Po Česku – 6. stránka

Výlety na Šumavě – víkend 7/2018

Turistické cíle: Vintířova skála, Třijezerní slať, Vchynickotetovský kanál, Jezerní slať, Kvilda, Annín, Svatobor

Šumava nabízí v létě nepřeberné množství výletů, je dostupná autem, vlakem i autobusem a ani jednotlivec bez party přátel se nudit nebude. Obáváte se pokuty v CHKO? Spěte v autě na vybraných parkovištích nebo pod širákem. I takto se dá strávit víkend na Šumavě.

Vintířova skála

Pátek

Večer po práci přijíždím přes Hartmanice do vesničky Dobrá Voda a šlapu na Březník, kde se tyčí Vintířova skála. Tam se pro mě otevírá brána na Šumavu.

Třijezerní slať, Vchynickotetovský kanál

Sobota

Na sobotu mám naplánovaný celodenní okruh od Rechle na Oblík a zpět podél Vchynickotetovského kanálu. Pro příště bych trasu raději doporučila jet na kole a to vzhledem k množství cyklotras a vyasfaltovaných cest.

Výchozí bod je Hradlový most Rechle, kde spí na parkovišti několik lidí ve svých karavanech a dodávkách. Dál šlapu po vyznačených trasách přes třijezerní slať až na Oblík.

Chvíli pak ještě strávíme hledáním hub podél řeky Modravy.

Jezerní slať

Na večer se ještě autem přesouvám přes Kvildu k Jezerní slati. Na konci dne tak můžu z vyhlídkové věže pozorovat jak jdou lesy pomalu spát.

Tahle slať je navštěvovanější a dělá o něco větší dojem než Třijezerní slať pod Oblíkem.

Kvilda

Neděle

Při návštěvě Kvildy se nezapomeňte zajít podívat na Jelení naučnou stezku a Rysí výběh. Já jsem tohle místo musela vynechat, psi mají totiž přístup do areálu zakázán.

Annín, Svatobor

A tak jsme místo toho načerpali síly u Otavy poblíž Annína a před cestou domů se pak ještě zastavili na kafe na rozhledně Svatobor u Sušice.

Podél severozápadních hranic – Cheb, Aš a Krušné hory 8/2018

Dámský víkendový roadtrip a osm zastávek na cestě podél severozápadních hranic s Německem. Výlet, který neměl chybu a o který se opět ráda podělím.

Soos rezervace

První zastávkou je přírodní rezervace Soos poblíž Františkových Lázní. Na cestě k ní míjíme i Motýlí dům, kde už se v dopoledních hodinách shlukují turisti.

Rezervaci Soos doporučuji navštívit mimo období sucha, můžete tady totiž vidět bublající mofety (bahenní sopky). My jsme je při procházce slatiništěm slyšeli i cítili, ale bublali si utajeně pod kořeny stromů, že jsme toho z té podívané moc neměli. V rezervaci jsou pak i muzea a odchytová stanice poraněných dravců.

Po obědě pak volíme krátkou procházku podél řeky Ohře v centru Chebu.

Cheb – Písečná brána, dřevěná krytá lávka a vyhlídková věž

Parkujeme poblíž lanového centra v areálu Krajinka s cílem projít se do kavárny na druhé straně řeky. Kdo by měl víc času, cesta vede až k vodní nádrži Skalka a dá se udělat pěkný okruh po obou stranách řeky.

Goethova skalka

Cestou do Aše máme ještě zastávku u Goethovy skalky, která byla vyhlášena přírodní památkou. Parkovat lze přímo u silnice a procházka ke skalce trvá zhruba čtvrt hodiny. Většina skal je taky odjištěna což by ocenila spousta lezců.

Aš – rozhledna Háj

Prý, kdo nebyl na této rozhledně, jakoby nebyl v Aši, hlásí cedule na cestě od parkoviště. Rozhledna je jednou z nemohutnějších a nejhezčích rozhleden v Čechách, což můžu určitě potvrdit. Výhledy na okolí jsem už sice viděla krásnější, ale co se týče stavby, mají poutače na tohle místo bezpochyby pravdu.

