Konec léta si prodlužujeme tří týdenním okruhem přes Střední Norsko. I na severu umí být v létě horko a stejně tak umí pořádně zapršet.
První den se cestou zastavíme na borůvkový koláč u Martinovo babičky a dědy na chalupě. Plynule pak najedeme na dálnici a celé odpoledne řídíme až kamsi nad Hamburk.
Bohuslän – skalnaté švédské pobřeží
Za přejezdy přes mosty v Dánsku platíme okolo 2200 Kč, což nás vychází levněji než jízda trajektem.
Navíc si můžeme užít nádherný západ slunce na švédském pobřeží. Spíme v zátoce Lindeviken.
Skreikampen – nad největším norským jezerem
Cesta dál už vede konečně do Norska. První zastávkou je výlet nad největším norským jezerem Mjøsa.
Trasa je dlouhá 8 kilometrů a z vrcholu je parádní výhled. Kiai nechávám běhat volně, protože cestou nikde nevětří, až před cílem slyším cinkat zvon ovečky, tak ji přivolám a připnu. Přes noc zůstáváme v horách a i tady chodí na protějším kopci ovce, které Kiai ještě dlouho vyhlíží.
Sandgrovbotn-Mardalsbotn
Přírodní park s krkolomným názvem se nachází už velmi blízko norskému pobřeží. Proto naše cesta vede právě sem na krásnou procházku a panoramatické místo na přespání.
Kiai celý večer zírá do údolí, nejspíš znovu cítí blížící se stádo oveček. V 5:30 máme díky ovečkám budíček, když se se svými zvony na krku projdou kolem naší dodávky.
Trolí stěna
Na trolí stěnu je potřeba si vyhradit alespoň 4 hodiny času. Cesta je strmá a z většiny vede v suťovišti. Pro tlapky psa to není ideální trasa a sestup dolů může být nepříjemný i pro člověka. Nicméně díky tomu se tady alespoň nic nepase a Kiai může volně běhat. Výhled na impozantní trolí stěnu za ten výstup jednou v životě určitě stojí.
Atlantic Ocean Road
Z Andalsnes se propleteme do Kristiansundu, abychom se vydali západním pobřežím po Atlantic Ocean Road.
Norské moře a jízda při pobřeží
Když se podíváte na mapu Norska od Atlantic Road až dolů, uvidíte rozeklané pobřeží plné fjordů a různých ostrůvků. Není čeho se obávat, z každého ostrůvku se na ten další dá jednoduše přejet trajektem, přes most nebo mořským tunelem. Trajekty jezdí pravidelně, dají se platit pomocí aplikace ferrypay nebo kartou přímo na trajektu a cenově vychází dvacetiminutové plavby kolem 200 Kč.
Na naší výpravě jsme navštívili po této trase ostrovy Otrøya, Midøya a Godøya.
Z lezení stojí za zmínku menší oblast Bremsneshatten. Ke skalám je rychlý přístup z nedalekého parkoviště.
Na ostrově Midøya na noc zakotvíme na příjemném místě kousek od pláže. Navíc je tady i romantická okružní stezka na výběžek Hamnaneset. Nejenže se na něj s Martin vydáme před západem slunce, ale ráno si tam jdeme i s Kiai na chvíli zaběhat.
Nejkrásnější výhledy na okolní ostrovy jsou jednoznačně z vrcholu Bløkallen (522m), kam vede zajímavá okružní trasa s vodopády a jezírky.
Na ostrově Godøya se Martin proletí nad vesničkou Alnes a zahrajeme si na pláži na kytaru.
Národní park Jostedalsbreen
Mohli bychom při pobřeží klidně trávit i další dny a týdny, ale táhne nás to na chvíli zase do hor a na skály.
Počasí nám ale brzy naše plány překazí. Sotva zahlédneme štíty hor parku Jostadalsbreen, začne pršet. Místo lezení v oblasti Kvam si jdeme dokoupit pár potřebných surovin a najdeme si místo na přenocování na břehu fjordu kousek od města Sognadal.
Údolí Mørkridsdalen
Další den máme mezi dvanáctou a čtvrtou odpolední okno na hezké počasí.
Vydáváme se tedy nad vesnici Skjolden do údolí Mørkridsdalen. Vede tady trasa známá svými vodopády. Cesta je nádherná, ovšem pro majitele psů má jednu nevýhodu – po celou dobu se nacházíte v ohradě s dobytkem a záleží na štěstí, jestli na nějaké stádo nenarazíte na úzké pěšince. To by mohlo vaše plány překazit a donutit vás vrátit se, protože krávy i ovce si hlídají proti psům svá mláďata. Nám se naštěstí projít podařilo.
