Simona Sterlyová

Nový Zéland – svatební cesta na konci světa 2-3/2025

Teprve, když zažívám parádní Jet leg dojde mi, kam až jsme doletěli. Nový Zéland je jednou z nejvzdálenějších zemí od Česka, časový posun je +12 hodin a větší posun mezi zeměmi už neexistuje.

V 8 ráno se ubytujeme, vysprchujeme a jdeme se podívat po okolí. Chceme vidět Pacifik, ale místo toho naše trasa vypadá spíš jako pochůzka kolem výrobních hal a čističky odpadních vod.

Zbytek odpoledne trávíme na terase motelu. Abychom se vypořádali s jet legem snažíme se neusnout. Plán cesty máme rámcově vymyšlený – z Aucklandu se vnitrostátním letem dostaneme do Queenstown, tam si půjčíme auto a projedeme z jihu na sever oba ostrovy. Rozhodneme se trochu proplánovat následující dny a zjistíme, že na Jižním ostrově má teď 3 dny pršet. To by nebylo tak hrozné, kdybychom přesně na ten čas neměli naplánovaný Kepler trek spolu se zaplacenými rezervacemi kempů. No a jelikož je to nejjižnější místo, které jsme chtěli navštívit, posunutím startu bychom zase dosáhli toho, že nestihneme za dva týdny projet celý ostrov. Hledáním alternativ zabijeme další dvě hodiny až Martin v osm večer usíná. Mně to nedá a řeším to dál, Kepler trek měl být třešnička na úvod, těšila jsem se na něj. Asi nemusím vysvětlovat, že první den na Novém Zélandu rozhodně nevypadá jako pohádka o splněném snu.

Když se ale druhý den ráno probudím všechno je jinak. Je mi líp. Ne jen, že včerejší otupělost mozku je pryč, ale jsem přímo nadšená, že jedeme na výlet dolů na jih. V půl desáté už na letišti degustujeme Tuatara hazy Ipu a chutná nám, na Novém Zélandu je to jako na ochutnávce chmelených lokálních piv. Dáme si jedno, možná dvě a půjdeme se odbavit.

Itinerář na 28 dní na Novém Zélandu

Queenstown

Milford Sound

Gertrude Saddle Track

Předpověď slibuje déšť a tak se ráno rozhodneme jít alespoň krátký Gertrude Saddle Track z parkoviště, kde neoficiálně spíme.

Sotva vyjdeme k Black Lake, přižene se černý mrak a zakryje sedlo a s ním i slibované výhledy. Vracíme se tedy kvapem dolů. V polovině cesty uslyším nad hlavou papoušky. Jaká je náhoda, že si celé ráno přeju, se s nimi setkat a oni se posadí na kámen vedle mě a začnou mi pózovat před objektivem? Prší, sedím na zemi na mokrém kameni a chci tam být tak dlouho, dokud papoušci neodletí. Ale prší opravdu hodně a tak navleču pláštěnku a škobrtám dolů za Martinem.

Ještě se ohlédnu jednou za sebe. Skalní stěna, lemující údolí, je najednou posetá vodopády, které po ní před tím netekly. Na Novém Zélandu se říká, že hory po dešti ožívají. Čvachtáme k autu po kamenech, ve vysoké trávě a v zarostlé džungli, až jsme celý mokrý a jako když mrkneš vyleze slunce a můžeme další hodiny všechno to promáčené oblečení a boty sušit.

Kepler Track

/ Úryvek / Celá propršená noc znamená jediné, ráno je vše mokré a musíme špinavý a mokrý stan zabalit, najíst se a co nejdřív vyrazit. V přístřešku u nocoviště je už pár lidí. Martin udělá snídani, sbalíme si věci a jako první vyrážíme. Hned ráno nás čeká největší stoupání z celé trasy, okolo 900 výškových metrů. Jenže nahoře nás čeká velkorysá odměna. Za mráčky vysvitne sluníčko a ukážou se výhledy na hřebenovku, hory kolem a později i na fjordy. Potkáváme další páreček papoušků Kea, chvíli sněží, fouká, poprchává, ale většinu dne je polojasno. Na Luxmore hut si uvaříme oběd a po travnatém hřebínku s výhledem na jezero Te Anau se vydáme k autu. Když po prudkém sestupu narazíme na písčitou pláž je jasné, že tentokrát koupačku nevynecháme a i když je jezero mělké a voda studená, běžíme se vykoupat. K autu dojdeme hladoví v 6 večer po 10 hodinách chůze.

