Autor: Simona Sterlyová

Kokořínsko – Máchův kraj – výlet na dva dny 10/2017

Z domova jsme hledaly nějaké tipy na výlet pro středočeský kraj a rozhodly jsme se pro oblast Kokořínsko. Naše dámská jízda po začíná v obci Mšeno.

Cinibulkova stezka – skalní bludiště

Pro výchozí bod výletu jsme zvolily Cinibulkovo naučnou stezku, kterou jsme si hned na úvod trochu upravily procházkou parkem, kde je k vidění třeba přírodní divadlo nebo skalní obydlí, kde za války žila rodinka nazývaná skaláci. Nádherný průjezd ve skále je pak pro cyklisty i pro pěší pod skalními útvary Obří hlava a žába – my tolik fantazie ale nemáme a žábu jsme ani po půlhodině bádání neodhalily :-D.

V další části trasy našeho výletu prolézáme skalním bludištěm a nakonec vylezeme až nad něj. Zbytek cesty vede v roklině plné skal a my hledáme jeskyni s názvem Obraznice a čekáme něco velkolepýho, nakonec je to jen místnost 2×2 metry.

Pro příště bych proto zvolila menší okruh – nechat auto na autobusové zastávce Na Rovinách – háj a projít se na Obří hlavu, bludiště a k vyhlídce.

Naše delší trasa je tady (stačí kliknout na mapu):

Krásná část trasy skalní město (bludiště) Mšeno a vyhlídka na Vrátenskou horu.

Ve dvě hodiny už nám neskutečně kručí v břiše a tak pospícháme někam do nejbližší pěkné restaurace. Vyhrává restaurace v Ráji a po obědě se nám odtamtud ani nechce. Smějeme se tomu, jak stihnout navštívit 150 míst, která jsou okolo nás, a že jsme si tuhle cestu vlastně vůbec pořádně nenaplánovaly.

Hrad Houska

Na hrad Houska skoro běžíme, ale ve čtyři odpoledne už ho zavírají, a tak stihneme sotva nádvoří a přečíst si nějaké informace. Největší zajímavostí je pověst o průrvě do pekel, díky které je tenhle hrad označen za jeden z nejtajuplnějších.

Připojujeme se k menšímu davu lidí a hned vedle hradu si užíváme vyhlídky na horu Říp.

Skalní útvar Pokličky

Z Housky pospícháme dál, hrozně chceme vidět další a další místa. Příští zastávkou našeho víkendového výletu po Kokořínsku jsou Pokličky, jenže ze směru od Vojtěchova zaparkujeme moc brzy a místo TĚCH pokliček, jdeme na Jestřebnické pokličky. Tam už nám dochází síly, ale humor se stupňuje :-D. Zjišťujeme, že tenhle maraton nás spíš zabije a že spolu už asi nikam příště radši nepojedeme :-D.

Vracíme se k autu a jedeme o kilometr dál na ty správné Pokličky.

Pomalu se stmívá a jestli na hrad Kokořín nedojedeme autem, tak už ho nejspíš nestihneme. A je to tak. Dojet tam nejde a museli bychom si to krásně vyšlápnout až zdola od parkoviště. Takže hrad na nás tady asi bude muset počkat do příště a my se jedeme ubytovat.

Ubytování v Mělníku a koncert

Bydlíme v Mělníku v Apartmánu v Podzámčí. Shodíme ze sebe batohy a snažíme se vyhecovat ještě k návštěvě alespoň nějaké místní hospody. Nakonec je ta únava hrozně fajn, protože na ni chutná pivo prostě nejlíp. Z malé dřevěné hospůdky se přesouváme na rádoby rockový koncert do Staré mydlárny.

Druhý den opouštíme náš zámecký pokoj. Umím si tady představit krásný prodloužený víkendový pobyt.

Z Mělníku vyrážíme na dva poslední výlety.

Čertovy hlavy

Přesouváme se do obce Želízy. Už při příjezdu jsou na kopci vidět ve skále vytesané dvě čertovy hlavy. Jsou vysoké asi 9 metrů a koukají tady do údolí už asi 160 let.

Jeskyně Klácelka

Po modré turistické značce se dá dojít k jeskyni Klácelka a skalním rytířům. Rytíře vytesal ten samý sochař jako Čertovy hlavy a nechal je zasazené ve skalním bloku nad obcí Liběchov.

Odtud už naše cesta vede jen kolem hory Říp a hurá domů. Uf. Přežily jsme maraton Kokořínska, ale i kdybychom ho absolvovaly třikrát znova, určitě stejně nestihneme všechno.