Na večer se přesouváme do Krušných hor, kde spíme na bytě v Abertamech.

Skály Na Strašidlech – Horní Blatná

Další den ráno jedeme prozkoumat ještě jednu lezeckou oblast a tou jsou skály „Na Strašidlech“ zastrčené v lesích u Horní Blatné. Všude je ticho a klid a k tomu nádherná vyhlídka na probouzející se zalesněné kopečky.

Továrna Sauersack u Přebuzi

Hlavním cílem dne je návštěva nacistické továrny na zpracování cínu, kterou za ta léta už pohltila příroda, stromy prorostly až do pater a do podzemí natekla voda z lesních pramenů.

Tyhle ruiny si toho asi hodně zažili, v místě byl taky zajatecký tábor. Někde píšou, že se pracovalo tajně v podzemích a v noci a vyráběli se tady rakety pro německou armádu. Areál má hlavní budovu a několik přilehlých, dále bazén pro zahušťování kalů, tábor pro vězně se nezachoval.

Údolí mlýnků – Jáchymov

Další pěknou atrakcí na našem výletě je údolí mlýnků u Jáchymova. Na potoce nad městem klape nyní 50 až 70 mlýnků, které převážně vlastnoručně přiváží na potok turisté s dětmi. Tradice vznikla před revolucí, kdy mlýnky začali stavět lidé z léčebny.

Bečov nad Teplou

Poslední zastávkou je zámek a hrad v Bečově nad Teplou což se neobejde bez ochutnávky palačinek U Mlsného medvěda. Vaří tady fairtrade kávu a dělají jedny z nejlepších palačinek široko daleko a to hned u parkoviště pod hradem.

5 tipů na zimní tůru Šumavou vhodnou i pro skialpy

1. Velký Roklan

Trasa začíná v německé vesničce Oberfrauenau a vede po černé turistické značce kolem Malého Roklanu až na Velký Roklan. Dolů to na lyžích docela sviští zhruba 3 kilometry, potom lze cestu prodloužit okruhem v lese, ale svah už je tady mírnější. Domů se vracíme ještě za světla.

Mapa zde.

2. Poledník

Z Prášil dojdeme k Prášilskému jezeru po červené turistické značce a odtud se buď napojíme na Šumavskou magistrálu, nebo můžeme zkusit vyšlápnout kopec po neznačené cestě vedoucí rovně od jezera. Od Poledníku jsou potom opět vhodné neznačené cesty lesem.

Mapa zde.

3. Špičák

Z parkoviště Skiareál Špičák vede pěkný okruh po modré k Rozvodí. Zpět se vedle sjezdovek po žluté na lyžích vrátíme k autu. Sjezd je jednoduchý a celý výlet je časově hodně krátký.

Mapa zde.

4. Velký Javor

Krásná trasa na Javor vede od jezera Grosser Arbersee po oranžové či zelené lesem s napojením na červenou. Je třeba brát ohled na běžkaře, jelikož jejich stop tady vede několik a skialpinisti na nich nejsou vítáni. Z Velkého Javoru se kousek od sjezdovky vracíme zpět do lesa a přijedeme z opačné strany k jezeru. Tato trasa je vhodná pro ty, kteří hledají delší výšlap, sjezd je krátký.

Mapa zde.

5. Pancíř

Na cestu nastoupíme od Skiareálu Javorná a pokračujeme přes Přední Šmauzy na Pancíř. Odtud se pozvolně k Tomandlovu křížku a přes PR Prameniště vracíme na sjezdovku v Javorné. Dolů se to příliš rozjet nedá, takže je cesta zdlouhavější.

Mapa zde.

Výstup na Ostrý – Šumavu pokryl první sníh 11/2017

Jedenáctého listopadu by mělo sněžit, ale nespadla ani jedna vločka. Rozhodla jsem se proto, že půjdu sněhu naproti. Jako trasu jsem vybrala trek na Šumavě na vrchol Ostrý z německé strany.

