Fuerteventura – krajina ničeho 1/2020

Kdo si chce odpočinout, vypnout, mít vítr ve vlasech i v uších, brouzdat v písku, hlíně či kamení. Jet na dovolenou v zimě na místo, kde je celoročně hezky. Kde sluníčko vyjde i v lednu v 7 ráno a zapadá až v 7 večer. Kdo by chtěl vidět pouště plný ničeho, připomínající povrch Měsíce. Kdo se chce projet na velbloudu či osedlat kolo. Zkusit surfing. Potkat veverky berberské na pláži nebo ochutnat domácí kozí sýr. Tak pro toho je tenhle ostrov.

Dopravní prostředek letadlo, autobus, pěšky
Počet nocí 5
Cena na osobu 6500 Kč (z toho letenka 3000 Kč)
Trasatrek: https://mapy.cz/s/lefucecere
kolo: https://mapy.cz/s/fodaranadu

S holkama vyrážíme jednu lednovou neděli z Norimberku. Poprvé letíme se společností Corendon a hned získáváme jako bonus hodinu zpoždění. Navíc si v odbaveném batohu nechám powerbanku i foťák tak mám o to trochu strach. Batůžek má sice lehce přes 10 kg ale v letence máme rovnou odbavené zavazadlo. S nefunkčním checkinem přes web nám nakonec pomůže paní za přepážkou a tak je dobře že jsme na letišti včas.

Puerto del Rosario

V poledne už vystupujeme na malém prašném ale slunném letišti. Rovně přes hlavní vchod se dostaneme na autobusovou zastávku a o půl hodiny později pokračujeme do Puerto del Rosario.

V Puerto Rosario se dlouho nezdržíme, je to naše přestupní stanice do vnitrozemí. Stihneme si dát ale kafe v přístavu a nakoupit si vodu a jídlo na cestu.

Antigua

Třídenní putování v horách začínáme v městečku Antigua. Je to zapadákov. Prázdné ulice, nikde nic, v pozadí vrže starý větrný mlýn. No tak ještě jedno kafe a jdeme.

Po zelené značce krásný výšlap nahoru na Morro del Cortijo 637m. Svítí slunce ale neskutečně fouká vítr. Pod námi se rozprostírá park Betancuria, trocha zeleně zasazené v terasách.

Sestupujeme dolů a míjíme několik Španělů na lavičkách. Je teplý leden a tak tady klábosí, grilují a děti si hrají na hřišti.

Kolem hlavní silnice se pak dostaneme na odbočku Calle San Sebastian. Tuhle noc přespíme tady pod palmami.

Antigua
Betancuria

Pajára

Ráno nás čeká strmý výšlap z údolí Valle del Granadillo až do sedla Degolada de los Granadillos. Cesta po červené vede přes opuštěnou vesnici Toto a dál skrz město Pajára.

Pajára je další z větších měst na tomto ostrově, kde se dá nakoupit jídlo a najíst.

Následuje asi nejhezčí část dálkové trasy GR 131 přes vrchol Pasos 482m pouštní krajinou. Ač se může zdát někomu tahle pasáž nudná, pokud se dobře rozhlédne, uvidí na všechny strany ostrova, na oba břehy – jižní i severní a na oceán z obou stran. Kolem se budou toulat kozy a v dálce asi budou slyšet zvuky z měst. Pravděpodobně jako nám tady bude foukat silný vítr, přece jen jde o úplně otevřenou krajinu bez stromů, bez ničeho.

Přes malou vesničku Cardón, kolem větrných elektráren se přesuneme až na klikatou silnici. Za úbočím nad Las Hermosas najdeme perfektní místo na spaní. V dálce nad zálivem zapadá sluníčko ve světle růžových a žlutých barvách. Vybalujeme spacáky v závětří, v kruhu lemovaném kameny do výšky pasu.

