Rubrika: Evropa

Dalším cestovatelským cílem byla už dlouho plánovaná návštěva deštivého ostrova kdesi v Atlantiku – ostrova Madeira. Tenhle výlet jsem dlouho odkladála, ale když se v dubnu objevily letenky za 2300 Kč, neváhala jsem.

V nabídce byly listopadové termíny s odletem z Berlína a přestupem v Lisabonu.

Velkým rizikem bylo počasí a jelikož jsme zvolili k cestování pouze příruční zavazadla, vyrážíme bez stanu s plánem spát v hamakách a apartmánech. Pěší turistika, přechod ostrova Madeira je před námi.

Dopravní prostředek	letadlo, autobus, stop, skútr, pěšky
Počet nocí	10
Cena na osobu	15000 Kč

Letiště Berlín Schönefeld

Letos jsme odlet z Berlína spojili i s návštěvou města – East Side Gallery, Topografy of Terror a Brandenburger Tor spolu s návštěvou vůdcova bunkru.

Auto jsme nechali vedle obchodu Aldi v Lichtenbergu a rovnou jsme si opodál vzali hotel – PLUS Berlin hostel und hotel s 24h recepcí a za přijatelnou cenu.

Doprava Berlín – metro, vlak BVG

Pohybovat po Berlíně se dá odtud pěšky nebo pomocí sítě vlaků a metra. Například jízdenka na 120min. vyjde na 3,40 euro. Plánek najdete na jakémkoliv nádraží nebo je ke stažení v pdf na internetu.

30.10. Úterý

Letiště Lisabon

Z Berlína přílétáme na letiště v Lisabonu téměř o půlnoci. Časové pásmo nám snižuje čas o jednu hodinu.

Letadlo staví na Terminálu 2 a automaticky přejíždíme busem na Terminál 1.

Pokud budete v Lisabonu nuceni přespat kvůli návaznosti na další let ráno, určitě se přesuňte na Terminál 1, kde se dá kdekoliv na zemi ustlat i připojit nabíječku. Kromě nás to tak v patře nad eskalátory dělalo několik dalších cestujících. Bus na Terminál 2 je v provozu zdarma od 3:30 do 1:30 každých 10min a stojí hned u Exitu.

31.10. Středa

Ráno se tedy přesouváme opět zpátky na T2. Snídáme v bistru u vchodu, kde nejsou špatné ceny. Snídaně pro dva nás tady vyjde na 6eur. Vodu je pak dobré si koupit v automatu hned po letištní kontrole zavazadel. Stojí tady o polovinu méně než ve všech prodejnách u brány. Brána se nám pak otevírá 40 min před odletem a z upršeného Lisabonu odlítáme bez zpoždění.

Madeira – Funchal

V 9:00 už projednáváme plán cesty na prosluněném madeirském letišti.

Plán se nakonec úplně neslučoval s realitou a tak přikládám konečnou verzi. Startujeme z Porto Moniz, kam se musíme nejprve dostat z letiště v Santa Cruz.

Nasedáme do prvního přijíždějícího autobusu ve směru do Funchalu a jedeme až k maríně za 5eur na osobu. Rada pro vás – nasedněte na klasický městský bus, který staví o kousek dál. Ušetříte.

V mekáči si dáváme hodnotný oběd a převlíkáme se do kraťasů. O kus dál v shopping area kupujeme kartuši, v suvenýrech levný nožík a v intersparu něco k jídlu a víno.

Po několika peripetiích s autobusovými řády, kterým prostě nerozumíme, se vracíme zpět za mekáč k zastávce autobusu č.6. Nejezdí moc často a musíme si na něj asi hodinu a půl počkat.

Ve Funchalu stojí za zmínku trhy s domácími výrobky a potravinami. Pozor ale na prodejce ovoce, kteří vás zlákají ochutnávkou a potom chtějí trojnásobek než o kus dál.