Naše trasa s označením zastávek tady.

Kam na výlet v okolí Teplic 10/17

Při cestě po Ústecku stojí za to, zastavit se na chvíli i v Teplicích. Okolo centra města funguje několik léčebných lázní. Například lázeňský dům Beethoven, který je nejstarším lázeňským domem ve střední Evropě.

Lázně Teplice

Centrum města pak vybízí k procházce přes Lázeňské náměstí kolem celé Zámecké zahrady. Uprostřed Horního rybníka stříká fontána a u jeho přítoku najdeme minizoo s opičkami.

Blízko této části Teplic se dá i za pěknou cenu ubytovat například v penzionu Saraya Wellness, který můžu jen doporučit.

Můžete samozřejmě taky zkusit bydlení přímo v některém z lázeňských domů.

Mapa trasy tady.

Hrad Doubravka Teplice

No ale pryč už z centra, alespoň na jeho okraj. Ať přijedete do Teplic z jakékoliv strany, pravděpodobně si hned všimnete hradu, který se tyčí na Doubravské hoře. Odtud název hrad Doubravka (nazývaný taky hrad Panorama). Na kopec se dá dostat z několika stran a jezdí přímo pod něj i autobus, je to krátký výlet vhodný i pro rodiče s dětmi nebo kočárky.

Hrad tady stojí už od patnáctého století a je z něj nádherný výhled na celé město.

Trasa od autobusové zastávky tady.

Komáří vížka

Posouvám se ještě o kousek dál a to na místo, které tady stoprocentně zná každý obyvatel – na Komáří hůrku (název jako z pohádky). Vrchol hory se nachází asi 12 kilometrů od centra Teplic a dá se na něj dostat autem, autobusem nebo z obce Krupka lanovkou. Na tuhle lanovku můžou být zdejší obzvlášť pyšní, protože je nejdelší sedačkovou lanovkou v České republice a končí u horského hotelu Komáří vížka. Teď na podzim tady stromy hrají všemi barvami a v zimě by se odtud nádherně běžkovalo, třeba až do Německa.

Okolo Krupky je taky několik zřícenin a bývalých štol.

Trasa od autobusové zastávky na vyhlídku tady. Autem jde dojet až k hotelu.

Tiské stěny

No a nezbývá než vyrazit tak hluboko do lesů, abychom už na Teplice neviděli. Další cestu mám do Tiských stěn. Jde o pískovcové skalní město, kde chodíte opravdu v písku a užijou si tady své i zkušení horolezci (říkám zkušení, protože já bych k prvnímu kruhu, který je tak v sedmi metrech, ani nevylezla 😀 ).

Do skal přicházím od turistické chaty Tisá a jako první procházím vysokými útvary. Filmaři už tohle místo taky dobře znají, natáčelo se tady několik scén do pohádek a já si připadám opravdu jako v jedné z nich. Jestli přemýšlíte jen nad jedním místem, kam na výlet, tak rozhodně sem.

První okruh končí u rozcestníku s občerstvením a já se vydávám do malých skal, kde mě cesta zavede až na úplný vrchol. Pode mnou je jen podzimem zahalená obec Tisá a jinak nic, jen nebe a lesy. Zpátky k autu to vede hřebenovkou s několika krásnými vyhlídkovými místy. Tiské skály nechávám za zády.

Trasa od turistické chaty tady.

Bořeň

A do pětice musím ještě upozornit na poslední krásné místo v okruhu kolem Teplic a to je Bořeň. Bořeň tady rostla už někdy od třetihor a je to největší znělcový útvar ve střední Evropě. Hory si musel všimnout každý, kdo někdy jel přes Bílinu do Teplic. Je to taková kupa z lesů a skály a cesta na ni vede právě z Bíliny.

Ani na lezce se tady nezapomnělo, ale všude je upozornění, že skály jsou lámavé.

Trasa z Bíliny na vrchol tady.

Lipno na inlinech 5/2017

Pro ubytování na Lipně jsme narychlo zvolili apartmán Travel Lipno, který je 300 metrů od Lipenské přehrady a dá se z něj rovnou najet na inline dráhu.

Inline dráha na Lipně patří mezi jednu z nejdelších a nejlepších bruslařských tras v Čechách. Večer je osvícená a nabízí nádherné výhledy na celou přehradu. Nevýhodou může být to, že v sezóně je stezka plná také pěších a cyklistů.

V poledne bereme brusle a vyrážíme přes Frymburk až ke kempu Vřesná.

