Šumava se nám nikdy neokouká. Hluboké lesy, rozkvetlé louky, dřevěné roubenky, potoky meandrující v údolí, zpěv ptáků a nespočet možností na výlet. Čím víc ji známe, tím spíš hledáme místa dál od hlavních turistických tras. Několikrát jsme přijeli vlakem na víkendový čundr nebo v zimě na lyže. Když pak stromy zahalí sníh, kromě sjezdovek vyrážíme na výlet na skialpech a v plánu je vyzkoušet taky přechod na sněžnicích. Podhůří Šumavy nabízí tiché hvozdy, ale ty nejvyšší vrcholy se tyčí až u hranic s Německem.
PS: pod některými obrázky jsou schované výstupové trasy
Předpověď počasí na víkend vypadá slibně. Mělo by být pěkně až do sobotního odpoledne. Díky tomu, že je v pátek svátek, vyrážíme už ve čtvrtek v 16h na nádraží. Kam míříme na výlet zatím nevím. Je to jeden z Martinovo oblíbených vandrů naslepo. Mám krosnu, víno a jedinou informaci, že budeme dvě noci spát venku.
Přestup v Horažďovicích mi ale hodně napoví a i když první vlak míří dál bez nás do Brna, teď už tuším, že jedeme na naši oblíbenou Šumavu.
Vystupujeme ve Vimperku a s opravdu veselou náladou si to štrádujeme do centra. O pár ulic dál se dáme do řeči s paní, která nám doporučí zavítat k okýnku na Zlatou bránu, že prý mají zrovna akci 1+1 pivo zdarma. A tak slovo dá slovo a v milé společnosti místního lékaře, hudebníka a úředníka prozpěvujeme za doprovodu kytary až do tmy.
Probouzíme se za Vimperkem u Křesanovského potoka. Jako dva tuláci vylézáme ze spacáků, ptáci cvrlikají na celý les, slunce začíná pálit.
Ráno na ŠumavěRáno na Šumavě – podruhéÚdolí Křesanovského potoka u Vimperka
Po červené se vydáváme na cestu. Těsně před Zdíkovem procházíme nádherným modřínovým lesem. Svačíme. Na Stachy se propleteme mezi smrky a spěcháme na točenou zmrzlinu. Dokoupíme nějakou vodu, ať si můžeme večer uvařit a pokračujeme asfaltkou mezi loukami plnými krav. Cesta se vleče malými šumavskými vesničkami. Míjíme nádherné staré chalupy i moderní roubenky.
Ze žluté turistické značky nás za Studencem svede rozcestník na modrou. Míříme na Naučnou stezku cestou zlatokopů, ta vede podél potoka a nacházíme na ni krásné místo na přespání – v jeskyni. Je tady ticho a klid, kolem nás lesy a skály. V noci září měsíc tolik, že téměř nejsou vidět hvězdy.
Šumavské chalupyVyhlídka na Klostermannově cestěPR Amálino údolí, NS cestou zlatokopůNoc v jeskyni
Ráno se vydáváme na snídani do Kašperských hor. Kafe a koblihy, to bude bezvadný start do nového dne. Přes Kavrlík se po modré značce loukami a lesem dostaneme až na hrad Kašperk. Slunce je kdesi za oparem a je tak dusno, že bouřku skoro cítíme v zádech.
Smrkovými lesy kličkujeme po pěšince až dojdeme pod příkrý kopec posetý břidlicovými skalkami. Na jeho vrcholu se tyčí Rozhledna na Sedle a obdaruje nás nádhernými výhledy na okolní kopečky. Řekla bych, že patří mezi jednu z nejkrásnějších rozhleden, co jsem kdy viděla.
A teď už nezbývá než pospíchat dolů po červené až do Sušice. V půl čtvrté nám jede vlak a už poprchává. Sotva se schováme pod perón, začne pršet.
Máme nachozeno téměř 40 kilometrů a v hlavě už se mi rýsují další nápady na vandrování po Čechách.
Jeden ze zajímavých vrcholů Šumavy, který mi chybí v seznamu, je Luzný. Nachází se na německé straně zhruba 50 km dojezdové vzdálenosti od Železné Rudy. Z jeho vrcholu ve výšce 1373 metrů je nádherný výhled na okolní kopce (např. Roklan, Poledník) a někdy až na panorama severních Alp.