Ribeira Brava

Busem pokračujeme do Ribeira Brava na dobré jídlo u moře, kde se pak opalujeme na černých oblázcích. Opět nám nedojde že to sem jezdí spíš svátečně a abychom se dostali na start našeho treku – Porto Moniz, musíme si dvě hodiny počkat. Máme v plánu už dnes spát venku a tak se to úplně nehodí.

Porto Moniz

Jak už jsme se naučili jednou stopovat, stává se tenhle sport při obdobných problémech naší tradicí. Nejdřív nás vezou dva Němci do Sao Vincente. Už při odjezdu z jihu ostrova nastávají ale další problémy a to je šílený déšť a mlha. Ze Sao Vincente nás potom už za tmy veze dalším stopem místní mladík. Déšť neustává. V autě hledám přes booking ubytování a rezervuji pro nás jeden pokoj v apartmánu Local Atlantico za 35 eur. Stále prší a jsme rádi že neusínáme v hammakách někde v jeskyni.

Rada nad zlato: když je na jihu krásně na opalování a koupačku, na druhé straně ostrova to může být přesně naopak.

1.11. Čtvrtek

Ráno je počasí o dost milejší. Až na velké vlny, které se doslova rozbíjejí o turistickou atrakci Piscina Naturalis do Porto Moniz (přírodní bazénky v moři).

Ribeira Janela

My nakupujeme jídlo na cestu a šlapeme přes Moniz kolem Pico do Caldeirao až do sousední vesničky, kde se v moři tyčí z fotek známá skála Ilheu da Ribeira da Janela. Přes vesnici musíme pak vystoupat opět nahoru a vítězoslavně si v baru kousek od vyhlídky Miradouro da Eira da Achada dáváme pivko a brambůrky.

Levada dos Cedros

Konečně se dostáváme na levadu. Je to část Levady dos Cedros značená jako PR 15. Vede celou dobu do kopce v bahně, po kamenech nebo schodech z dřevěných kůlů. Místy protíná silnici a na jednom místě dokonce potkáváme krávu s teletem. Když se za nimi objevuje i černý býk, pomalu je opouštíme a pokračujeme na levadu.

Další částí je PR14 která se momentálně opravuje. Kluci jsou šikovní a betonují tady nové zábradlí a zatloukají dřevěné schody. Je to třeba, protože levada by bez oprav nebyla úplně bezpečná. Vede v nádherném cedrovém pralese téměř po rovině a míjí pár vodopádů.

Dnešním cílem po 16km a 1163m výškových stoupání je kempovací místo Fanal. Přicházíme sem v mlze a téměř za tmy. Usínáme poměrně brzy zavěšeni v hamakách přímo v kamenném přístřešku.

2.11. Pátek

Celou noc je takové vlhko, na které nejsme připraveni. Doslova nás tahá ven z postelí a i když není reálně zima, celou noc se třeseme.

Vereda do Fanal

Ráno nás ve Fanalu vítá stádo krav s telátky. Vypadají sice trochu hrůzostrašně, jak se brzo ráno přibližují tou mlhou a mokrou trávou, ale nakonec je to docela milá návštěva. Po snídani vyrážíme na PR13 do nahoru do mračen.

Abychom mohli dnes dojít do Rabacalu musíme ale z PR13 uhnout a napojit se o několik metrů níž na levádu. Naštěstí při sestupu po neznačené stezce se mračna protrhávají. Stezka je dost zarostlá. Z některých vyhlídek máme jako na dlani dlouhé údolí připomínající džungli. Chybí tady snad jen poskakující šimpanzi, kteří by ještě dodali na efektu. Na to, že je tenhle sestup neznačené, není to zdaleka tak hrozný úsek jako na následující již turisticky „upravené“ cestě.

Levada da Rocha Vermelha

S nadějí že na Levada da Rocha Vermelha bude cesta udržovaná, klesáme příkrou a uklouzanou serpentinou dolů k hučící vodě. Turistická trasa na konci téhle Levady je ale v tragickým stavu.