Rocky Peak Track

Galway Beach Tramping Track

Kellys Track

Punakaiki

Abel Tasman Track

Titirangi Farm Park

Tararua – přes Jumbo na hřebeny The Kings, Tarn Ridge, Table Ridge a zpět přes Mitre Track

Jezero Managamahoe

Tongariro Circuit

Rotorua

Hobitín

Coromandel

Nový Zéland předčil všechna naše očekávání. I když organizačně je to už na vyšším levelu plánování, ale bavilo nás, že jsme si trasu mohli naplánovat a projet sami. Zpětně bych vůbec nic neměnila. Jet na Nový Zéland na svatební cestu byl ten nejlepší nápad.

Na závěr v číslech

Počet dnů na cestě: 28

Čistý počet dnů na Zélandu: 25

Pronájem vozu – počet dnů: 24

Počet nocí ve stanu: 14

Počet nocí se spaním v autě: 4

Počet nocí v přístřešku: 1

Počet nocí na horské chatě: 1

Počet nocí v hotelu: 3

Počet nachozených kilometrů: 333

Zajímá tě celý příběh?

Ráda se o něj podělím.
Napiš mi e-mail, kde zmíníš něco o sobě, proč tě zajímá Nový Zéland a jestli tam plánuješ cestu. Do pár dnů odpovím.

sbalbatoh@gmail.com

Jižní Francie – vyhřáté svahy, víno a pes 8/2025

Letos v létě výjimečně v celé Evropě klesla rtuť na teploměru pod 20 stupňů. A náš poslední letní týden dovolené nás tahal zase pryč. Jelikož z předchozí výpravy do Slovinska si naše dodávka dovezla rozbitý alternátor, který doteď nebyl opraven, rozhodli jsme se, že naložíme naši stařičkou oktávku.

Dva dny před odjezdem jsme si půjčili rakev a den před odjezdem nechali opravit chladič a doplnit klimatizaci.

A tak jsme mohli vyrazit. Předpověď počasí predikovala jasně, že ve vzdálenosti 1000 km od domova má všude několik dní velmi silně pršet až na jediný region – pobřeží Ligurského moře a Jižní Francie.

Italské vinice v oblasti Tortona

V sobotu večer projíždíme město Tortona a parkujeme v malebné krajině italských vinic.

Od romantického popíjení italského červeného vína nás vyžene oblak komárů do auta.

Itálie – Cerreto Grue 🛏️

Janov

Další den se vydáváme na zmrzlinu do Janova. Prohlídneme si taky barevné domečky na útesu, ikonu Janova – Boccadasse.

Itálie – Boccadasse 📷

Finale Ligure

Odpoledne se koupeme v moři na natřískané pláži ve Finale Ligure, začíná být pořádné horko a tak vyjedeme pod severní stěny Rocca Nava. Tady si uvaříme pozdní oběd a na večer vylezeme pár cest.

Noc tady je na nic. Vzbudí mě chrochtání. Kiai má vystrčenou hlavu zpod záclonky a pozoruje čuníka, který přišel na odpadky. Vyháním ho boucháním do střechy a svícením baterkou celkem 4x zhruba v rozmezí asi dvou hodin, než to nakonec vzdá a odejde.

Ráno jsem nevyspalá. Trochu mě probere pláž na kraji města, kde se dá dopoledne vykoupat i s Kiai a bez davů lidí. Se psem je ale stejně nutné jít na začátek útesu mimo pláž.

Itálie – Finale Ligure parkování zdarma u pláže

Monako

Pokračujeme směrem k Monaku. Martin má vyhlédnutou startovačku z vrcholu Mont Gros, kam odpolednem vyšlápneme. Ovšem zjistíme, že se přistává dole na pláži, což je v sezóně zakázané.

Padák tedy zavřeme zpátky do rakve a jedeme se podívat do Monaka. Projíždím ulicemi, kde se každý rok koná závod Formule 1. Monako je tak malinké, že jen tak snadno nejde zaparkovat. K parkování slouží podzemní placené garáže a vzhledem k množství lidí v ulicích se nakonec rozhodneme, že si ho prohlédneme jen z auta. Koneckonců není moc o co stát, luxusní čtvrtě s mrakodrapy a turisté v polokošilích, kteří do jednoho vypadají jako hráči golfu. Sem bychom s našimi ošoupanými kraťasy a nevybouřeným ovčákem na vodítku úplně nezapadli.

