Pátek
Pramen, vedle kterého spíme, proudí do hranatého betonového koryta. My se vydáváme po proudu pramene dolů po žluté turistické značce. Scházíme schody a míjíme malé vodopády.
Tunely Los Tilos
Další část cesty vede v tunelech, je jich celkem dvanáct a jsou dlouhé od 15 do 347 metrů. Hned na začátku (značen jako jedenáctý) je tunel, ve kterém prosakuje voda a musíme si batohy zabalit do pláštěnek. Pak jsou tunely, ve kterých jdeme skoro po čtyřech a tunely, které jsou tak úzké, že neprojdeme s batohem na zádech. Je to po ránu docela sranda. Po pěti kilometrech cesta končí u odpočinkového místa, kde je i pitná voda.
Dál nacházíme hned vedle druhou variantu, jak vylézt na Pico de la Cruz. Je to žlutá stezka s číslem 3,2.
Chodník je v brutálním kopci zasypaný několika vrstvy žlutého jehličí z borovic. Kolem rostou téměř vyschlé kapradiny a není slyšet nic než ticho. Po hodině a půl dojdeme na křižovatku. Turistickou stezku křižuje ještě jedna neznačená, která by měla být zkratkou k silnici. Zase šlapeme do kopce a po několika metrech je cesta zarostlá místní klečí. Zvažujeme, jestli se nevrátit. Nakonec pokračujeme. Cesta je místy vyšlapaná a široká a místy zase zarostlá a úzká. Takhle to vede až nahoru. V posledním úseku to chce hodně dobrou orientaci, protože kleč si tady dělá co chce a člověk se v ní může lehce ztratit, stáčí nás to doprava na výhled a pak zpátky doleva na kameny. Závěrečných 500 metrů je nejhorší, krpál a kameny.
Pico de la Cruz
Vítězoslavně přicházíme na silnici a pak po půl hodině už stanujeme pod Pico de la Cruz. Pod námi se rozprostírá západní část ostrova – široký kotel Caldera de Taburiente. Zvládli jsme to!
Rekapitulace: 11,3km vzdálenost, 2020m stoupání, 1286m klesání, mapa zde