Nějak překonáváme uklouzaný sestup i průsmyk rozbitý vodopádem, za kterým následuje další vodopád a pak dlouhé strmé schody dolů. Levada vedle schodů navíc pro tak velké množství vody nestačí, a tak voda proudí místy i po schodech. Každý krok je opatrný a pomalý. V pohodě je cesta až zhruba od bodu značeném jako Adeneiro.

Pak už se jde podél pěkné udržované levády až na okruh 25 Fontes. Někteří lidé se sem nechají vyvézt a chodí na výlet právě na tyhle vodopády.

Před šestou večer Martin konečně objednává v Rabacal dvě kafe a vína. Zajídáme to výborným brownies a jak všichni pomalu odjíždí do svých domovů takzvanými Rabacal Van i my pomalu jdeme spát. Nad kavárnou je krásný plácek pro stany a pro hamaky v kopečku nad ním se dá taky přespat.

Opět nás několikrát budí rosa a můj spacák je ráno u nohou úplně mokrý.

3.11. Sobota

Sčítáme množství plánovaných kilometrů, to jak jsme unavení a gramáž jídla na den a zjišťujeme, že bychom měli zajít na jedno odpoledne do civilizace.

Calheta

Dolů vede poměrně rychlá cesta a to přes 800 metrů dlouhý Túnel do Rabacal, který je oproti jiným tunelům vysoký a projdete ho suchou nohou. Cesta se pak vleče až ve městě, kdy po strmé betonové silnici musíme sejít až k pláži.

Je to ale přesto skvělý plán zamířit dnes pro zásoby, protože dole pálí sluníčko a lidi se koupou. Popíjíme v baru a pak dokupujeme potraviny v krámku u pláže v Calhetě.

Boca da Encumeada

Jelikož autobusy tady o víkendu jezdí asi 2x denně a ještě na sebe nemají v dalších městech žádnou návaznost, usmlouváme taxi ze 30 na 25eur a jedeme na Boca Encumeada. Jsme vděční, protože sem bychom autobusem jeli celí den, nebo zbytečně ztratili čas stoupáním zpátky přes město.

Taxikáře Mauricia rozhodně doporučuju. Anglicky vám toho cestou povypráví opravdu hodně o ostrově. Kontakt:

MAURÍCIO Silva 00351 965 166 626

Mauriciotaxis@hotmail.com

Usínáme po skvělé večeři opět v hammakách kousek od Levady u baru Boca Encumeada.

4.11. Neděle

A máme tady konečně výstup na Pico Ruivo, na který se od začátku těšíme. U Boca Encumeada se převalují mračna a nahoru k Pico da Encumeada nevidíme nic než mlhu. V sedle za vrcholem ale už začíná prosvítat slunce a vítr odnáší mraky pomalu pryč.

Na křižovatce pod Pico do Jorge obědváme a na sluníčku sušíme mokré spacáky. Kocháme se přitom protějším vrcholem Pico Grande. Mít víc času tak by výstup na něj stál za to. My stoupáme na Pico Jorge a řekla bych, že je to druhé nejkrásnější místo na této trase. Prvním se pro mě stává o několik kilometrů dál na jižní straně kopce vytesaná cesta na Pico da Lapa da Cadela. Ty výhledy z ní jsou nezapomenutelné a tak typické pro divokou Madeiru.

Ke Casa do Pico Ruivo už stoupáme v deštivém mraku a jsme vděční že tady stojí kamenný přístřešek. Turistická chata je už totiž 2 roky zavřená. Nic od toho tady nečekejte, je tady nepořádek a ucpané záchody. Dost že aspoň teče voda z kohoutku. O kus dál stanují dva Němci, se kterými chvíli popíjíme Ponchu (madeirský alkohol z marakuji) a pak se snažíme alespoň na chvíli usnout. Ve vchodě máme nataženou plachtu ale vítr a déšť s ní ukrutně lomcují. Ve 3 ráno jde Martin pro dřevo a pak ještě na chvíli usínáme.