V zimě se dá parkovat kousek nad vesnicí Waldhäuser. Zbylá část cesty je uzavřená a nyní už i úplně pod sněhem.
Nejkratší okruh od parkoviště na Luzný má asi 8 km. Trasa je zde.
Co je ale unikátní na široké klikaté cestě na Lusenschutzhaus (horskou chatu na Luzným) je to, že se dá celá sjet zpátky k autu na bobech nebo saních. Kdo si to chce užít, musí vychytat čas, kdy cestou proudí co nejméně turistů. V opačném případě jde o hodně oblíbenou a frekventovanou trasu právě pro její dostupnost a tak si od lidí neodpočinete.
My jsme se vydali právě na odkazovaný krátký okruh a v jeho prostředku si na Luzným dali výborné pivo a svačinu.
Kudy na Luzný?Boby a saně na cestu zpět Výhledy z LuznéhoVýlet vhodný i se psyHorská chata Luzný
Cestou domů pak ještě zastavujeme v Národním parku Falkenstein u Zwieslu. Psi tady mají přístup povolen a navíc vstup je zadarmo (platí se jen parkovné). Cestičky vedou skrz louky kolem kamenné jeskyně a lávkami mezi zvířaty. Zvířecí park zahrnuje vlky, rysy, koně převalského a pratury. Samozřejmě se těšíme na šelmy, ale vidět je by bylo velké štěstí. Vítá nás alespoň dobytek.
Nationalparkzentrum Falkenstein Tier-Freigeläde
Tak zase příště, Šumavo.
Opět nás jeden podzimní víkend táhne k sobě Šumava svým kouzlem a krásou. Jelikož do Čech přišlo v půlce října 2019 krásné babí léto, bereme stan a psíky a v sobotu ráno vyrážíme.
Horní Vltavice
Parkujeme v Horní Vltavici za mostem vlevo, kde je nástup na turistickou trasu. Turistickou po modré se nejdříve zastavujeme na pivko v restauraci Bázum. Čepují tady místní pivo z Vlachovo Březí s názvem Březí koza a taky prodávají vlastní marmeládu a med.
Lenora
Přejdeme na Basumskou cestu značenou zeleně a z lesa vyjdeme mezi malebné chalupy v lukách a dojdeme do Zátoně. Ze Zátoně po modré do Lenory, tady se nám zrovna poštěstí a vidíme odjezd historického vlaku.
Povečeříme v Lenoře kousek od obecní historické pece v Restauraci u Grobiána. Spokojeni s plným břichem ale unavení dojdeme až na Zelenou cestu lesem. Tady už nám po té štrece dochází síly a tak usínáme v hlubokém lese.
Ráno přecházíme zbytky nejstarší přehrady v Čechách. Znatelný násyp odděluje mokřady z levé strany od obývané části pravé strany louky. Vidíme původní hradby a za svítání přicházíme k silnici před Strážným.
Strážný
Ze Strážného po modré přes sjezdovku dojdeme až na zříceninu hradu Kunžvart. Zajímavé jsou zmínky o hradu, jsou zde popsané rituály věštění z misek.
Žlibský vrch, Chlustov, všechno zahalují barevné listnáče. Výhled z Kunžvartu je v tuhle roční dobu úchvatný.
Zbytek trasy vede pak nad Teplou Vltavou až zpátky k parkovišti. Nádherný dvoudenní výlet, kdy jsme nachodili okolo 30km. Mapa trasy je zde.
Vzali jsme si stan a spacáky a spoustu jídla s vidinou že přejdeme od Ostrýho hřeben podél hranic.
Vyrážíme v sobotu ráno vlakem na Hamry. Vlak dobýváme v lyžácích na nohou těsně ve vteřině odjezdu. Je bohužel tak přeplněný, že usedáme na batohy u spojnice vagónů. Posilňujeme se vánočkou a jako správní čeští turisti si pak zbytek cesty upíjíme z Gambrinusu v plechovce. Trasa je opět pohádková, bílé zasněžené hvozdy nás vítají v plné zimní kráse. Zhruba v polovině cesty se výstup začne stupňovat a musíme prošlapávat stopu, což je dost obtížné. Krátí se mi zásoba čaje a po vánočce jsme toho už moc nesnědli, takže nám pomaličku docházejí síly. A pak s náma na Ostrým začne lomcovat vánice zmrzlých krupiček sněhu, chata je zavřená a zasněžená po okna čerstvým prašanem. Nejde se k ní přes zamrzlé schody dostat na lyžích a tak si několikrát nabírám sníh do bot a promokávají mi postupně celé kalhoty. Tam nahoře v tom šedivém oblaku a na zmrzlé zemi to celé vypadá jako šílená noční můra. Při představě, že tam někde budeme spát je to všechno ještě šedivější. Tak to otáčíme a vracíme se na Hamry.