NP Mercantour

Podél hranic Francie a Itálie se táhne jako had národní park Mercantour. Na večer nacházíme krásné místo na spaní kousek od jezera Lac du Boreón hned nad jeho přítokem u řeky Le Boreón.

Francie – Le Boreón 🛏️

Jsme tu s dalšími dvěma pejskaři, nic tedy nenasvědčuje tomu, že bychom porušovali nějaká pravidla. Navíc tohle místo nám našel i chat gpt. Byla však chyba nenajít si informace přímo na stránkách národního parku a to z jednoho hlavního důvodu, jak NP Mercantour tak NP Écrins mají striktní pravidla pro vstup. Bivakovat lze minimálně hodinu od hranic parku, nelze zde jezdit na kole a nelze sem vstupovat se psem a to ani když je na vodítku. My tohle ale nevíme a nechtěně se vydáme přímo do rezervace kamzíků, což bohužel zjistíme až v poslední čtvrtině túry. Když nás na cestě zastaví čtyři různé skupinky turistů, aby nám oznámili, že tam nemáme co dělat, přidáme do kroku a zmizíme na cestě u řeky. Žádného výběrčího naštěstí nepotkáme, ale bylo by to s pokutou 750 euro.

Nicméně jako výlet s dětmi bude jistě krásný okruh Circuit de Trécólpas se zastávkou na horské chatě Refuge de la Cougourde. Při troše štěstí cestou potkáte celé rodinky kamzíků s malými roztomilými kamzíčaty.

Se psem by mohl být hezký okruh na protější vrchy mimo národní park například na Cime de Piagu nebo Mont Archas.

Bivakujeme na stejném místě v lesíku nad řekou.

Podhůřím národního parku Mercantour míříme panoramatickými silničkami dál. Hltáme nádherné výhledy, předjíždíme cyklisty a jsme předjížděni motorkáři, pozorujeme stáda krav a koní, semtam se u cesty zatřpytí vodopád nebo horská řeka a jsme v Montclar.

Montclar

Montclar je středisko v zimě pro lyžaře, v létě pro padáčkáře a trailaře. Martin se vyveze nahoru lanovkou, zatímco já si povyjedu autem a vydám se na vrchol pěšky. A zatímco Martin si za pár minut sletí dolů na padáčku, já musím ten samý kopec seběhnout dolů po svých a ještě se tvářit, že to vůbec není nefér.

Kdyby termika víc nosila, šlo by na vrcholu zaběhnout k jezerům Lac Noir a Lac du Milieu. Místo toho se nad údolí nasune vysoká oblačnost a paraglidisti mají útrum. Sotva tedy vyšlápnu na první vyhlídku, Martin už volá, že na mě čeká dole a že to dnes balí.

Lanovka nahoru je pouze sedačková, výlet se psem tedy lanovkou není možný.

Hautes Alpes

Místo plánovaného přejezdu do národního parku Écrins zůstáváme v horách Hautes Alpes, kam je vstup se psem povolen.

Nocleh nacházíme úplně náhodou u řeky La Guisane těsně pod nástupem na zítřejší túru.

Francie – La Guisane 🛏️

Další den přeparkujeme na parkoviště Pont de l’Alp a vydáme se do sedla Col de la Ponsonnière (2613m). Je to právem hodně oblíbený trek. Ráno předbíháme dlouhý dav turistů až konečně nad jezerem Le Grand Lac se turisté rozdělí na různé směry. Ze sedla je překrásný výhled na protější ledovce a vrcholy parku Écrins.

Na horské chatě si objednáme pivo a pak pokračujeme podél bystřiny zpět do údolí.

Francie – túra v Hautes Alpes 🥾

Teplota se šplhá ke 35 stupňům a tak se chceme někde vykoupat. Výběr padne podle mapy na velkou vodní nádrž Lac de Grand’Maison, kde to ale nakonec ke koupání není.

O kus dál za sedlem Col du Glandon si alespoň uvaříme pozdní oběd a vychutnáme si ho s výhledem na Mont Blanc.

Spíme u brodu řeky Le Glandon pod městem Saint Alban-des-Villards. Martin objeví starý vodovod a u francouzského červeného vína mi vypráví jeho technické parametry a historické milníky.

Naším sousedem je obytňák, ze kterého se občas vyvalí kouř marihuany, ale jeho obyvatelé nám zůstanou neznámí. Na této trase se nám nejvíc líbí to, že tyhle různé bydlíky a obytňáky vůbec nikdo neřeší. Parkuje se opravdu kdekoliv, lidé si u auta často třeba vaří, čtou si knížku, nebo se jen tak kochají a když zaparkujete vedle, nijak se nerušíte.

