Rubrika: Šumava

1. Velký Roklan

Trasa začíná v německé vesničce Oberfrauenau a vede po černé turistické značce kolem Malého Roklanu až na Velký Roklan. Dolů to na lyžích docela sviští zhruba 3 kilometry, potom lze cestu prodloužit okruhem v lese, ale svah už je tady mírnější. Domů se vracíme ještě za světla.

Mapa zde.

2. Poledník

Z Prášil dojdeme k Prášilskému jezeru po červené turistické značce a odtud se buď napojíme na Šumavskou magistrálu, nebo můžeme zkusit vyšlápnout kopec po neznačené cestě vedoucí rovně od jezera. Od Poledníku jsou potom opět vhodné neznačené cesty lesem.

Mapa zde.

3. Špičák

Z parkoviště Skiareál Špičák vede pěkný okruh po modré k Rozvodí. Zpět se vedle sjezdovek po žluté na lyžích vrátíme k autu. Sjezd je jednoduchý a celý výlet je časově hodně krátký.

Mapa zde.

4. Velký Javor

Krásná trasa na Javor vede od jezera Grosser Arbersee po oranžové či zelené lesem s napojením na červenou. Je třeba brát ohled na běžkaře, jelikož jejich stop tady vede několik a skialpinisti na nich nejsou vítáni. Z Velkého Javoru se kousek od sjezdovky vracíme zpět do lesa a přijedeme z opačné strany k jezeru. Tato trasa je vhodná pro ty, kteří hledají delší výšlap, sjezd je krátký.

Mapa zde.

5. Pancíř

Na cestu nastoupíme od Skiareálu Javorná a pokračujeme přes Přední Šmauzy na Pancíř. Odtud se pozvolně k Tomandlovu křížku a přes PR Prameniště vracíme na sjezdovku v Javorné. Dolů se to příliš rozjet nedá, takže je cesta zdlouhavější.

Mapa zde.

Jedenáctého listopadu by mělo sněžit, ale nespadla ani jedna vločka. Rozhodla jsem se proto, že půjdu sněhu naproti. Jako trasu jsem vybrala trek na Šumavě na vrchol Ostrý z německé strany.

V 7:30 vycházím z parkoviště nad městem Lam a skrz hustou mlhu šlapu po červené až na Malý Ostrý (1266 m.n.m.).

Na samý vrchol vede uklouzaná kamenitá cesta a ke kříži raději v mlze a tomhle počasí nevystupujte. Sníh křupe pod nohama a já procházím po hřebeni do mého cílového bodu – na Velký Ostrý (1293 m.n.m.).

Když přicházím k chatě, v údolí ještě leží hustá mlha, ale z dálky už na Ostrý pokukuje sluníčko. Do patnácti minut se mraky protrhávají a mlha pomalu ospale stoupá vzhůru. Dlouho se nemůžu nabažit všech těch výhledů. Chata Ostrý nabízí v sezóně i občerstvení, já mám ale už smůlu a tak svačíme s hafanama to, co jsme si donesli.

Za námi vrchol Malého Ostrého (konečně vidím, jak by bylo lehké jediným krokem spadnout ze skály).

 

Dolů se dostávám lesem, kde uhýbám proudící vodě z roztávajícího sněhu. Pak vede cesta kousek po rovině a k autu už zase stoupám do kopce.

Je to krásná krátká procházka, v jedenáct hodin už usedám za volant a možná stihnu přijet i včas na oběd.

Na tohle parkoviště byste měli mít sebou raději řetězy, zvlášť v těchhle měsících. Auto jde taky zaparkovat o kus níž ve vesnici Lambach.

Je začátek horkého léta a my plánujeme kam vyrazit na nácvik před Rumunskem. V pátek večer prezentuju u Martina asi pět návrhů, které jsem v práci vytiskla. Po několika minutové debatě ohledně délky trasy, vody po cestě a vzdálenosti od domova vítězí túra na Šumavě ze Železné Rudy do Sušice.

Brzo ráno nasedáme do vlaku i se třemi psy, takže spolehlivě zabíráme celé kupé a všichni usínáme. Probouzíme se těsně před stanicí Špičák.

Jsme docela hladoví a doufáme, že je někde poblíž nějaká večerka, ale pleteme se. Na nádraží zrovna naskladňují bufet, takže si kupujeme klobásy, chleba a pivo do petky.  Vyrážíme přes Špičácké sedlo na Pancíř. Je to krásná trasa, kterou nám kazí jen lidi vezoucí se lanovkou. Na Pancířské rozhledně se ládujeme výbornou dršťkovkou a pak se jdeme na chvíli svalit do mechu.

Jedna z nejhezčích částí je pak kolem Zhůřského potoka, kde se rozprostírají louky a paseky.

 

K večeru hledáme místo na přespání. Podle mapy chceme dojít někam za půlku trasy a to je na kopci Kamenáč. Spíme pod širákem na louce pod lesem s výhledem na vesnici Kochánov. Psi leží okolo nás ze všech stran, zásadně nejsou ani v noci na vodítku a máme klid, že nás hlídají.

Druhý den procházíme farmářskou naučnou stezkou až do Petrovic u Sušice.

V Petrovicích obědváme, sluníčko paří a my už si přejeme být ve vlaku. Poslední část je dost zdlouhavá, jde se převážnou část po asfaltu a nikde není kousek stínu. Před Sušicí vcházíme do lesa, kde mi obří mravenci lezou do sandálů a koušou. Vlak nám jede až za hodinu a půl, takže skáčeme do Otavy a dáváme si ve vodáckém kempu pivko.