Sardinie – 14 dní improvizované zábavy 12/2025

Už od loňských společně strávených vánočních svátků jsme se s partou domlouvali, jak strávíme ty letošní. I když někdo chtěl letět raději do Asie, vzhledem k cenám letenek jsme se domluvili, že letos padne volba na Sardinii. Nebylo mnoho překážek, aby vytoužený Laos nahradilo sardinské městečko Artisano a tak jsme přesvědčili všech našich šest přátel a vyrazili za dobrodružstvím.

První posádka získala v práci volno na 14 dní a bude objíždět celou Sardinii dokola. Druhá posádka se připojí o 5 dní později na jihu a společně zdoláme východní pobřeží.

Lago di Tenno

Po probdělé jízdě směrem do Itálie dospíme pár hodin v autě na parkovišti a ráno si protáhneme nohy na okružní trase kolem Lago di Tenno.

Lago di Garda

Neodpustíme si samozřejmě ani zastávku u vedlejšího velkého a turisticky významného Lago di Garda a na sluníčku si vychutnáme kafe v městečku Malcesine.

Livorno

Trajekt z Livorna nám odjíždí až v 22:30 a tak se předtím zdržíme v pizzerii. Plavba je nejslabším článkem výletu. Ve společném prostoru je vydýchaný vzduch a hromada lidí a když se konečně uchýlíme k spánku nahoře na palubě, kde je relativní klid, přijdou desítky fotbalových fanoušků a zpívají až do rána.

La Pelosa

Ráno z Olbie zamíříme rovnou na severozápad a odpočineme si na procházce okolo městečka La Pelosa.

Cascata a mare di Cape Nieddu

Na večer se přesuneme o kousek níž. Táboříme na útesu a ráno snídáme malinový dort. Když jdou potom kluci sbírat opuncie, Martin už je poučený a vezme si pracovní rukavice.

Procházka na Cascata a mare di Cape Nieddu vede rovněž nad útesem a je zčásti dost zarostlá, ostatně jako spousta turistických tras na Sardinii.

Castello dell’Iride, Porto Corallo

První lezeckou oblastí, kterou navštívíme, je Castello dell’Iride. Skalní stěna se nachází v nádherné členité oblasti nad Porto Corallo.

Porto Pinno

Po lezeckém dni přejedeme na jih ostrova, abychom se proběhli po bílých písečných dunách v Porto Pinno. A ještě tentýž den už za tmy přejedeme na sousední ostrov Sant’Antioco.

Sant’Antioco

Na Sant’Antiocu je zajímavé jeho rozeklané pobřeží s divokými útesy a tak si dopoledne neodpustíme krátký výlet ke skalní bráně Grotta delle Sirene.

Cala Fighera

Noc strávíme na vyhlídce na Cagliari a tak nemáme po snídani dalekou cestu do další lezecké oblasti. Naše kroky míří na Cala Fighera.

Sem za námi konečně okolo poledne dorazí druhá skupina. V severní části ostrova je spláchnul déšť a tak jsou nadšení, že tady svítí slunce. Dokonce na Cala Fighera máme jediný den spojený s koupáním v moři, které nebylo ani zas tolik studené.

Spiaggia di Solanas

K večeru nás Martin zavede na Spiaggia di Solanas, kde se chvíli nosí na paraglidu nad naší hlavou.

Capo Carbonara

Den jako obrázek zakončíme na Capo Carbonara. Jsou Vánoce a my se rozhodneme tady strávit dvě noci.

K večeři si na společné wok pánvi, místo kapra, uvaříme těstoviny s tuňákem. Tohle vaření se nám osvědčí a až do konce výletu vaříme pro osm lidí společně.

Další den strávíme výletem přes Torre di Porto Giunco až na nejzazší výběžek a trasu si obohatíme výstupem přes křoviska, když ztratíme nad pláží turistickou trasu.

Monte Ferru nad Costa Rei

Jelikož nám už utíká čas a my se chceme dostat doprostřed východního pobřeží, i přes nepřízeň počasí, vyrazíme nahoru směrem k Bari.