V 7:30 vycházím z parkoviště nad městem Lam a skrz hustou mlhu šlapu po červené až na Malý Ostrý (1266 m.n.m.).

Na samý vrchol vede uklouzaná kamenitá cesta a ke kříži raději v mlze a tomhle počasí nevystupujte. Sníh křupe pod nohama a já procházím po hřebeni do mého cílového bodu – na Velký Ostrý (1293 m.n.m.).

Když přicházím k chatě, v údolí ještě leží hustá mlha, ale z dálky už na Ostrý pokukuje sluníčko. Do patnácti minut se mraky protrhávají a mlha pomalu ospale stoupá vzhůru. Dlouho se nemůžu nabažit všech těch výhledů. Chata Ostrý nabízí v sezóně i občerstvení, já mám ale už smůlu a tak svačíme s hafanama to, co jsme si donesli.

Za námi vrchol Malého Ostrého (konečně vidím, jak by bylo lehké jediným krokem spadnout ze skály).

Dolů se dostávám lesem, kde uhýbám proudící vodě z roztávajícího sněhu. Pak vede cesta kousek po rovině a k autu už zase stoupám do kopce.

Je to krásná krátká procházka, v jedenáct hodin už usedám za volant a možná stihnu přijet i včas na oběd.

Na tohle parkoviště byste měli mít sebou raději řetězy, zvlášť v těchhle měsících. Auto jde taky zaparkovat o kus níž ve vesnici Lambach.

Šumavou ze Železné Rudy do Sušice 7/2016

Je začátek horkého léta a my plánujeme kam vyrazit na nácvik před Rumunskem. V pátek večer prezentuju u Martina asi pět návrhů, které jsem v práci vytiskla. Po několika minutové debatě ohledně délky trasy, vody po cestě a vzdálenosti od domova vítězí túra na Šumavě ze Železné Rudy do Sušice.

Brzo ráno nasedáme do vlaku i se třemi psy, takže spolehlivě zabíráme celé kupé a všichni usínáme. Probouzíme se těsně před stanicí Špičák.

Jsme docela hladoví a doufáme, že je někde poblíž nějaká večerka, ale pleteme se. Na nádraží zrovna naskladňují bufet, takže si kupujeme klobásy, chleba a pivo do petky. Vyrážíme přes Špičácké sedlo na Pancíř. Je to krásná trasa, kterou nám kazí jen lidi vezoucí se lanovkou. Na Pancířské rozhledně se ládujeme výbornou dršťkovkou a pak se jdeme na chvíli svalit do mechu.

Jedna z nejhezčích částí je pak kolem Zhůřského potoka, kde se rozprostírají louky a paseky.

K večeru hledáme místo na přespání. Podle mapy chceme dojít někam za půlku trasy a to je na kopci Kamenáč. Spíme pod širákem na louce pod lesem s výhledem na vesnici Kochánov. Psi leží okolo nás ze všech stran, zásadně nejsou ani v noci na vodítku a máme klid, že nás hlídají.

Druhý den procházíme farmářskou naučnou stezkou až do Petrovic u Sušice.

V Petrovicích obědváme, sluníčko paří a my už si přejeme být ve vlaku. Poslední část je dost zdlouhavá, jde se převážnou část po asfaltu a nikde není kousek stínu. Před Sušicí vcházíme do lesa, kde mi obří mravenci lezou do sandálů a koušou. Vlak nám jede až za hodinu a půl, takže skáčeme do Otavy a dáváme si ve vodáckém kempu pivko.

Kokořínsko – Máchův kraj – výlet na dva dny 10/2017

Z domova jsme hledaly nějaké tipy na výlet pro středočeský kraj a rozhodly jsme se pro oblast Kokořínsko. Naše dámská jízda po začíná v obci Mšeno.