Annecy

K snídani Martin opeče tousty a poskládá na ně smažené houby, které večer nasbíral. Koupeme se v průzračné studené řece. Dopiju si ranní kávu a vyrazíme do Annecy.

Martin má program jasný, protože počasí mu přeje, stráví den ve vzduchu.

Já se jdu s Kiai podívat na kaskádu vodopádů, která je teď v létě bohužel téměř bez vody. Cestou ale objevíme vyhlídku na protější štíty hor, které obletují ze všech stran padáčkáři.

Po výletě se ochladíme v jezeře Lac d’Annecy a přemístíme se do stínu lesa ke křišťálové řece L’Eau Morte. Kolem půl šesté nad námi krouží Martin a přistane na sousední louce. Uvaříme si u řeky večeři a na noc se přemístíme nad Annecy, kde si najdeme místo na spaní v lese.

Ráno se sbalíme brzy. Chceme stihnout město před návalem turistů. Projdeme se historickými uličkami Annecy, posnídáme palačinky a wafle a vydáme se na dlouhou cestu domů.

Suma sumárum

Najeli jsme 2700 km.

Navštívili 3 země – Itálii, Monako a Francii.

Spali jsme v autě a primárně jsme si vařili jídlo, které jsme si přivezli.

A na kolik to celé vyjde?

jídlo pro 2 osoby a pojištění: 6500 Kč
pohonné hmoty: 6500 Kč
dálniční poplatky: 3200 Kč

Německo – dodávkou přes Frenkenjuru 9/2024

Mapa trasy

Jeden zářijový víkend jsme si s Týnkou vyrazily do Bavorska. Konkrétně do skalní oblasti Frankenjura. Z okruhu, který sdílím v odkazu jsme si vybraly pár míst, kde jsme se zastavily.

Kippensee

Cestování do Kippensee je skvělou volbou pro ty, kteří hledají klid, přírodu a odpočinek v malebné německé krajině. Toto místo se nachází v oblasti mezi Heilbronem a Schwäbisch Hall v dojezdové vzdálenosti pouhých 1,5 hodiny jízdy autem od Plzně. V okolí jezera Kipp je mnoho krásných menších jezer jako Perlsee nebo Weißensee. Oblast je ideální pro milovníky pěší turistiky, cyklistiky, rybaření nebo jen pro relaxaci u vody.

Eibgratweg

Trasa Eibgratweg nabízí kombinaci pěších túr a horolezeckých úseků. Vede lesem přes různé skalní útvary, žebříky a skalní průchody. Tento chodník je skvělý pro ty, kdo hledají dobrodružství, ale zároveň si chtějí užít klid a krásu místních lesů.

Röthelfels

Röthelfels je skalní oblast nacházející se 30 minut jízdy autem od města Pegnitz. Jedná se o horolezeckou oblast, ale i turisté si přijdou na své, protože trasa na hřebeni hory nabízí krásné výhledy do malebného údolí. V oblasti kolem Röthelfels najdete i další turistické cíle, jako jsou vesnice s tradičními bavorsko-franckými stavbami nebo další hrady a zříceniny.

Happurger See

Jezero Happurger See se nachází v dobré dojezdové vzdálenosti od města Pegnitz i Norimberka. A tak pokud pojedete v letních dnech na této trase směrem do Česka, určitě se zastavte vykoupat.

Happurger See je ideální pro plavání, rybaření, nebo pro rodinné výlety. Kolem jezera vede příjemné pěší a cyklistické stezky, které si můžete užít krásné přírody a klidného okolí.

Švýcarsko – Nadelhorn, Ulrichshorn a přechod hřebene Balfrin 8/2024

Cestu Švýcarskem si užíváme. V okolí Furkapass je nekonečně nádherných výhledů. Večer přijíždíme do Saas-Fee, kde nás při vjezdu do města zastaví závora. Bohužel musíme přespat u velkého betonového monstra – čtyřpatrového parkoviště. Do Saas-Fee nelze vjet vlastním autem, podobně jako tomu je i v jiných městech v Alpách. Za přespání na parkovišti zaplatíme 15 franků, což je nejlevnější možné řešení.

