Písecké hory – za jarního rozbřesku 2/2024

Písecké hory neboli Mehelnická vrchovina se táhnou od Písku až po Temelín. Pro dnešní přechod jsem zvolila variantu z Protivína, kam jezdí autobusy i vlaky. Mě přivezl Martin, který pokračuje dál na zkoušku a po skončení mě vyzvedne v Živci. Na dokončení trasy mám tedy omezený čas.

Trasa povede přes nejvyšší vrcholy Vysoký Kamýk a Velký Mehelník, bude plná rybníků a luk, ale převážně lesních cest.

Je ještě tma. Se psy vybíháme ulicemi Protivína nahoru mezi statky s ohradami plných krav. Na cestu nám zatím svítí velký měsíc, ale už se začíná rozednívat. Pokračujeme dál žlutou turistickou trasou přes pastvinu, hráz Nového rybníka u Krče a Zelendárky projdeme středem až do Pařezí. Louky jsou ještě přikryté peřinou z ranní mlhy, ale sluníčko už barví špičky stromů do žluto červena.

Na chvíli se lesní cesta mění v asfaltku, ale brzy uhneme zpět do lesa a značení nás zavede na Zlatou louku. Rozkvétají sněženky. Fotím a nevšimnu si, že uhýbám z trasy, najednou stojím uprostřed rozmáčené louky a musím se vracet.

V 8:21 už stojíme na vrcholu Vysoký Kamýk ve výšce 627m.n.m. Celá cesta se nesla v duchu ticha, nepotkali jsme ani živáčka. Pod námi slyšíme štěkot psa, tak mizíme k rozhledně. Dveře jsou ale zamčené. Zklamáním je taky vrcholová kniha, která je tady od roku 2013 a je plesnivá. Přesto se do ní zapíšeme. Pokračujeme dál krátkým hřebínkem.

Vysoký Kamýk

Po žluté turistické trase se dostaneme až do vesnice Paseky. Vydáme se nahoru jakoby na Pasecký vrch, ale těsně na hranici lesa uhneme vlevo na neznačenou trasu, která nás dovede na krásnou vyhlídkovou pěšinu. Kopírujeme okraj lesa. Nad Kuklí přeskočíme v lese zpátky na žlutou a stoupáme lesem k rybníku Němec.

Rybník Němec je kouzelný. Mile mě překvapí ostrůvek s ohništěm, kam se dá přejít přes lávku. Za sebou máme už 20 kilometrů a potkávám první dva turisty. Děda mě zastaví na kus řeči a potvrzuje mi, že dnes také žádné turisty nepotkal. O to víc se těším nahoru na Velký Mehelník.

Rybník Němec

Vrchol je v lese a i když neposkytuje žádné výhledy je to zajímavé místo plné oblých balvanů porostlých čerstvě zeleným mechem. Svačím řízek a hladoví psi mi strkají čumáky až pod bradu. Scházíme dolů podél Chudého vrchu a volá Martin, že pro nás vyráží. Potvrzuji vyzvednutí v Živci a pospíchám po zelené na místo srazu. Setkáváme se opět po 27 kilometrech a 6 hodinách, kdy se mi podařilo přejít Písecké hory z jihu na sever. Díky krásnému únorovému počasí to byl parádní zážitek.

Velký Mehelník

Příhrazské skály – písek v lezečkách i mezi zuby 8/2020

Nemáme toho dost, je tady další lezecký víkend na pískách. Po roce se vracíme do Příhraz. Materiál máme už osahaný, víme jak chutná pivo dole v hospodě a tak nás nemůže nic překvapit. A co je hlavní, kluci loni nedolezli na Kobylu a tak se zapřísáhli osedlat ji letos. Kdo si netroufá na Kobylu, je tady k mání ještě Hříbě.

A opravdu. Hned v sobotu dopoledne se jim to podaří! Neskutečná radost. Slunce praží a tak si dáme rest a na pozdní odpoledne se vydáme na neméně důležitou Rajskou věž. Na jejímž vrcholu je mimochodem i česká vlajka. Martin vytáhne nádhernou hranu za VIIc. a opět sklízí obdiv a gratulace od ostatních. Setkání obou lezeckých skupin na vrcholu Rajské věže je dokonalé.

Kobyla – Česká cesta VIIb. (Martin + Petr, Vláďa, Špelda)
Věž u Hříběte – Náhodná cesta V. (Tomáš + Simča)
Rajská věž – Nebe, peklo, ráj VIIc. (Martin + Vláďa)
Rajská věž – Krombholzova cesta VI. ( Špelda + Simča, Tomáš)
Šikmá věž – Jihovýchodní cesta III. (Martin + Simča, Marťas, Petr)

Večer v hospodě všechny výlezy náležitě oslavíme. Skoro do půlnoci za brnkání kytary provozujeme něco, co je částečně podobné zpěvu. Přidávají se k nám i další skupiny, cyklisti, barmanky i pan Láďa, který stále dokola objednává hruškovici. V nejlepším je ale dobré přestat. Ukládáme se ke spánku.

