Po Česku – 4. stránka

Český ráj – lezení na Hruboskalsku 7/2020

Když se to povede a vychytáte tři dny po dešti (a tři dny před deštěm), může se vám podařit vylézt na nějaký pískovec. A tak se konečně i pro nás uskutečnil lezecký víkend na pískovcových věžích, na jednom z nejhezčích míst, kde jsem zatím lezla. Na Hruboskalsku je toho k vidění mnoho a to samozřejmě i pro turisty.

Lidi se ráno trousí do lesa a z lesa zpátky k autu. Tam větrají spacáky a pak vaří kávu. Nocují stejně jako my na tomhle zabláceném parkovišti u bývalých lázní Sedmihorky. Protože je to levné a jsou tu jen horolezci. Kempů je ale v okolí několik, zájem je většinou tak velký, že je dobré si místo rezervovat.

Zámek Hrubá Skála

Začínáme výletem na zámek Hrubá Skála. Tam ochutnáme pivo přímo ze zámeckého pivovaru a pokocháme se výhledem. Pak se vydáme Myší dírou vylézt na nějakou věž.

Dračí skály (sektor na Hruboskalsku) – lezení

První je na řadě Větrník, nachází se v kopci nad modrou turistickou cestou. Je z něj úžasný výhled na Dračí věž.

Větrník – Normálka IV. pěkná cesta s překrokem ke slaňáku

Větrník – Porcalova stěna VII. nedokážu do ní nastoupit, po několika pokusech vyčerpávám síly, kluci cestu ale zdatně vylezou

Skautská věž – Šimonova V. pěkná v koutové spáře, přes jeskyni na předskalí a vpravo ke slaňáku

Na Koupák přicházíme poměrně pozdě, stihneme pár piv a jdeme spát. Další den nás čeká trochu víc lezení v delších cestách.

Maják (sektor na Hruboskalsku) – lezení

Na rozlezení si vyběhneme na Mariáš, kluci pak ještě na nějaké cesty na vedlejší věži.

Mariáš – Normálka III. pěkná, dole solivá po oblinách vzhůru

Dalším bodem jsou věže v sektoru kousek od Valdštejna – jako Mnich, Maják nebo Blatník. Vybíráme Májovou cestu na Mnicha a je opravdu nádherná. Ze shora je nejkrásnější výhled na věže.

Mnich – Májová cesta VIIb. krásné lezení vpravo na předskalí a kolem kruhu zleva po jemných lištách, položenou stěnkou k dobíráku, potom přelez ke slaňáku

Na oběd si odskočíme na Valdštejn a pak si při pomalu končícím odpoledni vybíráme ještě cestu na Blatník. Sluníčko pálí a my tady traverzujeme přes půlku skály zhruba hodinu, opravdu zajímavá cesta.

Blatník – Údolní cesta V., traverzem pod první kruh, přes kapsy k němu, tady se dobírá poprvé druholezec, vzhůru k druhému kruhu, měl by se tady dobrat znova, protože přichází druhý traverz vlevo ke hraně. Odtud sokolík, třetí kruh a na vrchol. Slanění je pod námi a opět je k němu nutný překrok do skály.

Pískovcový věže všude kolem, už se mi o tom i zdá, ale nebyl to sen. Je to něco nekonečně krásného vylézt nahoru a děkuju za to, že znám ty kluky, díky kterým jsem tam mohla být. Ráno se budím v kufru auta na sklopených sedačkách. Už nemůžu spát. V lese piju kafe, slunce pomalu sestupuje od korun stromů dolů k lesní cestičce. Najednou zapraská větvička a kousek nade mnou přeběhne rodinka prasátek. Tady dole pod věžemi se nachází úplně (ne)obyčejný svět.

Ráno začíná pršet. No a proto je nutno na písky chodit zároveň ty tři dny před deštěm. Protože proto vám chybí ten třetí den lezení. My si alespoň vyběhneme na procházku. Pokochat se těmi nejtěžšími nesmysly, co tady dokázal člověk vymyslet.

MAPA TRASY – Mariánská vyhlídka – zámek Hrubá Skála – Dračí skály zde.