Valle del Granadillo
Pasos
Cardón
Las Hermosas

La Pared

Do La Pared dojdeme dopoledne prašnou cestou mezi ohradami domácích koz a ovcí, kde jediný lidský život představují umělé napodobeniny. Máme štěstí. Zrovna když se rozhodneme, že odtud k moři na protější stranu ostrova dojedeme busem, jeden takový bus nám odtud za půl hodiny jede. A z těchto končin je to dnes téměř jediný způsob jak odtud odjet.

La Pared v dálce

Esquinzo, Pico de la Zarza

Putování po GR131 tedy po asi 43 kilometrech ukončujeme a je to přesně zavčasu. Čekala by nás už jen nudná rovná cesta pustinou. Místo toho našetříme síly a ještě dnes zvládneme dojít z krásných písečných pláží v Esquinzo až na nejvyšší vrchol ostrova Pico de la Zarza 807m. Zdolat vrchol doporučuji, stojí to za to i když se to tak většinu cesty nemusí zdát.

Na večer se vracíme dolů na předměstí Morro Jable nazývané Solana Matorral. Za odměnu si s holkama dáme pizzu a láhev vína. Kde budeme spát, je dlouho nejasné, až narazíme na skvělý plážový přístřešek. Noc v něm je bezpochyby nejlepší ze všech z celého výletu.

Esquinzo
Pico de la Zarza

Corralejo

Ráno odtud odjíždíme až úplně na sever do Corralejo. Jízdenka za 10 euro se rovná nejlevnější ceně za poznávací výlet ostrovem. Vidíme ještě mnohem víc ničeho než jsme za celou dobu viděli. Ale je to moc pěkné nic.

V Corralejo se přes booking ubytujeme v apartmánu Golden Wave bezmála za 750 kč na osobu na dvě noci. Zbytek dne si už užíváme jen moře a písečných dun hned za městem (Dunas de Corralejo). Až do večera tady můžeme pozorovat opálené dredaté surfaře a surfařky nebo padlle boardisty. Pro zájemce je ve městě několik půjčoven i surfařských škol.

Poslední den na ostrově věnujeme cyklo výletu. Z půjčovny Volcano Bike si za 12 euro vyzvedneme kolo a trasou podél pobřeží vyrážíme do El Cotillo. Mám z téhle cesty jeden velký poznatek – drncá to a bude vás pěkně bolet zadek. Spíš jsem si na cestě zpět užila sjezd mezi sopkami, když jsme od Volcánu Calderón Hondo mohli hodit nohy z pedálů a jen lehce přidržovat brzdu. Cesta se nádherně klikatila pořád dolů až do Corraleja.

Corralejo
Los Lagos
El Cotillo
Volcán Calderón Hondo

A pak jsme si dali první a poslední zmrzlinu a další den ráno chytly letadlo domů.

Tipy na cestu:

  • pohybujte se autobusem, je to jednoduché a levné, jízdní řády najdete přehledně sepsané na tomto odkazu
  • při výběru ubytování myslete na to, že dole na jihu je hodně hotelových komplexů a potkáte tam spoustu převážně německých turistů, nám se proto líbilo v apartmánu v Corralejo na severu
  • na některá místa se budete těžko dostávat bez auta (půjčoven je tady několik), dobré je ale taky zvážit jestli některá odlehlá místa nejsou jen turistickým lákadlem, k navštívení romantických opuštěných pláží auto určitě doporučuji
  • písčité pláže a pozvolný vstup do moře se hodí pro výlety s dětmi, pro rodiny a důchodce
  • kdo chce sportovat, může využít půjčovny kol nebo surfovat
  • turisti můžou projít celý ostrov od severu na jih, ale bylo by to asi nudné, doporučuji výše zmíněný trek z Antigua do La Pared, stačí k tomu 2 litry vody na den (ve městech lze dokoupit balenou vodu), dál se hodí spacák, šátek přes uši, opalovací krém a lehké boty (náš batoh vážil do 12kg)
  • myslím, že na Fuerteventura nehrozí nic nebezpečného, jelikož tady nic neroste a téměř nic nežije, otravovat vás bude maximálně veverka nebo silný vítr v kopcích

La Palma – trek po vulkánu 12/2017

Tak jdeme na to! Souhrn všeho důležitého o treku najdete pod jednotlivými odkazy.