V neděli máme na lezení už jen dopoledne a tak jdeme na Křížové věže. Je přes 30°C. Začínáme se připékat a tak to brzy vzdáme a jdeme dolů na oběd.

Malá Křížová věž – Rozpěrná cesta III. (Špelda + Marťas)
Malá Křížová věž – Bříško přímo V. (Petr + Vláďa)
Malá Křížová věž – Stará cesta I. (Martin + Simča, Marťas)
Velká křížová věž – Normální cesta III. (Martin + Simča, Tomáš; Vláďa + Petr; Špelda)

Tak zase máme co vyprávět. Loučíme se v hospodě, naskládáme se do auta a o chvíli později najíždíme na dálnici. Doma už jen vysypat písek z batohů a natáhnout se do postele. Tak zase příště, skály!

HO Union na vrcholu Rajské věže

Jižní Čechy – nejkrásnější výlety

Jižní Čechy jsem si oblíbila. Je tady velká spousta příjemných míst v přírodě. Čas se dá strávit u vody, na vandru nebo si jen tak popřemýšlet na nějaké vyhlídce. Tipy na výlety v Jižních Čechách jsou sepsané níže a jedná se o nenáročnou turistiku.

Písek – Václavské skály, Městský ostrov a Kamenný most

Cestu začneme na rozcestníku Václavské skály, po modré značce dojdeme na vyhlídku Májovka, odkud je vidět na město Písek. Sejdeme k Čertově strouze a vydáme se romantickou stezkou mezi skalami a granátově hnědou řekou Otavou. Okruh má zhruba 5 kilometrů, můžeme ale jít mnohem delší trasu až na Zátavský most.

Já zvolím kratší 5km variantu a zamířím ještě na Městsķý ostrov a vychutnám si tady oběd v restauraci. Můžete si navíc na zdech interiéru přečíst spoustu zajímavých příběhů z historie. Kousek odtud se na závěr určitě nezapomeňte projít po nejstarším dochovaném mostě v Česku. Kamenný most v Písku byl postaven koncem 13. století a můžeme k němu dojít z ostrova kolem městských hradeb a hradu Písek.

Nejbližší autobus k turistickému okruhu jezdí do ulice Strakonická, potom k ostrovu a Kamennému mostu do ulice Čelakovského. Autem jde na obou místech bezplatně parkovat.

Václavské skály
Čertova strouha
Most na Městský ostrov
Restaurace Ostrov

Hvožďany – Visutá lávka – Obůrka – Bechyně

Toulat se po břehu Lužnice, projít dřevěnou lávkou a dál ve stínu skal až k zámku Bechyně, pozorovat stádo daňků. To můžeme při jednodenním výletu z Hvožďan, případně z centra Bechyně. Okruh má okolo 8 kilometrů a není náročný.

Visutá lávka
Protější břeh Lužnice
Obora Obůrka
Bechyně

Český Krumlov – vyhlídka Sedm špicí

Nepochybně jedním z nejkrásnějších a nejfotogeničtějších měst v Česku je Český Krumlov. Projít si jeho centrum, hrad, dát si oběd u řeky a u toho pozorovat vodáky je samo o sobě zážitek.

V okrajové části Krumlova, tam kde se řeka začíná pořádně klikatit, najdeme skalní věž Sedm špicí. Je tady nádherná vyhlídka. Dá se dojít i dolů do kempu na občerstvení.

Já jsem se ubytovala v Domoradicích v Penziónu Globus, který můžu doporučit. Proto jsem si udělala dva výlety, jeden do centra města a druhý přes pole na skály.

Český Krumlov
Sedm Špicí
Vyhlídka cestou z Domoradice

Orlík nad Vltavou

Orlická přehrada se nachází v jižních Čechách v okrese Písek. Na jejím levém břehu stojí na skalním útesu zámek Orlík a jeho okolí nabízí několik možností na výlet.

Za několik dní bychom klidně mohli Orlickou přehradu celou obejít přes Zvíkov částečně po naučné stezce Zvíkovské podhradí. Dá se tady ale strávit i dovolená u vody, s dětmi, plout na loďce, nebo rybařit.

Vyhlídka na Žďákovský most

Tábor – stezka údolím Lužnice Toulavou – Malšice

Stezka v údolí Lužnice nazývána jako Toulava začíná v městečku Planá nad Lužnicí a po svých 55 kilometrech končí v Týně nad Vltavou.

