Letos v létě výjimečně v celé Evropě klesla rtuť na teploměru pod 20 stupňů. A náš poslední letní týden dovolené nás tahal zase pryč. Jelikož z předchozí výpravy do Slovinska si naše dodávka dovezla rozbitý alternátor, který doteď nebyl opraven, rozhodli jsme se, že naložíme naši stařičkou oktávku.
Dva dny před odjezdem jsme si půjčili rakev a den před odjezdem nechali opravit chladič a doplnit klimatizaci.
A tak jsme mohli vyrazit. Předpověď počasí predikovala jasně, že ve vzdálenosti 1000 km od domova má všude několik dní velmi silně pršet až na jediný region – pobřeží Ligurského moře a Jižní Francie.
Italské vinice v oblasti Tortona
V sobotu večer projíždíme město Tortona a parkujeme v malebné krajině italských vinic.
Od romantického popíjení italského červeného vína nás vyžene oblak komárů do auta.
Janov
Další den se vydáváme na zmrzlinu do Janova. Prohlídneme si taky barevné domečky na útesu, ikonu Janova – Boccadasse.
Finale Ligure
Odpoledne se koupeme v moři na natřískané pláži ve Finale Ligure, začíná být pořádné horko a tak vyjedeme pod severní stěny Rocca Nava. Tady si uvaříme pozdní oběd a na večer vylezeme pár cest.
Noc tady je na nic. Vzbudí mě chrochtání. Kiai má vystrčenou hlavu zpod záclonky a pozoruje čuníka, který přišel na odpadky. Vyháním ho boucháním do střechy a svícením baterkou celkem 4x zhruba v rozmezí asi dvou hodin, než to nakonec vzdá a odejde.
Ráno jsem nevyspalá. Trochu mě probere pláž na kraji města, kde se dá dopoledne vykoupat i s Kiai a bez davů lidí. Se psem je ale stejně nutné jít na začátek útesu mimo pláž.
Itálie – Finale Ligure parkování zdarma u pláže
Monako
Pokračujeme směrem k Monaku. Martin má vyhlédnutou startovačku z vrcholu Mont Gros, kam odpolednem vyšlápneme. Ovšem zjistíme, že se přistává dole na pláži, což je v sezóně zakázané.
Padák tedy zavřeme zpátky do rakve a jedeme se podívat do Monaka. Projíždím ulicemi, kde se každý rok koná závod Formule 1. Monako je tak malinké, že jen tak snadno nejde zaparkovat. K parkování slouží podzemní placené garáže a vzhledem k množství lidí v ulicích se nakonec rozhodneme, že si ho prohlédneme jen z auta. Koneckonců není moc o co stát, luxusní čtvrtě s mrakodrapy a turisté v polokošilích, kteří do jednoho vypadají jako hráči golfu. Sem bychom s našimi ošoupanými kraťasy a nevybouřeným ovčákem na vodítku úplně nezapadli.
NP Mercantour
Podél hranic Francie a Itálie se táhne jako had národní park Mercantour. Na večer nacházíme krásné místo na spaní kousek od jezera Lac du Boreón hned nad jeho přítokem u řeky Le Boreón.
Jsme tu s dalšími dvěma pejskaři, nic tedy nenasvědčuje tomu, že bychom porušovali nějaká pravidla. Navíc tohle místo nám našel i chat gpt. Byla však chyba nenajít si informace přímo na stránkách národního parku a to z jednoho hlavního důvodu, jak NP Mercantour tak NP Écrins mají striktní pravidla pro vstup. Bivakovat lze minimálně hodinu od hranic parku, nelze zde jezdit na kole a nelze sem vstupovat se psem a to ani když je na vodítku. My tohle ale nevíme a nechtěně se vydáme přímo do rezervace kamzíků, což bohužel zjistíme až v poslední čtvrtině túry. Když nás na cestě zastaví čtyři různé skupinky turistů, aby nám oznámili, že tam nemáme co dělat, přidáme do kroku a zmizíme na cestě u řeky. Žádného výběrčího naštěstí nepotkáme, ale bylo by to s pokutou 750 euro.
Nicméně jako výlet s dětmi bude jistě krásný okruh Circuit de Trécólpas se zastávkou na horské chatě Refuge de la Cougourde. Při troše štěstí cestou potkáte celé rodinky kamzíků s malými roztomilými kamzíčaty.
Se psem by mohl být hezký okruh na protější vrchy mimo národní park například na Cime de Piagu nebo Mont Archas.