Výstup na Mischabel Hut

Výchozí bod: Saas-Fee
Trasa: Saas-Fee – Mischabel Hut
Časová náročnost výstup: 5,5h
Prominence: 1518 vm ↗️
Vzdálenost: 5,2 km

Trasa Saas-Fee – Mischabel Hut

Ráno je nádherně. Strmě stoupáme směrem k Distelhornu, když se najednou Jarce rozlepí obě podrážky. Nepříjemnou situaci dokážeme nakonec dost zlehčit a nalézt jediné východisko, nákup nových pohorek v Saas-Fee. Já s Martinem odcházíme napřed. Po 1500 vm a zdolání skalnatého hřebene v mlze vylézáme na Mischabel Hut. Chata je postavená na skále a částečně ji podpírá lešení. Pojme skoro sto osob, které dokáže nakrmit a nechat je vyspat i odpočinout na lehátkách. Navíc je výborným výchozím bodem pro výstupy na Nadelhorn, Lenzspitze nebo Ulrichshorn.

Výstup na Nadelhorn 4327 m.n.m.

Výchozí bod: Mischabel Hut
Trasa: Mischabel Hut 3300m – ledovec Hohbalmgletcher – sedlo Windjoch 3850m – Nadelhorn 4327m
Časová náročnost výstup: 5h a sestup: 3-4h
Prominence: 935 vm ↗️↘️
Vzdálenost: 6 km

Trasa Mischabel Hut – Nadelhorn

Nejsme velký spáči, ale i tak si na režim Mischabelhütte zvykáme až druhý den. Stejně jako ostatní chaty postavené vysoko v horách je i tato uzpůsobena největším nadšencům. Budíček ve tři ráno není nic neobvyklého. K snídani chleba s marmeládou nebo mazacím sýrem či miska müsli zalitá mlékem. Žaludek není zvyklý tak brzy jíst a přesto do něj to jídlo všichni natlačí a než se vykodrcáme my, chata je už skoro prázdná. V pět ráno je ještě tma a nebe plné hvězd. Jsme poslední. Oba vrcholy jsou už ozářené čelovkami. My sledujeme východ slunce z ledovce, oni z vrcholu. To nám ale vůbec nevadí, nikdo nám nedýchá do zátylku, jsme tu sami.

Zpočátku cesta vede po skalnatém hřebínku, v místě, kde se skála stáčí doleva na Lenzspitze, pokračujeme rovně na ledovec. Tady se navážeme po cca 12 metrech od sebe na lano a ledovec přejdeme ostražitě s cepínem a mačkami. Trasa je vychozená a trhliny jsou viditelné.

Za svítání stoupáme ve strmém svahu do sedla Windjoch. Dále po hřebeni vlevo stále dobře viditelnou vychozenou cestou. Dva úseky obchází skálu, kde je nutné si dávat větší pozor. Pod vrcholem lze zvolit dvě varianty, buď zleva do skály, která je mírně lámavá, nebo pokračovat vpravo a nad sněhovým polem ostře doleva, kde lze úsek minimálně na dvou místech zajistit smycí. Lezení je v obtížnosti II.

Kolem vrcholového kříže není mnoho místa a tak odpočíváme těsně pod ním. Užíváme si výhledy na protější Weismies, Laginhorn, zleva Aletchhorn, za zády Dom a Materhorn, nádhera.

Sestup je stejnou trasou a ve dvě odpoledne padáme na terase chaty do lehátek. Prospíme se do večeře, kdy si slavnostně ve třech chodech ještě přidáváme pečenou zeleninu a maso. Večeře na Mischabel jsou výborné.

Ráno vypadneme opět za tmy. Ve čtyři snídáme a před pátou jsme na nástupovém hřebínku. Trasa je až do sedla Windjoch stejná.

Výstup na Ulrichshorn 3925 m.n.m. a přechod Balfrin Nordwestgrat

Výchozí bod: Mischabel Hut
Trasa: Mischabel Hut 3300m – ledovec Hohbalmgletcher – sedlo Windjoch 3850m – Ulrichshorn 3925m – ledovec Riedgletcher – Balfrin 3795m – Balfrin Nordwestgipfel 3783m – Gross Bigerhorn 3626m – Bordierhütte 2900m
Časová náročnost: 12h
Prominence: 882m ↗️ 1284m ↘️
Vzdálenost: 7,8km

Trasa z Mischabel Hut na Bordierhütte

Ze sedla se stočíme vpravo na Ulrichshorn. Vyšlapaná cesta ve sněhu nám urychluje postup vpřed. Na vrcholu dokonce máme k dispozici lavičku. Kdo se sem s ní táhl?