Já si pro dnešní den volím etapu z Tábora do Malšice, která měří 17km. Nechám auto v Táboře na vlakovém nádraží (50 kč/ den) a projdu městem k řece. Odtud pokračuji po červené turistické značce, míjím na protějším břehu mlýny a chalupy až dojdu ke skalnímu tunelu. Odtud je to kousek ke zřícenině Příběnice. Potom pokračuji na vlak do Malšice, který mě doveze zpátky k autu.

Blanský les – vyhlídkový okruh u Českých Budějovic

Pár minut od Českých Budějovic se zvedá z luk vrchovina Blanský les se se svým nejvyšším vrcholem Kleť. Kleť je ovšem standardně obalena turisty a tak se vydáváme na méně známý vrch Kluk.

Z vesničky Slavče, kde se dá zaparkovat auto nebo od Horního Víta vede cesta strmě vzhůru na Haberský vrch. Po hřebeni dojdeme přes vyhlídku Kozí kámen až na Kluka. Okruh může být dlouhý 5-8 km nebo i delší, všude kolem je mnoho značených i neznačených cest. Na cestě zpátky si užíváme krásných výhledů na jihočeské vesničky a Temelín. Občerstvení najdeme poblíž ve Vrabče, Křemži nebo Holubově.

Lipno na inlinech 5/2017

Pro ubytování na Lipně jsme narychlo zvolili apartmán Travel Lipno, který je 300 metrů od Lipenské přehrady a dá se z něj rovnou najet na inline dráhu.

Inline dráha na Lipně patří mezi jednu z nejdelších a nejlepších bruslařských tras v Čechách. Večer je osvícená a nabízí nádherné výhledy na celou přehradu. Nevýhodou může být to, že v sezóně je stezka plná také pěších a cyklistů.

V poledne bereme brusle a vyrážíme přes Frymburk až ke kempu Vřesná.

Začátek cesty je super, terén je na inline bruslení ideální a míjíme několik restaurací. Před Frymburkem se posilňujeme pivkem a jedeme dál k přívozu. Tady už bohužel končí pěkná rovinka a v lese do Vřesné se to klikatí, stoupá a klesá. Taky nás to cestou zpět stojí dva pády. Doporučuju za Frymburk už nejezdit, cestou není ani nic k vidění a povrch je už na brusle dost špatný, o dost lepší by bylo projet si přes frymburské náměstí a vrátit se.

Vracíme se k Frymburku na hamburger, hranolky a pivo.

Dráha je opravdu jedna z nejhezčích, které v Čechách můžeme najít a kdyby byla protažená dál nebo vedla rovnou okolo celé přehrady určitě bych se na ni vracela častěji.

Po 22 najetých kilometrech ještě chvíli oddechujeme u přístavu pod apartmánem a pak se přesouváme na pokoj.

zdroj: mapy.cz

Terčino údolí 5/2017

zdroj: mapy.cz

Okolo 14té hodiny přijíždíme na parkoviště před Terčino údolí pod městem Nové Hrady. Cesta vede kolem potůčku ke zřícenině Lázničky (bývalý lázeňský dům Václavovy lázně).

Dál pokračujeme parkem k vodopádu. Přírodní nádheru trochu kazí fakt, že vodopád byl vytvořen uměle. Stoupáme lesem kolem zarostlého rybníka, kde si zpívá snad stovka žab.

U tvrze Cuknštejn se stáčíme na cestu zpět. O pár kroku dál potkáváme staršího pána, který nám vypráví o filmu Ať žijí rytíři!, který se natáčel právě na Cuknštejnu.

V parku si pak dáváme ledovou kávu a zákusek. No a jelikož je to tady taková pohoda už taky chápu proč na každou lavičku dali tvůrci nějaký citát. Na příští cesty teda jedna rada na závěr: „Jdi s tím, kdo Tě má rád.“

Holašovice a jejich jihočeský Stonehenge 5/2017

zdroj: mapy.cz

Obec Holašovice je památkou UNESCO a to díky dochovanému středověkému systému obytných domů, sýpek a statků. Holašovice jsou trvale obydleny a každoročně se tady pořádají Selské slavnosti.

Pokud vyjdeme hned za vesnici objevíme Stonehenge. Jedná se o část louky, kam byly přivezeny kameny z blízkého okolí. V samém středu je velký kruh, který vysílá energii tím, že na sebe kameny vzájemně působí.

I my jsme se pokusili načerpat energii uprostřed kruhu, ale nejsem si úplně jistá, jestli to zafungovalo :-D.

Přímo ve vesnici je možné se i ubytovat nebo si zajít na oběd.