizujeme výstup na Piccolo Dain 967m. Těsně pod vrchol vede 8 délková lezecká cesta Le Strange Voglie di Amelie. Nástup pod cestu trvá zhruba 45 minut. Lezecká pasáž je za 5c, vede po jižní hraně stěny a je dlouhá 250 metrů. Dolů zpátky sejdeme pak neznačenou cestou, místy jištěnou fixními lany.
Piccolo DainLe Strange Voglie di Amelie – štand šesté délky
Druhý den
Následující den vybíráme dvě oblasti pro sportovní lezení na jednodélkách (do 25m).
Lághel D’Orto
Oblast se nachází pár minut jízdy autem od kempu. Parkujeme na jediném malém parkovišti v Santa Maria di Làghel. Oblast Làghel D’Orto najdete na červené turistické značce 1km od parkoviště vlevo prudce vzhůru a pak strmým svahem v lese.
Cesty tady nejsou nic jednoduchého. Lezeme například pěknou cestu Spinaci 6a.
Kluci pak lezou i těžší cesty, Martin si dokonce může zapsat výlez cesty za 6c.
Lághel D’Orto
Lághel Muro dell’Asino
Naopak vpravo od parkoviště nacházíme turističtější místo a to je vrchol pod Monte Colodri. Vede sem zároveň ferrata z druhé strany kopce.
Vyhlídka na Croce del Colodri
Cesty jsou pěkně značené, lezeme v pořadí cesty č. 17 a 29 obě 5c.
Pro děti je hned vedle moc pěkná pasáž Baby Wood, kde se leckdo (nejen dítě) může otrkat v technice jištění a chytit trochu morálu pro tahání na opravdových skalách.
V den odjezdu se část posádky rozhoduje zůstat a vylézt ještě nějakou delší cestu. Počasí ale nakonec vyžene z Arca nás všechny. Proto ráno už jen snídáme a balíme.
S Kačkou se před odjezdem ještě v rychlosti stihneme rozloučit s Gardou. Tak ahoj příště!
Opět nás jeden podzimní víkend táhne k sobě Šumava svým kouzlem a krásou. Jelikož do Čech přišlo v půlce října 2019 krásné babí léto, bereme stan a psíky a v sobotu ráno vyrážíme.
Horní Vltavice
Parkujeme v Horní Vltavici za mostem vlevo, kde je nástup na turistickou trasu. Turistickou po modré se nejdříve zastavujeme na pivko v restauraci Bázum. Čepují tady místní pivo z Vlachovo Březí s názvem Březí koza a taky prodávají vlastní marmeládu a med.
Lenora
Přejdeme na Basumskou cestu značenou zeleně a z lesa vyjdeme mezi malebné chalupy v lukách a dojdeme do Zátoně. Ze Zátoně po modré do Lenory, tady se nám zrovna poštěstí a vidíme odjezd historického vlaku.
Povečeříme v Lenoře kousek od obecní historické pece v Restauraci u Grobiána. Spokojeni s plným břichem ale unavení dojdeme až na Zelenou cestu lesem. Tady už nám po té štrece dochází síly a tak usínáme v hlubokém lese.
Ráno přecházíme zbytky nejstarší přehrady v Čechách. Znatelný násyp odděluje mokřady z levé strany od obývané části pravé strany louky. Vidíme původní hradby a za svítání přicházíme k silnici před Strážným.
Strážný
Ze Strážného po modré přes sjezdovku dojdeme až na zříceninu hradu Kunžvart. Zajímavé jsou zmínky o hradu, jsou zde popsané rituály věštění z misek.
Žlibský vrch, Chlustov, všechno zahalují barevné listnáče. Výhled z Kunžvartu je v tuhle roční dobu úchvatný.
Zbytek trasy vede pak nad Teplou Vltavou až zpátky k parkovišti. Nádherný dvoudenní výlet, kdy jsme nachodili okolo 30km. Mapa trasy je zde.