Tindevegen
Přesně podle předpovědi začíná pršet v 16:00, ale to už sedíme v autě a plánujeme kam dál. Chvíli hledáme místo na přespání podél silnice, ale nakonec se rozhodneme, že větší klid bude v horách a zamíříme na Tindevegen. Je to jedna z nejvýše položených asfaltových silnic v Norsku a nabízí opravdu nádherné výhledy. Ovšem než je zahalí silný déšť.
Místo, kde jsme se utábořili nám poskytlo úplné ticho a díky ranní mlze i dlouhý nerušený spánek.
Národní park Jotunheimen
Z mlhy vyjedeme na procházku mezi ledovce a na chvíli se nám docela vyčasí.
Odpočinkových procházek vhodných i pro psy je tady hned několik. Například tahle trasa okolo jezera Fantesteinsvatnet.
Galdhøpiggen – nejvyšší hora Norska
V našem norském itineráři nesmí samozřejmě chybět nejvyšší hora Galdhøpiggen 2469 m. Vystoupáme na ni po trase z osady Spiterstulen. Část výstupu nám mrholí, o to krásnější je, když se potom mraky částečně protrhají.
Pohoda u jezera Aursjoen
Kousek od jezera Aursjoen nacházíme další krásné místo na přespání. Navíc je hned nad ním startovačka odkud si Martin sletí s padákem.
Já si s Kiai mezitím zaběhnu 7 km okruh do norské rybářské osady.
Tronoberget
Na večer si vylezeme pár cest v lezecké oblasti Tronoberget.
Beitostølen
Jotunheimen zahalil mrak a společně se silným větrem nás vyhnal pryč. Projíždíme norskými vesničkami. Beitostølen je oblíbené horské středisko a vesnice v Norsku, která je známá svými malebnými dřevěnými domečky a chatami (hytter).
Gol
Do města Gol nás přivedou další lezecké ambice. Protože v Jotunheimenu je zima a v Bergenu na pobřeží prší, je tato oblast dobrou alternativou.
Natten má 7 sektorů s cestami o různých obtížností převážně sportovně odjištěné. Lezeme v části Venstre.
Odpoledne nasbíráme houby, uvaříme večeři a utáboříme se nahoře v lese. Ráno si natrháme do jogurtu maliny, borůvky a brusinky a jedeme dál.
Národní park Hallingskarvet
Po krátké zastávce na procházku lesem a další sběr borůvek se vydáme do národního parku Hallingskarvet. Obejdeme si 6,5 km dlouhý okruh Prestholt Round Trip. Trasa vede na stolovou horu s výhledy do širokého okolí, které trochu připomínají záběry z Měsíce. Kiai si spokojeně běhá po stráních dokud mě norská babička nepoučí, že pes by měl být na vodítku. Podle internetu mají Norové tuto povinnost do 20. srpna a ceduli jsme neviděli, přesto raději tasím vodítko.
Plácek na přespání dnes hledáme trochu dýl a zajedeme si až za město Geilo. Protože naše vyhlídnutá místa na mapě mají řetěz, závoru nebo aspoň ceduli, musíme si dnes vystačit s trochu hlučnějším parkovištěm u silnice.
Ráno nás obklopuje mlha a my se vydáváme dál na jih.
Přírodní rezervace Gygrestolen
Odpolední výlet na vrchol Gygrestolen 490 m nám připomene toulání po našich skalách v Tisé.
Na pláži u jezera Uvdalstjønna se hecneme a skočíme do vody.
Nakoupíme si jídlo k večeři a utáboříme se u jiného menšího jezera Dalsvatn.
Venelifjellet
Dopolední déšť nám překáží lezecké plány. Vydáme se tedy na sedmikilometrovou procházku na vrchol Venelifjellet 905m.
Chytíme krátký úsek, kdy vyleze i sluníčko, ale těsně před příchodem zpět na parkoviště se opět silně rozprší.
Aprílové počasí si neříká o nic jiného než konečně zahájit párty s názvem langoš. Protože našeho VW Transportera Long, přezdíváme právě langoš, a my langoše milujeme, rozhodli jsme se předposlední norský večer oslavit právě jeho. Za to, že nás dovezl a ujel s námi skoro 4000 km.
Sundenuten
V oblasti Sundenuten si další den vylezeme dvoudélkovou cestu Krisesenteret po plotnách.
Byglandsfjord
Po lezení se přesuneme níž na jih. Cestou koupíme na další den trajekt do Dánska.
Nad Byglandsfjord se Martin proletí s paraglidem ze startovačky Årdalsknaben.
Já ho s Kiai doprovodím a kopec si vyběhneme i seběhneme po vlastních.
Poslední norskou noc strávíme u řeky Otra.
Kristiansand
Po prohlídce přístavního města Kristiansand a jeho historické části Fiskebrygga se odebereme na trajekt.
Kiai zůstává v autě, sejdeme se s ní za necelé čtyři hodiny v Dánsku.