MAPA TRASY – hrad Valdštejn – Kapelník zde.

Krušné hory – neprobádané pěšiny v lesích a lukách

Krušné hory se táhnou podél českoněmeckých hranic a tvoří zhruba 130 km dlouhý a místy i 40 km široký hřeben. Na své východní straně začínají stoupat někde u města Kraslice a pozvolně klesají dolů až v Tisé. Kromě nejvyššího vrcholu Klínovce (1244 m) disponují ještě několika dalšími vrcholy nad 1000 m. Z české strany na nás ukazují tu drsnější část, zde totiž došlo k zemskému zlomu a směrem k Německu jsou pak svahy pozvolnější. Hřeben hor nám nabízí proměnlivé počasí a studené zimy, naopak léto je většinou slunečné i když krátké. Ve stínu smrkových lesů žijí zajíci, jezevci, jeleni i daňci. Sportovci i turisté si přijdou na své. V zimě je zde v provozu několik lyžařských středisek a upravených běžkařských tratí. Po zbytek roku přichází do místních lesů turisté i cyklisté. A tady je připraveno několik pěších výletů pro vás.

Abertamy – Blatenský vrch – Vlčí jámy

Z Abertam (případně kratší variantou z Horní Blatné) vede krásný okruh po Naučné stezce Blatenský příkop až na Blatenský vrch 1043 m. Kousek od rozhledy natrefíme na přírodní památku Vlčí jámy. Cesta tam i zpět vede pěknými pěšinkami v lesích a lukách.

Osek – NS Přírodou a dějinami Oseka

Město Osek se nachází zhruba 15km od Teplic. Dojedeme sem vlakem, autobusem nebo autem. Parkování je možné u železničního přejezdu u Památníku. Odtud se dostaneme kolem Oseckého rybníka mezi skalky na Salesiovo výšinu. Stojí za to vylézt si nahoru na Letohrádek, kam vedou z jedné strany kamenné schody. Dále lesem vzhůru až ke zřícenině hradu Rýzmburk (možné také s odbočkou k Vráse). Mezi udržovanými starými chalupami se propleteme na silničku a po proudu Oseckého potoka se vrátíme zpět k parkovišti.

Loučná pod Klínovcem – Königsmühle – Křížová hora – Meluzína

Trasa Königsmühle – Křížová hora – Meluzína zde.

Parádní trasa přes zaniklou osadu Königsmühle na dvě úchvatné vyhlídky v Krušných horách má v celém okruhu více než 11,5 kilometrů. Když se vám poštěstí, dostanete se nad mračna a uvidíte údolí zahalené v bílých chomáčcích. Jak krásné jsou inverze na horách.

Merklín – Hroznatův vrch – Hroznětín

Trasa Merklín – Hroznatův vrch – Hroznětín

U Merklína v Krušných horách se nachází skalní městečko NS Mamut, tady lze při hlavní silnici zaparkovat auto a vydat se na kopec do lesů hledat skalní věže a masivy. Přes Jindřichovu silnici dojdeme na Hroznatův vrch kolem skalních věží, kam oficiální cesty na mapách nevedou. Sejdeme do Hroznětína a můžeme buď pokračovat na Flaschnerovu skálu nebo si okruh jakkoliv zkrátit blíže k řece Bystřici.

NS Vysoká Pec – Rudné – Havraní vrch

Trasa Vysoká Pec – Havraní vrch zde.

Když je trochu méně času, nebo není počasí dobře předvídatelné, stačí trasa do 7 kilometrů s parádní vyhlídkou na Havraním vrchu. Byl by odtud pěkný východ slunce, tak třeba někdy příště vyrazíme ráno dřív.

ČUNDR z Horního Hradu na Klínovec a přes Jáchymov zpět

Trasa Horní Hrad – Klínovec – Hadí hora – Jáchymov zde.

Nepočítám to, ale těch nocí venku bylo letos víc než jindy. Jsem za ně fakt vděčná! Na trasu jsme vyráželi koncem září, kdy nás nad Osinovem budili jeleni v říji. Celý víkend bylo hezky, sluníčko, skoro 20°C. Užili jsme si to!

