Jedno březnové odpoledne objevil Martin článek o lezení na Maltě a s nadšením mi to doma vyprávěl a ukazoval fotky. Já se toho chytla, jak mám ve zvyku a jen tak z legrace koukla, jak se zrovna pohybují ceny letenek. A hele! Zase trefa na akci! Letenky v dubnových termínech se pohybovaly kolem 1000 Kč.
No a pak to šlo docela hopem. Napsali jsme pár lidem a vznikla devítičlenná grupa. Dva dny na to byly letenky v kapse a začalo se pomalu plánovat.
I když jsem se docela bála, že se v tolika lidech nemůžeme na všem shodnout, nakonec jsme to organizačně vymysleli fakt dobře. Nebyli bychom to ale my, kdyby nám všechno hrálo do karet.
| Dopravní prostředek | letadlo, autobus |
| Počet nocí | 4 |
| Cena na osobu | 4700 Kč |
Pondělí
Odpoledne přijíždíme do Norimberku a parkujeme jednu zastávku metrem od letiště v městské části Ziegelstein. Stání je bezplatné a bez zákazu téměř ve všech ulicích. Lístek na metro stojí nechutných 3 eur, ale máme i těžký batoh na odbavení s veškerým lezeckým vybavením a tak se nám s tím tahat pěšky nechce.
Všechno stíháme krásně včas a když už sedíme v plným letadle zahlásí nám steward, že pilot rozbil startovací páčku a s náhradním dílem k nám přiletí jiné letadlo z jižní části Německa. Dvě hodiny čekáme uvnitř, už nás nemůžou pustit na ranvej ani zpátky na letiště. Ryanair se tentokrát fakt vytáhnul a nenabídl svým pasažérům ani hloupou vodu zdarma. Tím se nám bortí plán, že se po přistání někde najíme a přesuneme se blíž ke skalám.
Na Maltu přistáváme až večer po jedenácté. Na pásu vyzvedáváme odbavený batoh a všechny velké příručáky. No až na jeden! Michalovo modrá taška s lanem zůstala v kufru auta v Norimberku!
Spí se moc krásně, na posekaném kousku louky, poblíž letiště a nad hlavou místo hvězd září nejvíc břicha letadel.
Valleta
Úterý
Po včerejším incidentu s lanem nám nezbývá než zajet koupit jedno navíc a tím překopáváme plán a místo dnešního celodenního lezení jedeme dopoledne strávit do hlavního města – Valleta.
Z letiště se nejdřív přesouváme busem do města Qormi, kde u Lidlu snídáme a pak u vína chvíli diskutujeme. Marcel s Domčou se trhají a jedou ke skalám napřed s tím, že nám pošlou do zprávy, kudy se za nimi pak dostaneme. My ostatní popíjíme dál a zachraňujeme situaci v obchůdku s lezeckým vybavením Mochika. Mají tam všechno od kartuší po lana a presky a za podobný ceny jako v Čechách.
Před polednem už procházíme historickou částí Vallety, prohlížíme si z dálky pevnost Fort Manoel a Fort Ricasoli na protějším břehu a pak obědváme s výhledem na zátoku a rybářské domečky.
Malta má přes 300 autobusových linek a pravděpodobně je vymýšlel nějaký vtipálek. U nás jsme zvyklí, že mezi městy jezdí přímo spoje, které se nikde nezdržují a ve městech pak kličkuje MHD mezi ulicemi. Tady kličkují a točí se v ulicích všechny spoje i ty, které působí zdánlivě jako dálkové. Prostě celý ostrov je jedno velké město s přecpanými zdivočelými autobusy.
Wied Babu
My jsme samozřejmě hned nastoupili špatně místo čísla 74 do 73 a v městečku Żurrieq pak máme problém návaznost těchto spojů pochopit. Nakoupíme si tady v krámku každý něco k jídlu a 3 velký lahve s vodou. Lenka pak u stánku s jahodami zjišťuje, kde nám stojí bus. Linkou 74 se dostáváme na zastávku Panorama v oblasti Wied Babu. Pokocháme se vyhlídkou na jeskyni Blue grotto a vracíme se kousek po silnici k červené budce u které slezeme po žebříku dolů na pěšinku mezi skály.
Než se setmí stíháme ještě s Michalem dvě pětkový cesty a do té první se pouští i Anička, která je na skalách dnes poprvý. Barča se zase učí od Lenky slaňovat a Honza s Martinem si o kus vedle dávají o stupeň těžší výstupy.
Středa
Ráno nám dlouho trvá vyklepat se ze spacáků a lézt jdeme asi až po desáté. Stíhám jen tři lehčí šestky a jednu včerejší pětku si potom chci vytáhnout. Na můj morál ale ještě nepřišel vhodný čas a tak mě kluci pouští dolů a Honza jde po mně vysbírat presky.
