Předpověď počasí na víkend vypadá slibně. Mělo by být pěkně až do sobotního odpoledne. Díky tomu, že je v pátek svátek, vyrážíme už ve čtvrtek v 16h na nádraží. Kam míříme na výlet zatím nevím. Je to jeden z Martinovo oblíbených vandrů naslepo. Mám krosnu, víno a jedinou informaci, že budeme dvě noci spát venku.
Přestup v Horažďovicích mi ale hodně napoví a i když první vlak míří dál bez nás do Brna, teď už tuším, že jedeme na naši oblíbenou Šumavu.
Vystupujeme ve Vimperku a s opravdu veselou náladou si to štrádujeme do centra. O pár ulic dál se dáme do řeči s paní, která nám doporučí zavítat k okýnku na Zlatou bránu, že prý mají zrovna akci 1+1 pivo zdarma. A tak slovo dá slovo a v milé společnosti místního lékaře, hudebníka a úředníka prozpěvujeme za doprovodu kytary až do tmy.
Probouzíme se za Vimperkem u Křesanovského potoka. Jako dva tuláci vylézáme ze spacáků, ptáci cvrlikají na celý les, slunce začíná pálit.
Po červené se vydáváme na cestu. Těsně před Zdíkovem procházíme nádherným modřínovým lesem. Svačíme. Na Stachy se propleteme mezi smrky a spěcháme na točenou zmrzlinu. Dokoupíme nějakou vodu, ať si můžeme večer uvařit a pokračujeme asfaltkou mezi loukami plnými krav. Cesta se vleče malými šumavskými vesničkami. Míjíme nádherné staré chalupy i moderní roubenky.
Ze žluté turistické značky nás za Studencem svede rozcestník na modrou. Míříme na Naučnou stezku cestou zlatokopů, ta vede podél potoka a nacházíme na ni krásné místo na přespání – v jeskyni. Je tady ticho a klid, kolem nás lesy a skály. V noci září měsíc tolik, že téměř nejsou vidět hvězdy.
Ráno se vydáváme na snídani do Kašperských hor. Kafe a koblihy, to bude bezvadný start do nového dne. Přes Kavrlík se po modré značce loukami a lesem dostaneme až na hrad Kašperk. Slunce je kdesi za oparem a je tak dusno, že bouřku skoro cítíme v zádech.
Smrkovými lesy kličkujeme po pěšince až dojdeme pod příkrý kopec posetý břidlicovými skalkami. Na jeho vrcholu se tyčí Rozhledna na Sedle a obdaruje nás nádhernými výhledy na okolní kopečky. Řekla bych, že patří mezi jednu z nejkrásnějších rozhleden, co jsem kdy viděla.
A teď už nezbývá než pospíchat dolů po červené až do Sušice. V půl čtvrté nám jede vlak a už poprchává. Sotva se schováme pod perón, začne pršet.
Máme nachozeno téměř 40 kilometrů a v hlavě už se mi rýsují další nápady na vandrování po Čechách.
Co sem takhle hodit mapku Simčo? 🙂
Ahoj, díky za upozornění. Přidáno na konec textu 🙂 .