Trasa má 37 km, vede okrajem i centrální částí Krušných hor: Horní Hrad – Osinov – Křížová hora 1025m – Klínovec 1244m – Hadí hora 941m – Stráž 840m – Jáchymov – bývalá obec Hanušov – Horní Hrad

Další nápady na výlety můžete najít ve starším článku “ Podél severozápadních hranic – Cheb, Aš a Krušné hory “ a taky v článku “ Kam na výlet v okolí Teplic“ .

Plzeň – sever tipy na výlety do přírody

Hluboké lesy, romantická údolí řek a jejich přítoků, ale také skalní města, zemědělské usedlosti, hrady a zámky. Severní Plzeňsko má rozhodně co nabídnout.

V předchozím článku „20 procházek na Plzeňsku a Rokycansku, které vás zaujmou“ najdete několik známých i méně známých míst v přírodě okolo Plzně. A teď pojedeme ještě dál. Probádáme spolu další místa a budeme se pohybovat v okolí řek a potoků, protože tam je v létě příjemně. Všechny výlety jsou vhodné i pro psy, obzvlášť pro ty, kteří se rádi koupou.

Vybrané výlety vás budou bavit, na každé je nějaká zajímavost a každá jde projít okruhem.

Údolím Kralovického potoka

Borek – Piplův mlýn – PP Čertova hráz – Borek

Pár kilometrů před městem Kozojedy se nachází malá vesnička Borek s roubenou zvoničkou a několika zemědělskými usedlostmi kolem návsi.

Nejlepší dopravou sem je auto nebo autobus. Auto můžeme nechat při kraji cesty nad zvoničkou případně po dohodě s někým místním mezi domy. Po hlavní silnici se dostaneme na zelenou turistickou trasu, která však vede proti proudu řeky Střely. My z ní po chviličce sejdeme na neznačenou lesní pěšinu křižující Kralovický potok až k Čertově hrázi. Tam vyjdeme do kopce a užijeme si stezku s výhledy mezi lesem a polem až dojdeme zpátky dolů do Borku.

Trasa – údolím Kralovického potoka zde.

Falkenštejn a Úterský potok

Falkenštejn – Hlaváčkův mlýn – hradiště Ostrov – Falkenštejn

Z jedné strany od Ostrova u Bezdružic, z druhé strany od Konstantinových lázní parkujeme na rozcestníku Starý mlýn pod zříceninou Falkenštejn.

Pokud si chceme výlet prodloužit, můžeme si vyšlápnout tam a zpět na zříceninu, anebo vyrazíme po zelené rovnou podél Úterského potoka. Za chvíli se dostaneme k Hlaváčkovu mlýnu a můžeme se buďto vydat do Šipína, nebo jako my vyběhnout okolo hradiště Ostrov do lesů a tam zkusit cestou napočítat 12 opevnění tzv. ŘOPíků.

Trasa – Falkenštejn a Úterský potok zde.

Lesem od Obory ke Střele

Obora – Střela – chatová oblast Doubrava – Obora

Parkujeme na okraji vesničky Obora u Kaznějova a po žlutě značené trase se v lesích propleteme až ke Střele. U chatové oblasti Doubrava si na chvíli odpočineme, necháme psy koupat se v řece a užíváme si klidu a ticha. Potom se po modrých značkách vydáme až k rozcestníku Na Můstkách. Odtud buďto po silnici nebo po poli dojdeme zpět do Obory.

Trasa – Lesem od Obory ke Střele zde.

Odlezelské jezero

Potvorov – Odlezelské jezero – Odlezelské vodopády – Přehořov – Potvorov

Pár kilometrů od Kralovic nebo od Žihle se nachází zapadlá malá vesnička Potvorov. Když se z ní vydáme na NS Cesta slovanských bohů dojdeme až k Odlezelskému jezeru. Pod jezerem nesmíme minout odbočku k Odlezelským vodopádům, které duní v zarostlé roklině. Potom se vydáme do Přehořova. Kdo si chce užít trochu dobrodružství, ať jde po cestičce na východním břehu Odlezelského jezera. Cestička není na mapě a na jejím konci nás čeká trošku brodění a hledání, ale nakonec najdeme správný směr. Z Přehořova pak po louce zpátky do Potvorova.