Cestou se zastavíme na vrcholu Monte Ferru, abychom mohli v následujících dnech zjistit, že půlku naší skupiny na túře popálila nějaká fototoxická rostlina. Puchýře jsou to docela velké a na středomořské výpravě se jedná o běžné poranění.

Ulassai

Pešek se nás drží dál, protože sotva dojedeme do Ulassai, parádně se rozprší.

Bari Sardo

Všichni se jedou schovat do penzionu v Bari Sardo, jen já, Martin a Kiai zůstaneme statečně spát v dodávce. Ve čtyři ráno nás budí rána jako z děla. Kousek od nás střelil hrom a spustil krupobití. Naštěstí nedochází k žádné újmě a jak my v dodávce, tak druhá skupina v passatu můžeme vyrazit dál.

Pranu S. Vittoria 817m

Rozcvičkou před nejvyšším sardinským vrcholem je pro nás vrchol Pranu S. Vittoria. Kiai i Zaria mají cestou na práci vyčmuchat divokou zvěř a proto se mi cesta s ovčákem na sedáku vůbec nelíbí. Je to asi daň za to, že všechny předchozí dny byla naopak extrémně hodná, protože obecně na Sardinii kolem pobřeží moc divoké zvěře není.

Výhledy jsou z tohohle výletu ale nádherné a stojí to za to. Cesta dolů potom vede mezi korkovými duby, které jsou pro Sardinii typické.

Lago di Gusana

Někdy najít místo na spaní není vůbec jednoduchý úkol. Stejně tak je velký problém najít otevřenou restauraci. A tak když najdeme plácek na tři stany u Lago di Gusana a uvaříme si bramborovou kaši, bereme to jako výhru.

Ráno se nám navíc naskytne romantický výhled na probouzející se jezero a protější vrcholky hor.

Punta La Marmora 1834m

Brzy po snídani už parkujeme na parkovišti pod Punta La Marmora. Okružní dvanáctikilometrovou trasou, přes svah s protékajícími potoky, trávou, sněhem a kamením se dostaneme na nejvyšší vrchol Sardinie.

Hřeje nás středomořské sluníčko a den je jako malovaný. Večer dokonce objevíme restauraci, kde nám upečou výbornou pizzu.

Triei

Mezi duby, borovicemi a hustými keři nacházíme roztomilé místečko na stanování kousek od města Triei.

Strávíme tady dvě noci.

Santa Maria Navarese

Třetí lezeckou oblast, kterou navštívíme, je skalka v přístavu Santa Maria Navarese.

Scogli Rossi

Na červené skály Scogli Rossi, které jsou opodál, se ale neleze. Ty si jen vyfotíme a v kavárně poblíž si objednáme zmrzlinu a pistáciový croissant.

Aguglia, Guglia di Goloritzé

Další den se rozdělíme. Martin s Kubou vylezou na 5 délkovou věž Aguglia cestou Easy Gymnopedia o obtížnosti 6b+.

Pája, Důša a Evča mezitím obejdou dlouhý okruh s vyhlídkou na Punta Salinas.

Cala di Fuili

Já si nechávám dodávku a vezu Marťase a Barču na lehčí lezecké cesty do Cala di Fuili. Tato oblast je však, narozdíl od ostatních v zálivu Golfo di Orosei, tak dobře přístupná, že jsou odpoledne už stěny obležené jinými lezci. Zbyde na nás jedno 4b a pak pěkně zarostlá 5a, ze které unikám a nechávám ve stěně šroubovací karabinu.

Alespoň máme celý den pěkné počasí a Kiai si opět může zaplavat v moři.

Cala Gonone

Zatímco večer v Cala Gonone marně hledáme otevřenou kavárnu, první skupina už za námi vyráží a spoléhají, že najdeme dobré místo na spaní.

Dorgali

Nakonec se večer potkáváme u kostela kousek nad Dorgali, kde za rohem nacházím ráno termální bazén.