Další kilometry jsou náročnější. Sestupujeme trhlinami potrhaným ledovcem Riedgletcher bez známek lidských stop. Vyfoukanými plochami prokličkujeme až pod skálu a mírným sněhovým polem vystoupáme na předskalí Balfrinu.

Z této jižní strany je výstup plný suti, dál jdeme bez maček po dobře značené trase až na vrchol. Na hřebeni je třeba nikam nescházet a pokračovat přímo. Takto se na chvíli Špelda s Jarkou dostanou do úzkých a musí slaňovat. My se naopak držíme v hřebeni zprava a slézáme mírným firnem. Obdobné pasáže míjíme až na cílový Bigerhorn. Vázat se nelze, každý musí za sebe. Pár exponovaných míst v obtížnosti II. a přechod plotny III.-IV. umocňuje nadmořská výška, lámavost skály a strmý spád. Vše bezpečně přejdeme. Potkáváme za den ještě tři jiné skupiny. Sestup k chatě je jednoduchý, ale pro kolena po celém dni dost namáhavý. Povzbudí nás zastavení s kozorožcem.

Na chatě pivko, večeře, karty a mizíme pod peřinou v samostatném lágru u chaty.

Sestup z Bordierhütte do Grächen / Sankt Niklaus

Výchozí bod: Bordierhütte
Trasa: Bordierhütte – Riedbach – Grächen
Časová náročnost: 6h
Prominence: 1152m ↘️ (1872m↘️)
Vzdálenost: 9,5km (15km)

Nezbývá než opustit horské velikány. S batohem vzpomínek vyrážíme dolů. Cesta je nově přeznačená a oproti mapám vede až pod ledovec a přechází po mostku řeku Riedbach. Nádherně zeleným lesem, pěšinkou podél levády, křižujíc stékající řeky sejdeme až do malebného městečka Grächen. Objednáme si typické švýcarské Rösti.

Vzhledem k ceně městské dopravy odjíždí pro auto zpět do Saas-Fee jen Špelda s Jarkou a nechají nás na pár hodin o samotě. Autobusy z Grächen jezdí každou hodinu a až do Saas-Fee trvá jízda se dvěma přestupy dvě hodiny. My mezitím sejdeme až do Sankt Niklaus, kde si objednáme kafe a počkáme na ně.

Spíme na vyhlídce nad Grimselsee. Švýcaři mají na každém rohu parkoviště pro obytňáky a některá jsou zdarma. Nikdo neřeší, že si tady semtam někdo postaví i stan. Sledujeme hvězdy a pijeme víno.

Další den náš výlet končíme koupačkou v křišťálově modrém Lungerersee. Všechno nám vyšlo na jedničku, počasí, fyzička i skvělá společnost. Díky za druhou čtyřtisícovku a hodnotný vysokohorský přechod, horám zdar!

Chceš podpořit tento web a práci autora?

Západní Čechy – dodávkou přes Slavkovský les a Krušné hory 7/2024

O okna dodávky se opírají listy dubových větví, jako dlaně lidí, kteří se nám snaží dostat dovnitř. Zabíjím druhého komára a třetí mi už krouží nad hlavou. Je brzy ráno a já se mrkáním dostávám z říše snů do tohoto světa.

Včera jsme dorazili k lomu Pavlovice a nebyli jsme jediní, kdo trpěl nápadem spát v autě v lese místo doma. Doba už je taková. Už u nás není moc míst, kde jde nerušeně tábořit, ale nacházíme na příjezdové cestě zákoutí přesně pro nás a tak zůstáváme.

Po snídani plaveme nerušeně v lomu, vykoupeme i psíky a vracíme se k autu.

Lom Pavlovice

Lesný 983m

Brzy na to vjíždíme do Slavkovského lesa a zdoláváme jeho pohodovou nejvyšší horu Lesný.

Lom Jimlíkov

Odtud míříme dál vyhlídkovými cestami přes zaniklou vesnici až k lomu Jimlíkov. Turisty přeplácaný břeh se nám nelíbí a dlouho se nezdržíme.

Po obědě navštívíme kamarády v Perštejně.

Večerní zábavu směřujeme do Krušných hor, které přejíždíme přes Sfingu, Měděnec a Výsluní až k loukám nad obcí Místo, kde se někde na utajeném místě utáboříme.

Ráno se flákáme kolem dodávky. Čteme si, snídáme vajíčka, fotím, válíme se. Lenivou idylku přerušíme krátkým výpadem na Perštejnské skály, kde si vylezeme jednu cestu a pak se koupeme v řece.