Cinibulkova stezka – skalní bludiště

Pro výchozí bod výletu jsme zvolily Cinibulkovo naučnou stezku, kterou jsme si hned na úvod trochu upravily procházkou parkem, kde je k vidění třeba přírodní divadlo nebo skalní obydlí, kde za války žila rodinka nazývaná skaláci. Nádherný průjezd ve skále je pak pro cyklisty i pro pěší pod skalními útvary Obří hlava a žába – my tolik fantazie ale nemáme a žábu jsme ani po půlhodině bádání neodhalily :-D.

V další části trasy našeho výletu prolézáme skalním bludištěm a nakonec vylezeme až nad něj. Zbytek cesty vede v roklině plné skal a my hledáme jeskyni s názvem Obraznice a čekáme něco velkolepýho, nakonec je to jen místnost 2×2 metry.

Pro příště bych proto zvolila menší okruh – nechat auto na autobusové zastávce Na Rovinách – háj a projít se na Obří hlavu, bludiště a k vyhlídce.

Naše delší trasa je tady (stačí kliknout na mapu):

Krásná část trasy skalní město (bludiště) Mšeno a vyhlídka na Vrátenskou horu.

Ve dvě hodiny už nám neskutečně kručí v břiše a tak pospícháme někam do nejbližší pěkné restaurace. Vyhrává restaurace v Ráji a po obědě se nám odtamtud ani nechce. Smějeme se tomu, jak stihnout navštívit 150 míst, která jsou okolo nás, a že jsme si tuhle cestu vlastně vůbec pořádně nenaplánovaly.

Hrad Houska

Na hrad Houska skoro běžíme, ale ve čtyři odpoledne už ho zavírají, a tak stihneme sotva nádvoří a přečíst si nějaké informace. Největší zajímavostí je pověst o průrvě do pekel, díky které je tenhle hrad označen za jeden z nejtajuplnějších.

Připojujeme se k menšímu davu lidí a hned vedle hradu si užíváme vyhlídky na horu Říp.

Skalní útvar Pokličky

Z Housky pospícháme dál, hrozně chceme vidět další a další místa. Příští zastávkou našeho víkendového výletu po Kokořínsku jsou Pokličky, jenže ze směru od Vojtěchova zaparkujeme moc brzy a místo TĚCH pokliček, jdeme na Jestřebnické pokličky. Tam už nám dochází síly, ale humor se stupňuje :-D. Zjišťujeme, že tenhle maraton nás spíš zabije a že spolu už asi nikam příště radši nepojedeme :-D.

Vracíme se k autu a jedeme o kilometr dál na ty správné Pokličky.

Pomalu se stmívá a jestli na hrad Kokořín nedojedeme autem, tak už ho nejspíš nestihneme. A je to tak. Dojet tam nejde a museli bychom si to krásně vyšlápnout až zdola od parkoviště. Takže hrad na nás tady asi bude muset počkat do příště a my se jedeme ubytovat.

Ubytování v Mělníku a koncert

Bydlíme v Mělníku v Apartmánu v Podzámčí. Shodíme ze sebe batohy a snažíme se vyhecovat ještě k návštěvě alespoň nějaké místní hospody. Nakonec je ta únava hrozně fajn, protože na ni chutná pivo prostě nejlíp. Z malé dřevěné hospůdky se přesouváme na rádoby rockový koncert do Staré mydlárny.

Druhý den opouštíme náš zámecký pokoj. Umím si tady představit krásný prodloužený víkendový pobyt.

Z Mělníku vyrážíme na dva poslední výlety.

Čertovy hlavy

Přesouváme se do obce Želízy. Už při příjezdu jsou na kopci vidět ve skále vytesané dvě čertovy hlavy. Jsou vysoké asi 9 metrů a koukají tady do údolí už asi 160 let.

Jeskyně Klácelka

Po modré turistické značce se dá dojít k jeskyni Klácelka a skalním rytířům. Rytíře vytesal ten samý sochař jako Čertovy hlavy a nechal je zasazené ve skalním bloku nad obcí Liběchov.