5.11. Pondělí

Smrdíme jako čerstvě udušené ohniště a mě stále z té noci pálí oči. Venku pořád prší a tak snídáme a pomalu se balíme. Vytouženou cestu na Pico Arriero nám tedy počasí zkazilo a tak se musíme dostat z hor dolů. Náhradním plánem je odpočinek v apartmánu v Santaně.

Santana

Vybíráme tu nejkratší cestu a to je cca 9km dlouhá Verada Achada do Teixeira – Queimadas. Cesta by to byla pěkná, kdyby se tím deštěm nezměnila v řeku. Opět si s Martinem srovnáváme, jaký to je oproti treku na La Palmě a shodneme se, že Portugalci na ty svoje hory docela kašlou. Co je u parkoviště nebo u silnice je pěkný a udělaný a dál, kde by bylo kvůli bezpečnosti nutné dodělat zábradlí nebo schody, teče proudem potok a držíte se větví stromů, abyste nehodili záda.

Slejzáme tedy tekoucím potokem v pralese do parku Queimadas, kde si dopřáváme kafe a muffiny. Pak už po silnici do nádherného apartmánu AL – Perola Dourada, kde máme vlastní obývák, ložnici, kuchyni i pračku a dva balkony jen za 25eur. Zbytek dne už jen odpočíváme.

Tenhle apartmán vřele doporučuju. Hostitelka je milá a v poměru cena a kvalita ubytování by se těžko našel konkurent. Ze Santany se dá navíc vyrazit na různé treky nebo si tady půjčit auto.

6.11. Úterý

V 11:00 odjíždíme ze Santany busem č.138 do Porto da Cruz. Jako snad všechny autobusy na Madeiře se vleče těmi nejzasšími uličkami v kopcích. Cestou do města pak trháme čerstvé mandarinky ze stromu.

Porto da Cruz – Boca do Risco

V Porto da Cruz znovu snídáme v kavárně u oceánu a potom se vydáváme dál na cestu po pobřeží. Vidinou je dojít zítra až na východní cíp Sao Laurenco.

Trasa Verada Larano se táhne přímo v útesu a protíná směrem do Machica vyhlídku Boca do Risco.

Tady na vyhlídce stavíme přístřešek a jak se stmívá, vaříme si polívku a uleháme ke spánku.

7.11. Středa

Na Boca do Risco to byla naše poslední a nejkrásnější noc venku. Bylo teplo a budilo nás jen pár větrných poryvů, které zacloumaly s plachtou a daly pokoj.

Budíme se na útesu s výhledem na ostrov Porto Santo a nebe se nad ním barví z azurově modré na oranžově rudou, až se barvy postupně vytratí úplně. Je to tady takové malé Irsko – útesy a čerstvě zelená tráva.

Canical

Dole šplouchají vlny, balíme a po Verada Boca do Risco klesáme dolů do města Canical. Na obloze už se zase začínají objevovat černé mraky. V baru na rohu hlavní silnice obědváme chobotnicový a rybí sendvič.

Sao Laurenco odkládáme kvůli počasí na později.

Machico

Ve 12:05 pokračujeme busem až na autobusové nádraží v Machico.

Venku mrholí a my se jdeme ubytovat do Apartemento Gois, kde přespíme poslední dvě noci naší dovolené.

Kolem ostrova na skútru

8.11. Čtvrtek

Ráno máme domluvené půjčení skútrů od Mx Scooter. Kancelář mají v Machico kousek od pláže, ale přivezou vám skutr i na jiné místo na Madeiře. Cena je v pohodě – na celý den platíme 25 euro za jeden.

Helmu na hlavu, pár úsměvných pohledů a vyrážíme. Nejdřív na Funchal, pak nádherným průsmykem na Sao Vincente, po silnici nad mořem, kdy nad vjezdy do tunelů tečou vodopády až na západní cíp ostrova. Tady si dáváme steak z tuňáka a po výborném obědě pokračujeme serpentinami mezi vysokými vavříny.

Odpoledne se vracíme směrem na Machico a fotíme si Sao Laurenco při západu slunce.