Šemnická skála

Cestou domů si to naplánujeme přes lázně Kyselka, vrchol Šemnické skály a vykoupeme se v rybníku. Případně je možné zamířit ještě na čedičový lom Hradišťský vrch.

Chceš podpořit tento web a práci autora?

Rakousko – Karnská hřebenovka 7/2024

Co asi dělají ty lamy a koně, když celý hřeben přikryje plachta deště? Byli jsme vyhnáni z první etapy tůry, počasí se změnilo na 5 dní souvislého deště a bouřek. Na trase jsme strávili 3 noci, přesto by byla škoda se nepodělit o nabyté zkušenosti. Zvlášť když mám od prvních sestoupaných metrů pocit, že se musím co nejdřív vrátit nahoru.

Karnská hřebenovka se nachází na hranici Rakouska a Itálie a skládá se z několika denních etap, které jsou ohraničené horskými chatami a dny si každý může uzpůsobit podle svých možností. Spát mimo chaty je v Rakousku zakázané a v Itálii obtížné, proto je vhodné si nocleh rezervovat dostatečně dopředu. Pro chaty registrované v klubu Alpenverein najdete kalendář obsazenosti a možnost rezervace po přihlášení

na stránce Alpsonline

Na chatách platí poměrně velká sleva pro členy Alpenverein i ČHS.

Hřebenovka oficiálně začíná ve městě Sillian. Příjezd je vhodný do Sillian vlakem nebo autobusem. Autem se dá dojet přes mýtnou bránu (5 eur) až k chatě Leckfeldalm, kde lze auto zdarma nechat zaparkované. Trasa může být rozdělena na dvě etapy díky silnici Plöcken strasse, která spojuje horský hřeben s městem Kötschach.

Itinerář celé tůry na devět dní:

1. den Sillian – Sillianhütte – Obstanserseehütte 17,6km

2. den Obstanserseehütte – Porzehütte 13km

3. den Porzehütte – Hochweisssteinhaus 17,3km

4. den Hochweisssteinhaus – Wolayerseehütte 15km

5. den Wolayerseehütte – Plöckenpass 9km (konec první etapy) nebo pokračovat dál na Zollnerseehütte dalších 16km

6. den Zollnerseehütte – Rattendorfer Alm 15km

7. den Rattendorfer Alm – Gasthaus zum Rudi v Eggeralm 23,8km

8. den Eggeralm – Feistritzer Alm 17,5km

9. den Feistritzer Alm – Thörl–Maglern 18,5km

Thörl-Maglern je cílový bod celé Karnské hřebenovky, kde je vlakové nádraží odkud se lze přepravit domů nebo zpět pro auto.

Karnská hřebenovka – 162km, ↗️9193m , ↘️9630m

Sillianhütte

Na Sillianhütte přicházíme v noci. Cesta a přesun aut nám dali zabrat. Pod zářícími hvězdami vykukují siluety skalních štítů Dolomit.

Ráno už vše vidíme jasně, z chaty se díváme na národní park Tre Cime. Po snídani vyrážíme směrem k Obstanserseehütte.

Sluníčko nás opéká do ruda a opaluje na nás střih našeho oblečení. Potkáváme lamy, které se pasou a vyhlíží do Dolomit jako my.

Po výstupu na vrchol Demut – La Muta 2592m obědváme v ruinách bunkru z 1. světové války. Voda na trase běžně není, ale protože je začátek léta, místy ještě potkáváme sněhová pole a ani o tekoucí vodu z nich není nouze.

Pokračujeme na vrchol Eisenreich 2665m, kde si užíváme další zastávku a sluníčko.

Obstanserseehütte

Jezero Obstanser See už je jen pod kopcem. Martin uhání napřed a objednává nám za odměnu Weizny. Chata se zdá maličká, ale uvnitř je mnoho pokojů převážně s více postelemi a soukromí tu určitě nehledejte. Spí se v postelích i po třech, aby se ušetřilo místo. Objednáváme si večeři i snídani.

Ráno vrcholky pokrývá mlha. Při výstupu na Pfannspitze 2678m jsme ošleháni vichrem a výhledy nejsou žádné. Zapíjíme vrchol a scházíme na teplou zeleninovou polévku na chatu Filmoor.

Mlha ustupuje a hřebenovka se nám opět ukazuje. Dnešní část není náročná. Z Filmoor následuje sestup cestičkou pod skalními stěnami a mírný výstup do sedla zahradami plnými brusnic a fialových azalek. Ze sedla sestupujeme po kamenech a překračujeme horské prameny. Mezi kapradím se propleteme k Porzehütte.