Trasa – Odlezelské jezero zde.

Krtské skály a rybníky u Jesenice

Jesenice – Velký rybník – Krtský rybník – Krtské skály – Jesenice

V okrese Rakovník leží město Jesenice. Při příjezdu z Plzně nejde přehlédnout krásný Velký rybník, u kterého se dá zaparkovat a vydat na naučnou stezku Jesenicko.

Nejprve projdeme přes chatovou oblast do lesa, kolem Krtského rybníka se po zeleně značené naučné stezce dostaneme lesem ke Krtským skalám a k lomu. Cesta vede dál přes Krty a kolem Jesenického viklanu zpátky na parkoviště.

Trasa – Krtské skály a rybníky u Jesenice zde.

Viklany u Žihle (Bába a Dědek skalní město)

Žihle – PP u báby u lomu – Žihle

Parkujeme na parkovišti při výjezdu ze Žihle a stáčíme se na žlutou turistickou trasu. Nejdřív mineme v PP U báby – U lomu viklan nazývaný Dědek a hned potom Bábu. Lesem se dostaneme ke skalnímu městu. Cestou se potom stočíme na cyklotrasu a vracíme se zpátky k autu.

Trasa – Viklany u Žihle zde.

Malovaná skála a dál podél Střely z Mladotic do Kaznějova

Mladotice – Plasy – Nebřeziny – Kaznějov

Vlakem se dostaneme do Mladotic, kde si můžeme ještě před výletem koupit svačinu. Je to jediná vesnice před cestou do Plas, kde najdeme COOP a případně i hospodu. Přes pole a les se vydáme na vyhlídku Malovaná skála, odtud buď neznačenými cestičkami v lese nebo přes Horní Hradiště se napojíme na zelenou turistickou trasu nad Střelou a dojdeme do Plas. Tady máme několik možností, kde si odpočinout u oběda. Dál pokračujeme okolo ZOO zase po zelené a dál podél Kaznějovského potoka až na vlak v Kaznějově.

Trasa z Mladotic do Kaznějova.

Skalní výlet okolo Zbiroha 5/2020

Zbiroh je vstupní bránou do chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, přitom je jen pár kilometrů od sjezdu z dálnice. Ve zdejších smíšených lesích se nalézá nespočet skal a skalek, ne vždy propojených turistickou trasou. Zbirohem protéká Zbirožský potok a na své cestě propojuje několik rybníků. Jak ideální pro celodenní výlet se psy.

Trasa: Jablečno – Babí skála – Hlavatice – Zbiroh – Čertova skála – Světovina – Jablečno

Auto nechávám u Jablečna. Je to malá vesnička za Zbirohem a je při parkování nutné myslet na to, jak co nejméně překážet. Stejná trasa se dá ale také jít z centra Zbiroha, kde jsou bezplatná parkoviště okolo Masarykova náměstí.

Vycházím po žluté až k rozcestníku Na Ohradě, kde odbočím do lesa na zelenou. Tady se propleteme se psy okolo Babí skály a dalších menších skalek a sejdeme lesem k bývalému pionýrskému táboru, který střeží skalní věž Hlavatice.

Je poledne a psí kluci utíkají z kopce rovnou do rybníka. Chvíli se tady zdržíme. Kemp zatím není otevřený a tak je tu úplný klid. Většinu trasy pobíhali psi na volno, teď budou muset přejít přes Zbiroh na vodítku, ale je to jen kousek a navíc nás hned po výšlapu od silnice vítá studánka Františkov.

Odtud sejdu kolem domků na červenou turistickou trasu a u jablečného sadu odbočím do lesa na Čertovu skálu. Z vyhlídky je vidět na protější Brdské lesy. Pokračujeme mezi věže nazvané souhrnně také jako Čertova skála, které se nachází o kousek dál u rozcestníku.