Bivakujeme na stejném místě v lesíku nad řekou.
Podhůřím národního parku Mercantour míříme panoramatickými silničkami dál. Hltáme nádherné výhledy, předjíždíme cyklisty a jsme předjížděni motorkáři, pozorujeme stáda krav a koní, semtam se u cesty zatřpytí vodopád nebo horská řeka a jsme v Montclar.
Montclar
Montclar je středisko v zimě pro lyžaře, v létě pro padáčkáře a trailaře. Martin se vyveze nahoru lanovkou, zatímco já si povyjedu autem a vydám se na vrchol pěšky. A zatímco Martin si za pár minut sletí dolů na padáčku, já musím ten samý kopec seběhnout dolů po svých a ještě se tvářit, že to vůbec není nefér.
Kdyby termika víc nosila, šlo by na vrcholu zaběhnout k jezerům Lac Noir a Lac du Milieu. Místo toho se nad údolí nasune vysoká oblačnost a paraglidisti mají útrum. Sotva tedy vyšlápnu na první vyhlídku, Martin už volá, že na mě čeká dole a že to dnes balí.
Lanovka nahoru je pouze sedačková, výlet se psem tedy lanovkou není možný.
Hautes Alpes
Místo plánovaného přejezdu do národního parku Écrins zůstáváme v horách Hautes Alpes, kam je vstup se psem povolen.
Nocleh nacházíme úplně náhodou u řeky La Guisane těsně pod nástupem na zítřejší túru.
Další den přeparkujeme na parkoviště Pont de l’Alp a vydáme se do sedla Col de la Ponsonnière (2613m). Je to právem hodně oblíbený trek. Ráno předbíháme dlouhý dav turistů až konečně nad jezerem Le Grand Lac se turisté rozdělí na různé směry. Ze sedla je překrásný výhled na protější ledovce a vrcholy parku Écrins.
Na horské chatě si objednáme pivo a pak pokračujeme podél bystřiny zpět do údolí.
Francie – túra v Hautes Alpes 🥾
Teplota se šplhá ke 35 stupňům a tak se chceme někde vykoupat. Výběr padne podle mapy na velkou vodní nádrž Lac de Grand’Maison, kde to ale nakonec ke koupání není.
O kus dál za sedlem Col du Glandon si alespoň uvaříme pozdní oběd a vychutnáme si ho s výhledem na Mont Blanc.
Spíme u brodu řeky Le Glandon pod městem Saint Alban-des-Villards. Martin objeví starý vodovod a u francouzského červeného vína mi vypráví jeho technické parametry a historické milníky.
Naším sousedem je obytňák, ze kterého se občas vyvalí kouř marihuany, ale jeho obyvatelé nám zůstanou neznámí. Na této trase se nám nejvíc líbí to, že tyhle různé bydlíky a obytňáky vůbec nikdo neřeší. Parkuje se opravdu kdekoliv, lidé si u auta často třeba vaří, čtou si knížku, nebo se jen tak kochají a když zaparkujete vedle, nijak se nerušíte.
Annecy
K snídani Martin opeče tousty a poskládá na ně smažené houby, které večer nasbíral. Koupeme se v průzračné studené řece. Dopiju si ranní kávu a vyrazíme do Annecy.
Martin má program jasný, protože počasí mu přeje, stráví den ve vzduchu.
Já se jdu s Kiai podívat na kaskádu vodopádů, která je teď v létě bohužel téměř bez vody. Cestou ale objevíme vyhlídku na protější štíty hor, které obletují ze všech stran padáčkáři.
Po výletě se ochladíme v jezeře Lac d’Annecy a přemístíme se do stínu lesa ke křišťálové řece L’Eau Morte. Kolem půl šesté nad námi krouží Martin a přistane na sousední louce. Uvaříme si u řeky večeři a na noc se přemístíme nad Annecy, kde si najdeme místo na spaní v lese.
Ráno se sbalíme brzy. Chceme stihnout město před návalem turistů. Projdeme se historickými uličkami Annecy, posnídáme palačinky a wafle a vydáme se na dlouhou cestu domů.
Suma sumárum
Najeli jsme 2700 km.
Navštívili 3 země – Itálii, Monako a Francii.
Spali jsme v autě a primárně jsme si vařili jídlo, které jsme si přivezli.
A na kolik to celé vyjde?
- jídlo pro 2 osoby a pojištění: 6500 Kč
- pohonné hmoty: 6500 Kč
- dálniční poplatky: 3200 Kč