Porzehütte

Nová Porzehütte je celá obložená dřevem. Pokoje jsou po šesti, ale dvoulůžka jsou oddělena do samostatných kójí. Krásné místo na to, promyslet co dál. Počasí se kazí a my to buď musíme rychle napálit, ale strávíme celý den v dešti nebo zvolíme cestu úniku.

Nakonec se ráno k dešti přidává i bouřka, kterou na hřebeni potkat nechceme. Utíkáme tedy celý mokří do nejbližšího města a je to ta nejlepší volba. Schneme až do druhého dne.

Slibujeme si, že se sem zase vrátíme, upršený hřeben necháváme za zády a odjíždíme domů.

Chceš podpořit tento web a práci autora?

Český Kras – kde dávají lišky dobrou noc 6/2024

Nepřeberné množství výletních okruhů, skvělá dostupnost z dálnice i vlaku, hospůdky za každým rohem. Jde to ale i jinak. Český Kras můžeme projít celý na jeden zátah i za jediný den, nebo si cestu rozplánovat a přenocovat tam, kde dávají lišky dobrou noc. Doslova.

Naše necelých 30 kilometrů dlouhá trasa začíná ve Svatém Janu. Při nutnosti využít vlak by se start protáhnul ještě do Berouna. Cesta kopíruje část známé trasy Via Czechia centrální a Svatojakubskou cestu. Uhýbá z nich ale do míst, kam příliš turistů nechodí.

Na mapách je vidět, že nám chybí 20km ze západního výběžku Českého Krasu. I to zdatný stezkař zvládne za víkend nebo za tři dny.

Český Kras zkrácená verze: Svatý Jan – Radotín

Český Kras ze západu na východ: Všeradice – Radotín

Začínáme na Svatojánské skalní stěně, na jejíž vrchol vystoupáme od parkoviště ve Svatém Janu. Výhled nám nic nekazí, jsme tady brzy a fronta turistů dorazí až později.

Pokračujeme dál po červené. Bubovické vodopády jsou téměř bez vody, ale Rasty si tam svoji tůňku najde. Necháme ho čvachtat se a pobavit ostatní kolemjdoucí.

Před Karlštejnem si skočíme na polívku. Kolem hradu se to hemží lidmi a tak zase vybíráme jednu z bočních tras.

Karlštejn obcházíme stále po červené a míříme stromovou alejí přes pole na Mořinku. Je to romantická vesnička s několika zachovanými usedlostmi podél hlavní silnice. Leží zároveň ve slepé ulici, takže je tady nulový provoz. V hostinci, jako z okna obýváku, dostaneme pivo a sedneme si do stínu koruny stromu, abychom se na chvíli vžili do starousedlého života.

Nechce se nám odtud, ale čeká nás nejexponovanější část trasy a těšíme se na večeři.

Krásná stráň u Vonoklas nás překvapí nádhernými výhledy na protější Hřebeny. Stoupáme po žebru neznačené cesty až k rozcestníku a dál na Karasovu vyhlídku. Restauraci Na Vyhlídce jsme si vyhlédli už předem a příjemně nás překvapí velikost porcí i výběr. S plnými pupky se pokračuje těžko. Šouráme se do kopce, abychom se ubytovali, než nám zhasnou.

Vyhlídka na Vonoklasy je báječnou tečkou za celým dnem. Rozložíme si karimatky tam, kde si před chvílí hráli zajíčci a chystáme se usnout.

Jen co se setmí, jako by nám pod nohami začali probíhat lišky. Jejich štěkot se ozývá v celém sadu. Za chvíli vytuhnu, ale část skupiny nespí, lišky jim nechtějí popřát dobrou noc.

Ráno dočepujeme vodu ve studánce a vydáme se kolem Velké skály a Louže až na Pekárek.

Předposlední zastávkou je vesnice Třebotov, kde objevíme na návsi takzvaný Knihosklípek. Posadíme se na lavičku ve stínu a z vybraných knížek předčítám nejvtipnější úryvky.

Teď už jen dojít do Radotína, kde jsme si nechali auto. Když se před námi objeví cedule Praha a o chvíli později výhled na sídliště v Modřanech, víme, že se cesta chýlí ke konci. Čundr završíme v Pivovaru Horymír. Žádný čínský polívky, Český Kras jde projít s noblesou.