Pomalu se však zatahuje nebe a najednou je pěkné dusno. Spolu se smečkou procházím rychle na Světovinu a pak neznačenými cestami lesem až na rozcestí Přísednice. Tady je nechám ještě jednou vykoupat v rybníčku a blížíme se zpátky do Jablečna. Sotva otevřu kufr od auta, začíná poprchávat.

MAPA TRASY ZDE.

Vimperk – Sušice pohodový čundr 5/2020

Předpověď počasí na víkend vypadá slibně. Mělo by být pěkně až do sobotního odpoledne. Díky tomu, že je v pátek svátek, vyrážíme už ve čtvrtek v 16h na nádraží. Kam míříme na výlet zatím nevím. Je to jeden z Martinovo oblíbených vandrů naslepo. Mám krosnu, víno a jedinou informaci, že budeme dvě noci spát venku.

Přestup v Horažďovicích mi ale hodně napoví a i když první vlak míří dál bez nás do Brna, teď už tuším, že jedeme na naši oblíbenou Šumavu.

Vystupujeme ve Vimperku a s opravdu veselou náladou si to štrádujeme do centra. O pár ulic dál se dáme do řeči s paní, která nám doporučí zavítat k okýnku na Zlatou bránu, že prý mají zrovna akci 1+1 pivo zdarma. A tak slovo dá slovo a v milé společnosti místního lékaře, hudebníka a úředníka prozpěvujeme za doprovodu kytary až do tmy.

Probouzíme se za Vimperkem u Křesanovského potoka. Jako dva tuláci vylézáme ze spacáků, ptáci cvrlikají na celý les, slunce začíná pálit.

Po červené se vydáváme na cestu. Těsně před Zdíkovem procházíme nádherným modřínovým lesem. Svačíme. Na Stachy se propleteme mezi smrky a spěcháme na točenou zmrzlinu. Dokoupíme nějakou vodu, ať si můžeme večer uvařit a pokračujeme asfaltkou mezi loukami plnými krav. Cesta se vleče malými šumavskými vesničkami. Míjíme nádherné staré chalupy i moderní roubenky.

Ze žluté turistické značky nás za Studencem svede rozcestník na modrou. Míříme na Naučnou stezku cestou zlatokopů, ta vede podél potoka a nacházíme na ni krásné místo na přespání – v jeskyni. Je tady ticho a klid, kolem nás lesy a skály. V noci září měsíc tolik, že téměř nejsou vidět hvězdy.

Ráno se vydáváme na snídani do Kašperských hor. Kafe a koblihy, to bude bezvadný start do nového dne. Přes Kavrlík se po modré značce loukami a lesem dostaneme až na hrad Kašperk. Slunce je kdesi za oparem a je tak dusno, že bouřku skoro cítíme v zádech.

Smrkovými lesy kličkujeme po pěšince až dojdeme pod příkrý kopec posetý břidlicovými skalkami. Na jeho vrcholu se tyčí Rozhledna na Sedle a obdaruje nás nádhernými výhledy na okolní kopečky. Řekla bych, že patří mezi jednu z nejkrásnějších rozhleden, co jsem kdy viděla.

A teď už nezbývá než pospíchat dolů po červené až do Sušice. V půl čtvrté nám jede vlak a už poprchává. Sotva se schováme pod perón, začne pršet.

Máme nachozeno téměř 40 kilometrů a v hlavě už se mi rýsují další nápady na vandrování po Čechách.

MAPA TRASY ZDE.

Lužické hory – pískovcové lezení na Horní skály 4/2020

V pátek v osm večer se potkáváme s druhým autem lezců na parkovišti Rynoltická před Horním Sedlem.

Stoupáme obtěžkáni materiálem na lezení, jídlem a vodou, každý nese něco. Míjíme obě Smrtky, Dvojče i Libereckou věž a pod Hřebeny potkáváme kamarádku Hanku, která přijde v pletené dece a jako lesní víla nás dovede na výhled, kde už se před naším příjezdem utábořila. Za chvíli se lesem line náš osmihlasný smích, koukáme na hranici s Polskem/Německem a popíjíme medovinu, svařák či pivo.

