Stejně jako loni míří do Tater oddíl HO Union protáhnout po sněhu pár tuleních pásů. Letos se k tomu odhodlám i já a to i přesto, že jsem na lyžích stála prvně před pár měsíci.
Středa
Ve Štrbě vysedáme z lehátkového vlaku kolem páté ráno a přestupujeme na zubačku jedoucí ke Štrbskému plesu. Tady se někteří teprve seznamují s vybavením z půjčovny, ale po pár proklínání nasazujeme všichni zdárně skialpy a šlapeme po červené k Hotelu pri Popradskom plese.
Od Štrbského k Popradskému plesu
Cesta je únavná, na zádech vlečeme patnáctikilové krosny a jsme z vlaku dost polámaní. Naše parta se trochu trhá. V čele zůstává Aleš se Slimákem. Následuje je Kuba, kterému po pár kilometrech natekl malíček a nechává za sebou ve sněhu vzkaz, který vypovídá o jeho nadšení z túry. Za ním z vesela běží Martin s Martinkou, kteří mají zatím energie na rozdávání. A na ocase výpravy se držím já s Petrem a Ondrou, kteří mě šestkrát zvedají ze země, až dostává Petr křeč do nohy.
Žabie pleso
Lehce ospalí se pak válíme na lavicích v jídelně hotelu a po ubytování se odpoledne vydáváme na další štaci. Cílem je Žabie pleso, počasí nic moc, ale cesta je příjemná. Hlavně se jde už nalehko. Mapa zde.
Den ukončujeme v Majláthkovo chatě u skvělé koprovky a piva.
Čtvrtek
Den ve znamení nádherného počasí zahajujeme přechodem přes Zlomiskovú dolinu. Nad dolinou se kolem plesa protáhneme žlabem do Rumanovej dolinky až pod svah Zlobivé.
Lavinový test nad Zlomiskovou dolinou
Tady nás Slimák s Alešem cvičí na laviny. Zkouším si vydržet pár sekund pod sněhem zahrabaná v díře, což není nic příjemnýho a každá další lopata sněhu na mých zádech je těžší a těžší. Následně děláme lavinový test v koridoru ve tvaru U. Hledáme vrstvy sněhové pokrývky a pak si pro vyzkoušení stability Martin nad tenhle koridor vyleze na lyžích a zkouší, kdy se to s ním utrhne. Třetím cvičením je zahrabaná sonda, kterou nechal Ondra pod kopcem a učí nás ji najít a pomocí sondy a lopaty vyhrabat.
Když si vyhrajeme, spouštíme se dolů do mlhy a ve tři odpoledne končíme zase v hospodě.
Pátek
Dopoledne tráví chlapi v hospodě sledováním hokeje a než se vyhrabeme, slunce je pryč.
Velké Hincovo pleso
Už při přechodu po modré Mengusovskou dolinou začíná pomalu přituhovat. Shora se snáší černý mraky a za chvíli začíná sněžit.
Nejhorší je výstup těsně před cílem na Velké Hincovo pleso. Celá skupina se za sebou vleče jak had a i tulení pásy už začínají prokluzovat. Nakonec se v kopci naštvu, že mi to za to nestojí, lyže připnu na bágl a pokračuju po svých. Zpátky obdivuju, jak se z toho krpálu pouští všichni na lyžích. Ondra mi půjčuje mačky a já jdu okolo skály s tím, že na mě dole Martin počká. Hned jak se ztrácím skupině, potkávám kamzíka. Stojí 10 metrů ode mě a zíráme si do očí. Všude je stále temno, sníh mi naráží do tváří, ale čas jakoby se na chvíli zastavil. Pak se na mačkách s cepínem v ruce spouštím dolů. Martin tam na mě čeká, přišel kvůli mně o pěkný sjezd shora do doliny a bezpochyby ho musí mrzet, že na lyžích neumím jako zbytek party a nejela jsem s nimi.
K chatě to není celou cestu z kopce, tak si tam Martin vymýšlí nějaké srandy v lese, až skončí tak dole, že musí nasadit pásy, ale pořád je sranda.
Večer si užíváme káď s 42°C horkou vodou a šampaňským. Krásně se po tomhle dni usíná.
Sobota
Od prvního dne obdivujeme, jak někdo může vylézt nahoru na Ostrvu ve strmém zmrzlém svahu. Teda nevím, jak ostatní, ale já to obdivuju dost. A tak si ji poslední den výpravy dáváme za cíl a s mačkama vyrážíme vzhůru.
Ostrva
Je to těžký výstup, zvlášť když už dole u chaty je -17°C a ledový vítr profukuje krz šálu kolem krku přes celý tělo.
Zážitek za to ale stojí. Parta už se vrací dolů, když ruku v ruce přicházíme s Martinem na vrchol k rozcestníku Ostrva. Můžeme si oba zařvat, obejmout se, vyfotit pár fotek a mažeme dolů na kapustnicu.
Pak se chvíli poflakujeme v oblíbené Majláthkově chatě a odpoledne balíme na cestu zpět.
Na vlak do Popradského plesa vede pohádková cesta, která se klikatí lesem. Na lyžích ji sjíždíme až na zastávku.
Odtud pokračujeme do Štrbského plesa zubačkou a v kolibě čekáme dlouhých 5 hodin na vlak do Prahy.
Pití hořce dalo některým z nás zabrat, ale zdárně uleháme do spacího vozu a jedeme domů.
