Turistické cíle v okolí Mojstrana (a Kranjska Gora): vodopád Peričnik, jezero Bled, Bohinjské jezero, Vogel, soutěska Vintgar, Tonkina koča, Prisank window
Od poslední návštěvy Slovinska, kdy jsme jen letmo navštívili Škocjanské jeskyně už uběhly více než dva roky. A já se sem chtěla vrátit a projít si toho víc. Nenapadlo mě tehdy, že to můžeme uskutečnit i v zimě a tak, když jsme původně plánovali letošní skialpy v zahraničí přišlo v potaz právě Slovinsko. Dostali jsme několik upozornění na to, že Slovinsko na skialpy není, že hlavně v první polovině zimy, ale i později, padají laviny kvůli nestabilnímu počasí. A tak jsme se rozhodli pro bezpečnou verzi toho všeho a to, že spojíme několik výletů po okolí bez lyží s lyžováním v okolních střediscích. Rezervovali jsme si apartmán pro čtyři v apartmánu Zajček ve vesničce Mojstrana.
| Dopravní prostředek | auto |
| Počet nocí | 5 |
| Cena na osobu | 6500 Kč |
Čtvrtek
Začátek výletu téměř končí ještě před odjezdem. Dopoledne píše Michal, že skončil v nemocnici a nemůže s námi odjet. Voláme do ubytování, ale tam nám tvrdí, že pobyt již nelze stornovat, když se máme dnes ubytovat. Vše je zařizováno přes booking, vše už je zaplaceno. Zkouším se dovolat i přímo na telefon zprostředkovatele ale marně. U rezervace sice píšou storno 30% celkové ceny, ale máme obavy, aby nám pak vrátili vůbec nějaké peníze. Po zvážení pro a proti nakonec balíme a jedeme sami dva s Martinem.
Do Mojstrany přijíždíme téměř o půlnoci a po krátkém představení se s pronajímatelkou jdeme hned spát.
Pátek
Vyspáváme do krásných 8:30. Za oknem na nás pokukují jen lehce zasněžené vrcholky a po snídani vyrážíme na Peričnik.
Peričnik (vodopád)
Je to v této oblasti poměrně známý vodopád a to hlavně tím, že v létě se dostanete pod něj. V zimě je silnice k němu zavřená od parkoviště Pri Rosu. Z tohoto místa se pak vyjde po červené značce podél Triglavske Bistrice a u Koča pri Peričniku nás čeká prudké stoupání lesem k vodopádu. Těsně u něj je nutné nasadit mačky, vše je zamrzlé a i chodník klouže. Nechápeme turisty v keckách a možná ani oni nechápou, proč se pořádně neobuli, někteří to vzdávají a vrací se.
Jelikož akorát pomalu vystupuje nad hřebeny hor sluníčko, pokračujeme do kopce až na Vrtašku planinu pod vrchol Čelesnik. Místy leží na listí zhruba 20 centimetrů sněhu, místy se ale brodíme v té bílé nadílce i po pás. Pípáky samozřejmě zapnuté. Kousek skály je tady s řetězem, ale jde sotva o dvacet metrů a zdoláváme ji bez problému. Mačky jsme od vodopádu ještě nesundali. Výlet je to nakonec poměrně náročný, ale opravdu krásný, vracíme se k autu už za šera.
Mapa trasy zde.
Sobota
Další den svítí sluníčko už od rána. Doslova modrá obloha bez mráčků. BBalíme lyže a cajky.
Bled (jezero)
První zastávkou je jezero Bled a Blejski Grad. Shora od hradu nevytváří pohled na jezero moc slávy, když ale projíždíme následně přímo kolem vody, naskýtá se parádní pohled na hrad, který se tyčí na vysoké skále a za ním je úchvatné panorama zasněžených hor. Velice známý je potom ostrůvek s kostelem, který také zahlédneme z auta přímo ze silnice.