Začátek cesty je super, terén je na inline bruslení ideální a míjíme několik restaurací. Před Frymburkem se posilňujeme pivkem a jedeme dál k přívozu. Tady už bohužel končí pěkná rovinka a v lese do Vřesné se to klikatí, stoupá a klesá. Taky nás to cestou zpět stojí dva pády. Doporučuju za Frymburk už nejezdit, cestou není ani nic k vidění a povrch je už na brusle dost špatný, o dost lepší by bylo projet si přes frymburské náměstí a vrátit se.

Vracíme se k Frymburku na hamburger, hranolky a pivo.

Dráha je opravdu jedna z nejhezčích, které v Čechách můžeme najít a kdyby byla protažená dál nebo vedla rovnou okolo celé přehrady určitě bych se na ni vracela častěji.

Po 22 najetých kilometrech ještě chvíli oddechujeme u přístavu pod apartmánem a pak se přesouváme na pokoj.

zdroj: mapy.cz

Terčino údolí 5/2017

zdroj: mapy.cz

Okolo 14té hodiny přijíždíme na parkoviště před Terčino údolí pod městem Nové Hrady. Cesta vede kolem potůčku ke zřícenině Lázničky (bývalý lázeňský dům Václavovy lázně).

Dál pokračujeme parkem k vodopádu. Přírodní nádheru trochu kazí fakt, že vodopád byl vytvořen uměle. Stoupáme lesem kolem zarostlého rybníka, kde si zpívá snad stovka žab.

U tvrze Cuknštejn se stáčíme na cestu zpět. O pár kroku dál potkáváme staršího pána, který nám vypráví o filmu Ať žijí rytíři!, který se natáčel právě na Cuknštejnu.

V parku si pak dáváme ledovou kávu a zákusek. No a jelikož je to tady taková pohoda už taky chápu proč na každou lavičku dali tvůrci nějaký citát. Na příští cesty teda jedna rada na závěr: „Jdi s tím, kdo Tě má rád.“

Holašovice a jejich jihočeský Stonehenge 5/2017

zdroj: mapy.cz

Obec Holašovice je památkou UNESCO a to díky dochovanému středověkému systému obytných domů, sýpek a statků. Holašovice jsou trvale obydleny a každoročně se tady pořádají Selské slavnosti.

Pokud vyjdeme hned za vesnici objevíme Stonehenge. Jedná se o část louky, kam byly přivezeny kameny z blízkého okolí. V samém středu je velký kruh, který vysílá energii tím, že na sebe kameny vzájemně působí.

I my jsme se pokusili načerpat energii uprostřed kruhu, ale nejsem si úplně jistá, jestli to zafungovalo :-D.

Přímo ve vesnici je možné se i ubytovat nebo si zajít na oběd.

Itálie – podél Gardského jezera směr Benátky 6/2016

Na moje narozeniny se dost často zapomíná, je to většinou období, kdy mám nějaký zkoušky a nestíhám je prostě slavit. Letos jsem je nechala vyšumět úplně, protože jsem se celý květen drtila na státnice.  No o to větší jsem dostala dárek – sbaleno od všeho něco a se šátkem přes oči jsem nasedla v červnu do auta a byla unesena :D.

9.6. Cascate del Varone, Lago di Garda, Monte Baldo

10.6. Caorle

11.6. Benátky (Venezia), Lido di Jesolo

12.6. Škocjanské jeskyně /Slovinsko/

Mapa trasy zde.

Údolím řeky Střely 4/2017

zdroj: mapy.cz

Brzy ráno přijíždíme autem do Plas, kde parkujeme na velkém parkovišti kousek od vyhlášeného Loveckého restaurantu Rudolf II. Tentokrát sebou máme jako oporu všechny čtyři štěkající obludy a tak je necháváme vyvenčit a stoupáme nahoru k vlakové stanici. V 6:38 nám přijíždí oranžový rychlík GW Train Regio. Je super, že jízdenky jde koupit jednoduše přes bránu PayPall a prokázat se jen kódem voucheru, za psy ale musíme zaplatit přímo ve vlaku. Místa na všechny s námi putující články je tady dost. Dokonce u sedaček nechybí zásuvky, kdybychom potřebovali něco ještě rychle nabít.

Vysedáme v Blatnu u Jesenice, s tím, že si chceme dokoupit nějaký pečivo, ale marně. Vlastně jak bude řečeno dál, po celou cestu se nedá nic nakoupit, takže doporučuju vzít si vše z domova.