Naše trasa na skútru:

Lisabon

9.11. Pátek

Ráno se loučíme s Madeirou a odlítáme do Lisabonu.

V Lisabonu se procházíme centrem, ochutnáváme místní jídlo a část města projíždíme žlutou starou tramvají typickou pro Lisabon asi jako gondola pro Benátky.

Pro návštěvu Lisabonu se určitě vyplatí koupit si hned v metru na letišti kartu Via Viagem za 6,30 euro na 24 hodin. Je platná na veškerá metra a tramvaje ve městě. Staré tramvaje najdete například na náměstí Martim Moniz. Vyplatí se určitě vyrazit z konečné, jinak si nasednete.

Mít víc času, jeli bychom se podívat třeba ještě na Belém a jiná zajímavá místa, ale jsme navíc unavený a je pod mrakem. V ulicích se pohybuje spousta různých národností a nabízí kolemjdoucím všechno možné od brýlí po drogy. Než padne tma, vracíme se raději zpět na letiště.

Spíme opět na Terminálu 1 a další den hurá domů. Další splněný sen je za námi.

SHRNUTÍ
Statistiky a mapy:

1. část túry z Porto Moniz do Calhety vzdálenost 36km, nejvyšší bod 1263 m.n.m., kumulované převýšení 3070 m, počet dní 2,5

2. část túry z Boca da Encumeada do Santany vzdálenost 20km, nejvyšší bod 1829 m.n.m., kumulované převýšení 1913m, počet dní 1,5

3. část túry z Porto da Cruz do Canical vzdálenost 14km, nejvyšší bod 526 m.n.m., kumulované převýšení 1326m, počet dní 1,5

Celková doba pobytu 9 dní (stačí přesně pro vybraný program)
Doprava:

Na Madeiru: letecky (nízkonákladové společnosti nabízí ceny už zhruba od 1600 Kč za zpáteční letenku)

Po Madeiře:

• taxi (nebývá mimo sezónu drahé a vyplatí se smlouvat),
• pronájem aut / skútrů (není drahé a většině firem stačí na půjčení pouze kopie vašeho českého řidičského průkazu a platba předem, půjčovny najdete ve všech větších městech),
• autobus (poměrně složitá doprava, ale jezdí téměř všude, když pochopíte jízdní řády – mapu linek najdete na Google například pod odkazem Madeira Bus Routes, cena cca 2 eura), na ostrově jezdí také soukromé autobusovém společnosti (o dost dražší než ty městské)

Ubytování

V apartmánech od cca 13 euro / osoba za noc, na kempovacích místech zdarma.
Ceny potravin

Jen o něco dražší než v ČR, např. 1,5 litru vody 0,5 euro; pečivo 0,5 euro; jídlo v restauraci 8 – 22 euro.
Kdy jet na Madeiru

Celoročně, na turistiku se hodí jaro a podzim, v létě lze očekávat málo srážek, ale hodně turistů a v zimě naopak.
Co bych příště udělala jinak

Nesnažila bych se přejít celý ostrov, není na to úplně dělaný. Zdržela bych se v okolí Rabacalu a lépe bych promyslela trasu dle počasí. Pak bych se více dní zdržela v horách – kromě Pico Ruivo bych vystoupala také na Pico Grande a Pico do Arieiro. Došla bych trasu od Porto da Cruz až úplně na konec výběžku Ponta de Sao Laurenco. Místo hammaky bych si vzala malý stan.
Co s sebou na turistiku na Madeiru

Nepromokavé oblečení – více vrstev, příliš teplé oblečení není třeba; pláštěnku; turistické nepromokavé boty; sandály; čelovku; spacák – raději ne péřový kvůli vlhku; stan; vařič (kartuši lze dokoupit zde); filtr na vodu (vodu lze čerpat celou cestu z levád a stačí s sebou tak nosit do zásoby třeba jen litr vody); telefon se staženými mapami a power banku (trasy jsou podle papírové mapy značně nepřehledné, my jsme celou cestu zvládli díky offline mapám z mapy.cz)