Odtud už naše cesta vede jen kolem hory Říp a hurá domů. Uf. Přežily jsme maraton Kokořínska, ale i kdybychom ho absolvovaly třikrát znova, určitě stejně nestihneme všechno.

Naše trasa s označením zastávek tady.

Kam na výlet v okolí Teplic 10/17

Při cestě po Ústecku stojí za to, zastavit se na chvíli i v Teplicích. Okolo centra města funguje několik léčebných lázní. Například lázeňský dům Beethoven, který je nejstarším lázeňským domem ve střední Evropě.

Lázně Teplice

Centrum města pak vybízí k procházce přes Lázeňské náměstí kolem celé Zámecké zahrady. Uprostřed Horního rybníka stříká fontána a u jeho přítoku najdeme minizoo s opičkami.

Blízko této části Teplic se dá i za pěknou cenu ubytovat například v penzionu Saraya Wellness, který můžu jen doporučit.

Můžete samozřejmě taky zkusit bydlení přímo v některém z lázeňských domů.

Mapa trasy tady.

Hrad Doubravka Teplice

No ale pryč už z centra, alespoň na jeho okraj. Ať přijedete do Teplic z jakékoliv strany, pravděpodobně si hned všimnete hradu, který se tyčí na Doubravské hoře. Odtud název hrad Doubravka (nazývaný taky hrad Panorama). Na kopec se dá dostat z několika stran a jezdí přímo pod něj i autobus, je to krátký výlet vhodný i pro rodiče s dětmi nebo kočárky.

Hrad tady stojí už od patnáctého století a je z něj nádherný výhled na celé město.

Trasa od autobusové zastávky tady.

Komáří vížka

Posouvám se ještě o kousek dál a to na místo, které tady stoprocentně zná každý obyvatel – na Komáří hůrku (název jako z pohádky). Vrchol hory se nachází asi 12 kilometrů od centra Teplic a dá se na něj dostat autem, autobusem nebo z obce Krupka lanovkou. Na tuhle lanovku můžou být zdejší obzvlášť pyšní, protože je nejdelší sedačkovou lanovkou v České republice a končí u horského hotelu Komáří vížka. Teď na podzim tady stromy hrají všemi barvami a v zimě by se odtud nádherně běžkovalo, třeba až do Německa.

Okolo Krupky je taky několik zřícenin a bývalých štol.

Trasa od autobusové zastávky na vyhlídku tady. Autem jde dojet až k hotelu.

Tiské stěny

No a nezbývá než vyrazit tak hluboko do lesů, abychom už na Teplice neviděli. Další cestu mám do Tiských stěn. Jde o pískovcové skalní město, kde chodíte opravdu v písku a užijou si tady své i zkušení horolezci (říkám zkušení, protože já bych k prvnímu kruhu, který je tak v sedmi metrech, ani nevylezla 😀 ).

Do skal přicházím od turistické chaty Tisá a jako první procházím vysokými útvary. Filmaři už tohle místo taky dobře znají, natáčelo se tady několik scén do pohádek a já si připadám opravdu jako v jedné z nich. Jestli přemýšlíte jen nad jedním místem, kam na výlet, tak rozhodně sem.

První okruh končí u rozcestníku s občerstvením a já se vydávám do malých skal, kde mě cesta zavede až na úplný vrchol. Pode mnou je jen podzimem zahalená obec Tisá a jinak nic, jen nebe a lesy. Zpátky k autu to vede hřebenovkou s několika krásnými vyhlídkovými místy. Tiské skály nechávám za zády.

Trasa od turistické chaty tady.

Bořeň

A do pětice musím ještě upozornit na poslední krásné místo v okruhu kolem Teplic a to je Bořeň. Bořeň tady rostla už někdy od třetihor a je to největší znělcový útvar ve střední Evropě. Hory si musel všimnout každý, kdo někdy jel přes Bílinu do Teplic. Je to taková kupa z lesů a skály a cesta na ni vede právě z Bíliny.

Ani na lezce se tady nezapomnělo, ale všude je upozornění, že skály jsou lámavé.

Trasa z Bíliny na vrchol tady.