Z Blatna vede červená turistická stezka přes přírodní rezervaci Blatenský svah. Je to nádhera. Procházíme skrz rokli, nad námi se tyčí žulové skály a prostředkem teče Tiský potok. Dál se přes louky dostáváme do vesničky Tis u Blatna. Tam se dá nakoupit v COOPu, ovšem ne v neděli 😀 .

Pokračujeme stezkou NS Sklárna až k Balkovskému potoku. Tam už začíná vylejzat sluníčko a pro psy to znamená super koupačku, když jim Martin hází klacky z dřevěné lávky.

Přes lesy se dostáváme až k chatové oblasti Jablonná. A od té chvíle pak potkáváme chataře na každém kroku. Taky hrajeme takovou super hru s vínem a to – když vidíš první turistickou značku, ten druhý pije. Bohužel nám víno brzo dojde a my jsme z tý túry úplně střízliví :-D.

Tady taky potkáváme první bunkr. Dostáváme se totiž na trasu, která je nazývána jako Plzeňská čára.

„Plzeňská čára bylo označení pro 128 bunkrů a 418 pevnůstek z let 1936 – 1938, které měly ztížit a zpomalit postup pozemních jednotek nepřítele, ale nakonec bylo celé opevnění předáno nepříteli bez jediného výstřelu. Naše československé bunkry patřily k nejdokonalejším pevnostním systémům.“

Jak mi vypráví Martin, každej bunkr byl krytej palbou sousedního bunkru, proto každej další objevujeme zhruba po 500 metrech.

Z Jablonné se musí bohužel skoro až do Rabštejna po silnici, mezi ní a řekou jsou sice krásný louky, ale jsou úplně podmáčený – což nám nedá a zkoušíme to na vlastní boty :-D.

V Rabštejně nad Střelou nás hned při příchodu vítá cedule „Guláš, kachna se zelím, polévka“ v Restauraci u Laury a tak vesele po 20 ti kilometrech jdeme na oběd.

Nejkrásnější je pak přejít lávku a na chvíli se vyvalit na louce a pozorovat letadla.

Po zelený turistický značce pokračujeme kolem dalšího bunkru a Horova mlýna dál v těsný blízkosti Střely. Tenhle úsek až ke Kozičkovu mlýnu se je snad úplně nejkrásnější. K Horovu mlýnu se váže historie už od roku 1623 – obohacuje nás cedule :-).

Přes Černou Hať pak konečně scházíme přes louku a les k Čoubovu mlýnu, kde nás u ohně hostí majitelé pivem a klobásou. Za chvíli se tam taky schází chataři a děti, a protože je to májka jako na správný vesnici, tak se vyrábí čarodějnice ze slámy a pečou buřty. Lidi jsou dost přátelský, hned se nás ujímá pán v maskáčový bundě a vypráví nám historii o mlýnu. První zprávy jsou prý už z roku 1476. Střídali se tu různí mlynáři, ale vždy to byl názvem Čoubův mlýn. Dlouhá léta v něm žil rod Zimmerhaklů a po smrti posledního z nich byl objekt prodán Plzeňským papírnám. Následně ho ale postupně devastovali trampové a část mlýna proto vyhořela. Momentálně je budova v soukromém vlastnictví a díky tomu my tady můžeme jíst ty klobásy a několikrát ochutnat pivo :-).

Nad chatovou oblastí v lese rozkládáme stan, a jak objevujeme druhý den ráno, spíme hned pod křížkem jednoho z Zimmerhaklů.

Po neznačený stezce s řekou Střelou po levici pokračujeme lesem až na pole, kde se potom stáčíme na červeně značenou cestu. Tady nacházíme nad řekou moc hezký místo na táboření s vyhlídkou a připraveným ohništěm – no co, tak až příště.

Po červený jdeme dál do Mladotic a už nás pěkně bolí nohy. Napůl zničená cedule u silnice sice hlásala občerstvení u kempu, ale vypadá to tam dost zpustle. Přecházíme kolem jezu přes lávku a pokračujeme po druhém břehu. Za Ondřejovskými vodopády v kopci potkáváme dva lidi, kteří vedou koně po úzké pěšince a tak s tou naší smečkou uhýbáme do dostatečné vzdálenosti. Cestu si pak zkracujeme mimo značení a procházíme kolem Hradišťského vodopádu k dalším chatám.

Ve dvě hodiny už máme konečně na stole jídlo v restauraci v Plasích a nemůžeme se dočkat sprchy a postele :-D.