Prošli jsme na dvě etapy celý ostrov ze severu doprostřed a na západní pobřeží, potom autobusem na jih a zpět hřebenovkou do půlky ostrova a na východ k letišti. Dohromady kolem sto kilometrů v nohách a na těžko. Jen v horách kolem 80km, 8 tisíc výškových nahoru a to samé dolů. Náročné to bylo, ale rozhodně stálo za to. A počasí na Kanárských ostrovech v prosinci k téhle výzvě jako dělané.

Dopravní prostředekletadlo, autobus, pěšky
Počet nocí11
Cena na osobu11500 Kč
Trasa1. Trek s přestávkou cca 11 dní viz níže
2. Trek bez přerušení cca 7 dní

DEN PRVNÍ – jak se dostat na berlínské letiště, kde parkovat a jak to lítá na Kanáry

DEN DRUHÝ – jak sehnat kartuši ve státní svátek, jízdní řády a přejezd mezi Santa Cruz a Los Sauces

DEN TŘETÍ – rezervace UNESCO Los Tilos a ztracená zkratka na Pico de la Cruz

DEN ČTVRTÝ – okruh s tunely a prameny Los Tilos (aneb, co skrývají za páskou, kam se nesmí), výstup na vrchol

DEN PÁTÝ – observatoře Rocque de los Muchachos, přechod první části Ruta de los Volcanes

První etapa přechodu vulkánu

DEN ŠESTÝ – ubytování v El Paso a návštěva Los Llanos přes banánové plantáže

DEN SEDMÝ – Puerto de Tazacorte – černá pláž, déšť a válečka v malém žlutém domečku

DEN OSMÝ – delfíni při plavbě s posádkou Ocean Explorer, přesun na jich do Fuencaliente (Los Canarios)

DEN DEVÁTÝ – jih, těžba soli ve Faro de Fuencaliente a další výškové metry pod sopku San Martin

DEN DESÁTÝ – přechod druhé části Ruta de los Volcanes v černém sopečném písku až ke kempu Refugio de El Pilar

DEN JEDENÁCTÝ – sedlo Cumbre Nueva (přetékající mraky) a sestup do Santa Cruz

Druhá etapa přechodu vulkánu

DEN DVANÁCTÝ – ráno v Santa Cruz na pláži, koupání a odlet domů

La Palma – trek po vulkánu DEN DVANÁCTÝ

Sobota

Ráno už se na sebe koukáme trochu pochmurně. Dnes je náš poslední den.

Na pláži snídáme spoustu dobrot z DinoMarketu a slunce začíná pěkně pařit. Na hotelu pak přeskládáme oblečení tak, abychom měli po ruce všechno do třiceti i do nula stupňů, až vystoupíme v noci na berlínském letišti.

Den pak trávíme cachtáním v oceánu, pitím vína a chroupáním tapas, až nám ve tři odpoledne jede autobus na letiště. Tam chvíli lítáme jak splašení, musíme si dokonce zouvat boty a taky doteď nevíme kolik je na tomhle ostrově vlastně hodin. Brzy na to se letadlo už vznáší nad mraky a my míjíme Kanárské ostrovy i pobřeží Afriky. Tak zase příště.

La Palma – trek po vulkánu DEN JEDENÁCTÝ

Pátek

Krajina vyrobila hory a dala je do rukou lidem. Ti vytvořili přechod přes sedlo a do něj vyvrtali silnici, která spojuje dvě velká města Santa Cruz a Los Llanos. Na sedle vyrostly stromy a pod vlhkem z mraků prorostly mechem. Člověk pak vytvořil speciální sítě a další vlhko využil pro sběr dešťové vody a svedl ho do potrubí.