Ráno nečekaně fouká úplně mrazivý vítr a smrky nám v něm ševelí svými větvemi nad nocovištěm. Přesuneme se k Sokolovi. Vláďa školí celou skupinku, vysvětluje správné techniky slanění a jištění druholezce shora. Martin se mezitím naváže a já ho jistím na Normálce vedoucí přes komín. Nahoře na polici se postupně dobíráme a Vláďa mezitím vytáhne Západní levou spáru V. a pokračuje vzhůru k vrcholové knížce. Roman dobírá další část party a Martin si vybírá Severní hranu V., kam mám za ním trochu problém dolézt. Za mnou jdou Danča a Jani, Roman a pak i Vláďa všichni úspěšně. Pískovcová klasa nám dává zabrat, doplňujeme energii bábovkou a kafem. Vláďa se pak s nadšením hrne do Frýdlantské cesty VII., ale po pár pokusech nechá vedení Martinovi.

Odpoledne konečně semtam vykoukne sluníčko a tak se vydáme k Velké smrtce. Martin si vybere Normálku III. a s Vláďou nám pak shora hodí lano i do Nové zapadní cesty III., lezeme tedy na dvě skupiny za nimi nahoru. Roman odjistí Marťase V., který za námi doleze na závěr a místo úžasu z výhledu pronese nejdřív pár sprostých slov. Na vrcholu se společně ještě dobrou chvíli zdržíme, sdělujeme si dojmy a kocháme se krásou Lužických hor.

Důmyslný systém jištění je na závěr smotán

Pod Cvičnou skálou nacházíme perfektní nocoviště pro dnešní noc. Je tady ohniště a posezení. Příjemně unavení večeříme a u ohně si alespoň procvičujeme teorii.

Další den je počasí o něco lepší. Přes stavění se všichni vydrápeme na Malou Smrtku a najednou je během toho balení a klábosení už poledne. Rozhodneme se omrknout ještě Krkavčí skály, které jsou asi 20 minut cesty po zelené turistické trase. Dojdeme ke Krkavčímu hnízdu a Vláďa nám všem vytáhne Cestu středem za VI., místo je to opravdu nádherné. Musíme se už ale bohužel vrátit domů.

Balíme a opět obtěžkáni materiálem a spoustou pěkných zážitků navrch se vracíme na parkoviště.

Tak zase příště, skály.

Luzný – vezměte boby a saně! 1/2020

Jeden ze zajímavých vrcholů Šumavy, který mi chybí v seznamu, je Luzný. Nachází se na německé straně zhruba 50 km dojezdové vzdálenosti od Železné Rudy. Z jeho vrcholu ve výšce 1373 metrů je nádherný výhled na okolní kopce (např. Roklan, Poledník) a někdy až na panorama severních Alp. V zimě se dá parkovat kousek nad vesnicí Waldhäuser. Zbylá část cesty je uzavřená a nyní už i úplně pod sněhem. Nejkratší okruh od parkoviště na Luzný má asi 8 km. Trasa je zde. Co je ale unikátní na široké klikaté cestě na Lusenschutzhaus (horskou chatu na Luzným) je to, že se dá celá sjet zpátky k autu na bobech nebo saních. Kdo si to chce užít, musí vychytat čas, kdy cestou proudí co nejméně turistů. V opačném případě jde o hodně oblíbenou a frekventovanou trasu právě pro její dostupnost a tak si od lidí neodpočinete. My jsme se vydali právě na odkazovaný krátký okruh a v jeho prostředku si na Luzným dali výborné pivo a svačinu.

Cestou domů pak ještě zastavujeme v Národním parku Falkenstein u Zwieslu. Psi tady mají přístup povolen a navíc vstup je zadarmo (platí se jen parkovné). Cestičky vedou skrz louky kolem kamenné jeskyně a lávkami mezi zvířaty. Zvířecí park zahrnuje vlky, rysy, koně převalského a pratury. Samozřejmě se těšíme na šelmy, ale vidět je by bylo velké štěstí. Vítá nás alespoň dobytek.

Nationalparkzentrum Falkenstein Tier-Freigeläde

Tak zase příště, Šumavo.