Cala Brandinchi

Silvestr jsem chtěla strávit na pláži u západu slunce a lahve vína. Tak by to bylo příhodné v Cala Brandinchi, kdyby nepřišel černý mrak. Tak jsme si objednali steak a vymysleli, že zajedeme od upršeného pobřeží zpátky do vnitrozemí, kde by pršet nemělo.

Foresta di Sorilis

Po krkolomné jízdě končíme kdesi pod stromem ve Foresta di Sorilis, kde není vůbec žádný signál a taky leje jako z konve.

Caldicciosu

Někdy se dá ale nálada spravit poměrně snadno. Hned první den v novém roce je opět nádherně slunečné počasí a cesta na vodopády Caldicciosu je úchvatná. Zelené údolí rozděluje dunící řeka a z vrchu je vidět až na vysoké hory Korsiky.

Cannigione

Krásný den ukončí barevný západ slunce v Cannigione kousek od národního parku La Madalena. Tady si Silvestr vynahradíme, uvaříme si spolu jídlo na pláži a dopijeme zbytky vína ze včerejší nepovedené oslavy.

Punta Semaforo

Poslední den už směřujeme cestu blíž k Olbii. Vystoupáme na Punta Semaforo.

Villa Giulia, Golfo Aranci

V domácí restauraci Villa Giulia si objednáme mořské speciality, víno i zákusky. A i když jsme Důšu nakonec nevzali do Artisana, kam celou dobu toužil jet, vypadá nakonec šťastně.

Tady se s druhou partou rozloučíme, protože jejich trajekt jede o chvíli dřív z jiného přístavu.

Pisa

Když pak na našem trajektu začnou zase Italové řádit a do rána zpívají fanaticky nahlas své národní písně, už si říkáme, že to je fakt jen zlý sen. Příště raději kajutu.

Nevyspale se z dálky opřeme o šikmou věž v Pise, v kavárně Postó si dopřejeme poslední croissant a vydáme se domů.

Luzný – vezměte boby a saně! 1/2020

Jeden ze zajímavých vrcholů Šumavy, který mi chybí v seznamu, je Luzný. Nachází se na německé straně zhruba 50 km dojezdové vzdálenosti od Železné Rudy. Z jeho vrcholu ve výšce 1373 metrů je nádherný výhled na okolní kopce (např. Roklan, Poledník) a někdy až na panorama severních Alp. V zimě se dá parkovat kousek nad vesnicí Waldhäuser. Zbylá část cesty je uzavřená a nyní už i úplně pod sněhem. Nejkratší okruh od parkoviště na Luzný má asi 8 km. Trasa je zde. Co je ale unikátní na široké klikaté cestě na Lusenschutzhaus (horskou chatu na Luzným) je to, že se dá celá sjet zpátky k autu na bobech nebo saních. Kdo si to chce užít, musí vychytat čas, kdy cestou proudí co nejméně turistů. V opačném případě jde o hodně oblíbenou a frekventovanou trasu právě pro její dostupnost a tak si od lidí neodpočinete. My jsme se vydali právě na odkazovaný krátký okruh a v jeho prostředku si na Luzným dali výborné pivo a svačinu.
Kudy na Luzný?
Boby a saně na cestu zpět
Výhledy z Luzného
Výlet vhodný i se psy
Horská chata Luzný
Cestou domů pak ještě zastavujeme v Národním parku Falkenstein u Zwieslu. Psi tady mají přístup povolen a navíc vstup je zadarmo (platí se jen parkovné). Cestičky vedou skrz louky kolem kamenné jeskyně a lávkami mezi zvířaty. Zvířecí park zahrnuje vlky, rysy, koně převalského a pratury. Samozřejmě se těšíme na šelmy, ale vidět je by bylo velké štěstí. Vítá nás alespoň dobytek.
Nationalparkzentrum Falkenstein Tier-Freigeläde
Tak zase příště, Šumavo.