Na Statečku si vaříme polívku a počítáme čas do příjezdu vlaku do stanice. Z noční můry se už zase stává veselý a humorný příběh. S čelovkami pak na už téměř neovladatelných nohách sjíždím za Martinem do údolí k řece a vyšlapeme poslední kousek trasy na nádraží. Aby toho nebylo málo, na závěr výšlapu ztrácím talířek z hůlky, což je při výstupu v čerstvém sněhu taky velmi příjemná záležitost.
Šumavu jsem znala doteď jako mírumilovné pohoří, ale dnes mi trochu otevřela oči a dokázala, že ji nemáme podceňovat. Celkem jsme zvládli kolem 18 km a byli na nohou 7 hodin. Tu noc napadlo půl metru sněhu.
Poznámka: U železniční stanice sundejte pásy a dojeďte na lyžích po modré až k mostu přes Úhlavu. U zastávky Hamry -bus je nutné pásy nasadit a kolem přístřešku Stateček se dostanete stále po modré až na chatu na Ostrým.
V neděli ráno míříme z parkoviště Zwieslerwaldhaus nahoru na Falkenstein. Cesta má přes 4,5km a 600 metrů převýšení. Nasněžilo spoustu mokrého sněhu, který tvoří ze stromů kouzelné ledové bytosti ohýbající se v zádech dolů k zemi.
Jde se krásně, počasí je celkem fajn a na chvíli se nám otevírá i výhled dolů do údolí. Ještě před obědem tedy usedáme v hospodě, kde se chvíli zdržíme, než se vydáváme klikatou silnicí na lyžích až k autu.
Šumava nabízí v létě nepřeberné množství výletů, je dostupná autem, vlakem i autobusem a ani jednotlivec bez party přátel se nudit nebude. Obáváte se pokuty v CHKO? Spěte v autě na vybraných parkovištích nebo pod širákem. I takto se dá strávit víkend na Šumavě.
Vintířova skála
Pátek
Večer po práci přijíždím přes Hartmanice do vesničky Dobrá Voda a šlapu na Březník, kde se tyčí Vintířova skála. Tam se pro mě otevírá brána na Šumavu.
Vintířova skála
Třijezerní slať, Vchynickotetovský kanál
Sobota
Na sobotu mám naplánovaný celodenní okruh od Rechle na Oblík a zpět podél Vchynickotetovského kanálu. Pro příště bych trasu raději doporučila jet na kole a to vzhledem k množství cyklotras a vyasfaltovaných cest.
Výchozí bod je Hradlový most Rechle, kde spí na parkovišti několik lidí ve svých karavanech a dodávkách. Dál šlapu po vyznačených trasách přes třijezerní slať až na Oblík.
Hradlový most Rechle
Třijezerní slať
Oblík
Vchynickotetovský kanál
Chvíli pak ještě strávíme hledáním hub podél řeky Modravy.
Jezerní slať
Na večer se ještě autem přesouvám přes Kvildu k Jezerní slati. Na konci dne tak můžu z vyhlídkové věže pozorovat jak jdou lesy pomalu spát.
Tahle slať je navštěvovanější a dělá o něco větší dojem než Třijezerní slať pod Oblíkem.
Jezerní slať
Kvilda
Neděle
Při návštěvě Kvildy se nezapomeňte zajít podívat na Jelení naučnou stezku a Rysí výběh. Já jsem tohle místo musela vynechat, psi mají totiž přístup do areálu zakázán.
Annín, Svatobor
A tak jsme místo toho načerpali síly u Otavy poblíž Annína a před cestou domů se pak ještě zastavili na kafe na rozhledně Svatobor u Sušice.