Bohinjské jezero, Vogel
Nestíháme se ale příliš zdržovat. Míříme do střediska Vogel u jezera Bohinj. Bohinjské jezero je mi mnohem sympatičtější. Táhne se v údolí lesů a vysokých špičatých majestátních hor.
Na Vogel platíme 27 euro za půldenní skipas. Na tomhle středisku je krásné, že nás kabinová lanovka vyveze do výšky 1500 metrů a tady můžeme lyžovat v kotlině mezi několika vrcholy. Děsili jsme se množství lidí, vzhledem k tomu, jak byla všechna parkoviště plná, ale docela se tady rozptýlili. Původní plán byl chvíli si zalyžovat a pak vystoupat na vrchol Šija na skialpech. Po poledni se ale nad Šijou začíná honit ošklivý šedivý mrak a tak se procházíme jen na hřebeni u poslední, nejvýše otevřené lanovky. V areálu potkáváme také pár lidí na sněžnicích. Do řeči se s námi dává i Čech, který se taky chystal na Šiju a myslím si, že pokud by bylo nad vrcholem pěkně jako dole, na sněžnicích by to byl, vzhledem k aktuálnímu typu sněhu, mnohem lepší nápad než na lyžích. V komplexu je několik barů včetně pizzerie, není tedy nutné si sem sebou nic vozit. Nakonec se rozhodneme sjet poslední sjezdovkou až na parkoviště, ale není to moc dobrý nápad. Na mě je tahle sjezdovka poměrně prudká a sníh je namrzlý. Vracíme se domů příjemně unavení a na příští den plánujeme něco opravdu odpočinkového.
Soutěska Vintgar
Neděle
Na dnešní dopoledne máme vymyšlenou procházku přes soutěsku Vintgar. Z jejích 1,6km je bohužel v tuhle roční dobu otevřeno z každé strany asi jen 200 metrů. I tak je to paráda na chvíli se pokochat průzračně modrou vodou a dřevěnými můstky.
Na oběd jedeme do Kranjske Gory, omrknout sjezdovky, jezero Jasna a Ruskou cestu, která by měla být v zimě zavřená a my se z ní chceme zítra dostat někam do hor.
Pondělí
Ruská cesta vedoucí prostředkem Triglavského národního parku je zavřená od října do dubna. Poslední místo, kam se lze dostat autem je u prvního mostu za jezerem Jasna. Odtud musí už každý po svých. Dnešní plán se nedá moc nazývat plánem, jelikož včera od 12té hodiny až do noci padal déšť se sněhem a my netušíme, jak budou cesty v horách vypadat.
Tonkina koča, Prisank window
Od auta vycházíme po deváté hodině ranní kolem řeky Pišnica a už od začátku trochu litujeme, že nemáme sněžnice. Sněhu ale není zas tolik a stačí nám dobré boty a návleky. Chvíli zvažujeme výstup na vrchol Špik, ale cesta k němu je opravdu hodně zapadaná a tak pokračujeme v malebné dolině u řeky. Po chvíli přicházíme k Planině v Klinu, která je opravdu pohádková. Uprostřed planiny stojí zasněžená chalupa, kolem dokola jak se člověk otáčí jsou vysoká zasněžená skaliska a slunce se akorát přehupuje z východní strany hor přímo nad nás.
Brodíme se dál kolem známé dřevěné Ruské kaple až k chalupě Tonkina koča. Všechny chalupy a restaurace na cestě jsou v od září do června zavřené. U Tonkina koča naše cesta končí, slunce se schovalo a zdolávat jakýkoliv okolní vrchol by byl nesmysl. Naposledy se ohlédneme na chalupu a Vršič, který se schovává hned za ní. Mineme Prisank window a vracíme se po klikaté silnici dolů k autu.
Mapa trasy na Tonkina Koča zde.
Úterý
Ráno opouštíme náš útulný apartmán brzy. Nakupujeme pár místních surovin, jak míváme ve zvyku a vracíme se skrz rakouské Alpy domů.