Wied Babu – Central Chimneys vylezené cesty:
- Daylight Robbery 5a 24m
- Acida 5a 23m
- Flake Climb 5a 23m
Wied Babu – The Flying Arete vylezené cesty:
- Karma e Gesso 5b 24m
- Piccoli 6a+ 25m
Gozo
Na druhou hodinu se balíme a 74kou se vracíme do Valety, kde hned přesedáme na 42ku do města Cirkewwa. Lístek tady platí 2 hodiny s jakýmkoliv přestupem a stojí vždy 1,50 euro. Na konečné pak jen přeběhneme silnici a nasedáme na trajekt na Gozo, který se tímhle směrem neplatí a tak jen mezi auty nastoupíme do lodi a už frčíme kolem malého ostrůvku Comino rovnou do přístavu.
Na Gozu se většina linek stáčí do hlavního města Victoria Ir-Rabat. My si v Rabatu nakoupíme v Arkadia foodstore hned u McDonald’s na hlavní třídě a po pár studených pivkách pokračujeme 309tkou na severozápad ostrova. Vystupujeme už za tmy na zastávce Iż-Żebbuġ – Ghazziela. Za svitu měsíce se pak přesouváme na útesy do Wied L-Għasri.
Marcel nachází super spaní pod písečným převisem a s Domčou si pak na ohni pečou žampiony. My si s klukama vaříme kuskus s mořskými plody a pestem. Všichni si pak ještě v té nejlepší náladě vyprávíme historky u vína a je tak veselo, že si i zpíváme.
Čtvrtek
Ráno mě budí písek, který se mi sype z převisu rovnou do tváře a tak stihnu být v 6:30 i u východu slunce.
Po snídani pokračujeme nad útesy do oblasti Wied il-Mielah. Martin, Honza, Marcel a Domča pak lezou krásné cesty nad mořem a my zůstáváme u těch lehčích v kaňonu. Škoda jen nedokončených zábradlí a schodů k přístupu do vody.
Wied il-Mielah East Side vylezené cesty:
- Pixy Rock 3 9m
- Rusty Rail 4 9m
- Wasps 4 9m
… zbytek party lezl dál na Wied il-Mielah Arch:
- Shipping Bollards 6b 12m
- Missing Two 5a 15m
- Little Knobbles 5a 15m
- Flat Calm 3+ 17m
Když si pak jde zkusit i Michal s Lenkou dvě cesty vedle jeskyně, zbytek kluků vyžene pražící slunce do moře. Nakonec mají ze špatného přístupu ještě srandu a skáčou si do modré laguny od žebříku. Anička poctivě fotí Michala a já s Barčou a Dominikou sledujeme kluky a jejich dětskou radost.
Po poledni se vracíme od moře do vesnice Għarb a na večer se chceme dostat co nejblíž k oblasti Victoria Lines, kde bychom zítra završili naše horolezení.
Bohužel tentokrát se za trajekt platí a nemine nás šíleně dlouhá fronta a další čekání uvnitř v hale. Cesta přes Gozo zpět na Maltu a na severní pláže Baħar iċ-Ċagħaq nám zaberou celý zbytek dne. Musíme nejdřív busem 221 do města Buggiba a pak 212kou do Baħaru.
Jsme už tak vyčerpaní z přestupů a cestování, že kempíme u moře pod přístřeškem prázdného karavanu.
Victoria Lines
Pátek
Poslední den se od nás trhají Michal s Aničkou a jedou se podívat po památkách na druhou stranu ostrova. My jdeme ranní túru 5km od moře ke skalám Victoria Lines.
Už samotný zážitek prodrat se křovím dolů pod skály umocňuje pak pěkné lezení, kde není ani třeba mága. Kluci zkouší nějaký srandy v Crucifix Cave a The Wave, ale bohužel bez úspěchu (7+ v převisu) a tak nás pak následují s natrhanými jahodami do Monolith Buttess. Tady jsou dvě čtyřkové a tři hezké pětkové cesty na kterých se zabavíme až do jedné hodiny odpoledne. Dokonce jsem nabrala po těch pár dnech i trochu morálu a tahám si svoji první čtyřkovou cestu sama.
Victoria Lines Monolith Buttess vylezené cesty:
- Alden Grinder 5c 16m
- Sunset Boulevard 5c 16m
- Meander 4+ 16m
- Hole and Corner 4+ 12m
Na první autobusovou zastávku nad skalami to trvá pár minut chůze a odtud se 260tkou vracíme do Vallety. U fontány Triton pijeme naše poslední pivo na Maltě.
V Burger Kingu na letišti se pak potkáváme s Michalem a Aničkou a u obřích porcí burgrů a hranolek si vyměňujeme zážitky. Tentokrát má letadlo zpoždění už jen 20 minut a v půl 2 ráno tak ležíme doma v posteli.
Mapa Malta + Gozo, aneb co se dá stihnout za 4 dny:
