Tak přišla konečně řada na „naše“ Vysoké Tatry. Nemálo tenhle přechod podpořilo přihlášení se do Tatranské výzvy o dobytí šesti štítů během tří měsíců (Jahňací štít, Východná Vysoká, Rysy, Koprovský štít, Kriváň a Predné Solisko). Akce s názvem Doby Tatry se hned v prvním letním týdnu zúčastnilo několik nadšenců, které jsme při naší tůře potkali. A nejen my jsme měli nápad všechny štíty přejít naráz.
Pro přechod Vysokých Tater volíme jako výchozí bod Bielu vodu a končíme na Štrbském plese. Přecházíme vysokohorská sedla a využíváme i v malé míře neznačené nebo lezecké úseky. Překonáváme několikrát sněhová pole a tři noci spíme venku.
Středně náročná trasa má na délku asi 83 km, nastoupáme při ní 7500 metrů a strávíme v zápřahu zhruba 60 hodin.
| Dopravní prostředek | vlak, pěšky |
| Počet nocí | 9 |
| Cena na osobu | 6000 Kč |
Den první:
- Dolina Kežmarskej Bielej vody
- Dolina Zeleného plesa
- Chata pri Zelenom plese
Den druhý:
- Chata pri Zelenom plese
- Jahňací štít (2229 m) – řetězy
- Kolové sedlo
- nástup pod Kolový štít – vlastní jištění
- Chata pri Zelenom plese
Den třetí:
- Chata pri Zelenom plese
- Flaška – dříve řetězy (aktuálně částečně uřezané)
- Baranie sedlo – fixy, řetězy, žebřík
- Téryho chata
- Priečne sedlo (2352 m) – dlouhý přechod po řetězech
- Studená dolina
- Zbojnicka chata
Den čtvrtý:
- Zbojnicka chata
- Sedlo Prielom (2288 m) – řetězy
- Polský hrebeň (2200 m) – nově udělané schody x dolů řetězy
- Východná Vysoká (2428 m)
- Sliezky dom
- Batizovská dolina
- Sedlo pod Ostrvou
- Popradské pleso
Den pátý:
- Popradské pleso
Den šestý:
- Popradské pleso
- Mengusovká dolina
- Chata pod Rysmi – výstup k chatě pár metrů žebřík + řetězy
- Sedlo Váha (2337 m)
- Rysy (2499 m) – dolů dlouhý sestup po řetězech
- Morskie Oko
Den sedmý
- Morskie Oko
- Mengusovské sedlo
- Velké Hincovo pleso
- Vyšné Koprovské sedlo
- Koprovský štít (2363 m)
- Koprovská dolina, přechod řeky Nefcerka
- Daxnerovo sedlo
Den osmý
- Daxnerovo sedlo
- Kriváň (2494 m)
- Važecká dolina
- Furkotská dolina
- Chata pod Soliskom
- Predné Solisko (2117 m)
- Štrbské pleso
Bylo nebylo …
Balíme hodně narychlo, jízdenky do Popradu se vyprodaly během pár dnů a nám nezbylo než plánovaný odjezd uspíšit na bližší termín.
Celý rozlámaní ze spánku vsedě přestupujeme na jednokolejku do Tatranské Lomnice a pak do autobusu, který nás vysazuje na Bielej vodě.
Chata pri Zelenom plese
Hned při prvním stoupání na Brnčálku nás staví bandička veselých chlápků s obří placatkou. Něco nasvědčuje tomu, že bude brzo veselo. U Zeleného plesa ale nevládne příliš přívětivý počasí. Zataženo, vítr a zima nás naženou do chalupy a po pár ochutnávkách místních jídel se jdeme na chvíli prospat. Na večeři se seznamujeme s Kamilem a Janou, kteří si přijeli zalézt na Žeruchovky. Vytahujeme se s naším plánem o přelez Kolového a Čierného štítu a probíráme donekonečna možnosti cesty. Nikdo z nás tam ale nebyl a tak jde spíš o takový nesmyslný plácání u piva.
Další den vyrážíme mezi prvními na Jahňací štít. Jde se kus ve sněhu, po řetezech do sedýlka a pak příkrou cestou až na vrchol. Kupodivu tam s těmi těžkými bágly nejsme zdaleka první, ale i za to nás místní turisté hostí maďarskou klobásou a rajčaty. Dolů se jde zvesela, s plánem dojít do večera na Térynu. Super plán – dokud se cesta nezmění v holou skálu bez chytů. Nějak špatně jsme nalezli, tak hledáme ještě jednou nástupovku. Zase nic a já propadám panice. Martin mě slaňuje dolů a vracíme se na Kolové sedlo. Je už odpoledne a dav lidí na sebe při předhánění na řetězu shazuje kameny. Šílenci. Mizíme dolů a potkáváme Kamila s Janou. Začínají další nekonečné debaty a plány o našem přechodu na Térynu. Kuba nám pak zajišťuje víc zábavy v podobě brnčálovice a taky nám pomáhá domluvit ubytování na další noc, které už mělo být vyprodané.
Baranie sedlo
S novým dnem nastává nový pokus o útěk od Zeleného plesa. Turistům zakázaný přelez Flašky byl podpořen odřezáním řetězů a zohýbáním skob. Není na tom nic moc špatného, vždyť ty masa lidí by se sem dokázaly vrhnout klidně v keckách. Alespoň je tady klid. Vystupujeme přes žlab a suťoviště na sněhová pole až pod Baranie sedlo. Do sedla vedou fixy, řetězy a žebřík. Odvážní to sólují, já se při pohledu na sněhové trhliny pod sebou, jistím prusíkem a dál vodsedkou.
Na sestup k Téryně by přišly vhod mačky. Sníh možná na některých místech ani letos neroztaje.
Téryna je plná lidí. Pijeme pivo a odpočíváme. Za chvíli davy odchází a střídá je vrtulník. Vyzvedává turistu, který se někde uhodil do hlavy.
Zbojnicka chata
Postupujeme dál na Priečne sedlo. Přechod připomíná spíš nepříliš obtížnou odpolední ferratu. Spolu se zapadajícím sluncem se dostáváme do úchvatné scenérie Studené doliny. Na Zbojandu je to ještě šíleně daleko. Vaříme si vepřovku s bramborovou kaší a u toho nás po očku sleduje kamzík. Přezdívám ho od té doby Franta a mám za to, že nás následně sleduje i v dalších dolinách.
Budí nás vítr a zima. Mně navíc ve žďáráku zkondenzovala voda a spím ve vlhkým spacáku. Balíme se hodně narychlo a po přechodu několika zmrzlých ples, po vyplašení pár svišťů si na Zbojandě dopřáváme výbornou kakaovo kokosovou kaši a pivo.
Tahle super kombinace nás brzy vyžene až na sedlo Prielom. Ze sedla se sestupuje po řetězech a polská rodinka tam přesvědčuje své děti o stabilitě skály a přilnavosti podrážek. Čekáme frontu a Martin si pojmenovává svůj vlastní zdolaný štít vpravo od sedla.
Východná Vysoká
Dolů to docela klouže v prachu a kamení, a tak se na protější Polský hřeben už začalo s výstavbou dřevěných schodů.
Zdoláváme Východnú Vysokú. Je úmorný vedro a my se plahočíme Velickou dolinou až na Sliezky dom. Pod Gerlachem se natáčí film a tak je kiosek na hotelu zavřený. Špinavý a upocený procházíme do bufetu hotelem, ale nijak moc nám to nevadí. Naše pohledy na lidi v uhlazených společenských hadrech se moc neliší od těch jejich na nás.
Popradské pleso
Na večer klopýtáme k Ostrvě Batizovskou dolinou, když se najednou začne blýskat. Před námi pomalu nabírá rychlost ještě nějaká skupinka kluků, která nám za každým dalším úbočím mizí z dohledu. Strach z bouřky je o něco větší, než bolest ve stehnech. A tak jsme při sestupu k Popradskýmu plesu skoro v poklusu. Vysoké štíty nad námi ale bouřku nakonec odeženou a dole je klid. Ubytováváme se – na pokoji jsme sami – super! Při návratu ze sprch mě ale z rohu chodby dožene skupinka, která nám v kopcích předtím utekla a složí si svý čtyři bágly u nás v pokoji.
Nakonec s touhle Přeštickou posádkou strávíme ještě jeden den a večer, kdy ani už smíchem nemůžeme usnout.
Rysy
Naše cesty se rozdělují třetí den od pomyslný bouřky. Kluci se vrací ke Štrbskýmu plesu a my odbočujeme nahoru na Rysy.
Trasa mě až na pár hezkých úseků moc nebaví. Vyšli jsme pozdě a všude jsou davy lidí, fronty na řetězy a vyšlapaný cesty sněhem a na fotku se zastávkou autobusu pod Chatou. Sestup do Polska je taky zdlouhavý a když už si chceme konečně uvařit večeři nad Morským okem, zjišťujeme, že pytlík s večeřemi chybí. Může za to kamzík Franta? Nebo zůstal na Popradským? A co teď tři dny v horách jen s pytlem ovesných vloček?
Mengusovské sedlo
Za poslední eura večeříme na Chatě u Morského oka polský párek a pivo. Karty samozřejmě neberou a naše hotovost odešla postupně s žízní, která nás celý výlet potkávala.
Po jídle stoupáme vzhůru pod Mengusovské sedlo, kde přespíme na malém travnatém plácku.
Ráno mě Martin budí teplou ovesnou kaší. Čeká nás pěkný výstup po zelené do Mengusovského sedla. Výstup je okořeněný krásným východem slunce a ospalými barvami v údolí. Na hranicích značení končí. Dřív v mapách bývávalo, ale dnes už oficiálně trasa ze sedla nikam nepokračuje. Staré značení na kamenech ale stále objevujeme a k Hincovo plesu se dostáváme příkrým suťovištěm.
Kôprovská dolina
V plese se prohání duhový pstruzi a po turistické trase nad nimi už pospíchají turisté na Koprovský štít. Pospícháme i my, než bude nahoře narváno. Na Rysech včera v poledne už seděli lidi jako vlašťovky a koukali do svých telefonů – nechceme tady zažít to samé.
Z Koprovského štítu je nádherný výhled. Poznáváme odtud pár vrcholů a sedel, které jsme překonali nebo míjeli v předchozích dnech.
Stravujeme se ovesnou kaší. Ještě zbyla porce se skořicí a kakaem, tak to snad nějak zvládneme. Vedle nás baští malý psík kuřecí maso z velké plastové krabičky. Je mi ze svojí mističky kaše smutno.
Táhneme se Koprovskou dolinou a jsme už šíleně unavený. U řeky dojídáme zbytky instantní sypané Many. Kvůli medvědům si zpíváme různé začátky písniček, většinou neznáme jejich prostředky ani konce. Medvědy to ale úspěšně zastrašuje. Dnes je cílem dojít co nejblíž Kriváni, ale stále ho jen obcházíme a on se nám přibližuje a zase vzdaluje. Kousek nad Kmeťovým vodopádem si cestu zkracujeme neznačenou cestou lesem. Sice vzdáleností je to opravdu zkratka, na náročnost to ale raději srovnávat nebudeme. Z trasy vylezeme těsně nad Grúnikem a já se za Martinem šourám pomalu dál. Už mi rezignují nohy. Postupně přichází dechberoucí západ slunce a tak přidávám do kroku. Martin, už mi mizí v sedle. Snad ho napadne mi tu romantiku alespoň vyfotit. Najednou mi ale běží zpátky dolů naproti a pomáhá mi s batohem. Jsem v nebi.
Kriváň, Predné Solisko
Brzy ráno zdoláváme Kriváň. Snažím se sníst jednu misku ovesný kaše – dlouho nechci nic podobnýho vidět. Po přechodu Važecké doliny pak po poledni vylezeme taky na Predné Solisko. Poslední vrchol je za námi! Ženeme dolů ke Štrbskému plesu a až do odjezdu zpátečního vlaku nastává obžerství. Nadmíru spokojení, nadšení z úspěšného přechodu a plného pupku se vracíme zpátky do Čech.
Co sebou na takový výlet?
Sportovní oblečení, termo oblečení, pohorky, spacák, karimatka, žáďárák, čelovka, filtr na vodu, jedna 1,5 litrová láhev, jídlo na 5 dní mimo chaty, vybraná hotovost (eura), powerbanka, mobil, mapa, pláštěnka, opalovací krém, sluneční brýle, lékárnička, mačky, helma, trekové hole, dle lezeckých ambicí lano, sedák, smyce, presky, vlastní jistící prostředky.