My jsme tady pak od toho, abychom tuhle sedmikilometrovou část prošli, pokochali se a klikatou cestou sešli dolů do San Pedro na autobus. Autobusem jedeme ještě níž k moři až do Santa Cruz a cestou do hotelu Rocamar se po tom horském putování ládujeme pizzou.

Santa Cruz de la Palma ubytování

Rocamar byl levný a jeden z mála volných hotelů ve městě. Sušíme oblečení a spacáky, konečně zase lezeme do sprchy a po odpočinku se vracíme do města na víno. V Santa Cruz zrovna probíhá nějaký závod sponzorovaný Intersparem, takže jsou v ulicích davy fanoušků. My se prodereme k bankomatu a následně každý aspoň na dvě sklenky vína, než se nám začne chtít opravdu spát. Hory zmizely a poslední den strávíme tady dole v civilizaci.

DEN DVANÁCTÝ ->

La Palma – trek po vulkánu DEN DESÁTÝ

Čtvrtek

Vstáváme za svítání pod přístřeškem grilovacího místa Fuente de los roques. Počasí se po včerejšku zklidnilo a vidíme vylézat sluníčko. Sušíme stan a snídáme chleba s paštikou.

Dnešní cíl je jasný – zdolat 800 výškových metrů nahoru, sejít 400 dolů a zakempit to v Refugio de El Pilar. Celá trasa má zhruba 15 kilometrů a je to poslední etapa Ruta de los Volcanes.

Už po ránu je to pěkná rozcvička, ale jakmile se dostáváme nad mraky a vidíme zase oceán, nejde ani jednoho kroku litovat. Z lesů se opět stávají jen pole černého kamení, vidíme několik sopek jako Volcan Martin nebo Pico Nambroque. Nejobtížnějším úsekem je tady zdolání vrcholu Deseada (1947 m.n.m.)

Při sestupu dolů se přátelíme se čtyřmi havrany, jeden dokonce zobe Martinovi z ruky. Je to krásný zážitek na závěr cesty a pak už jen kolem známé Cumbre Nueva (sedlo, přes které se lejou mraky) do kempu. Tady stihneme každý dvě piva, potkáváme rodinku z Čech a ukládáme se ke spánku.

Rekapitulace: 13,6km vzdálenost (mapa zde)

DEN JEDENÁCTÝ ->

La Palma – trek po vulkánu DEN DEVÁTÝ

Středa

I když už je světlo, vůbec se nám nechce ze stanu. Fouká a chvilkama sprchne. Po snídani balíme a vydáváme se po červené na Faro de Fuencaliente.

Cesta vede pod San Antoniem směrem dolů na menší sopky, z nichž Teneguia bouchla naposledy roku 1971. Vnitřek sopky je mělký a tak jdeme po jejím obvodu a lezeme i dovnitř, průměr nebude větší než 30 metrů.

Cestička z černého písku lemovaná sopečnými krátery všech velikostí a tvarů končí u červenobílého majáku. Za majákem je pak restaurace a pod ní přímo u oceánu jsou políčka na těžbu soli. Zpracuje se tady ročně přes 600 tun.

Na oběd se vracíme do Fuencaliente a pak vyrážíme po červené stezce na vulkanickou trasu Refugio de Pilar. V tisíci metrech se ale žení čerti, je vichr a jdeme v bílých mracích. Ve dvě odpoledne už proto raději kempíme u grilovacího místa pod sopkou San Martín. Pečeme si na ohni chleba a chroupeme ho s mořskými plody a olivami. Škoda, že jsme si sem nevzali nějaký steak.

DEN DESÁTÝ ->

La Palma – trek po vulkánu DEN OSMÝ

Úterý

Poslední sprcha, poslední jídlo z talíře a putujeme zase dál.

Plavba za delfíny Puerto de Tazacorte

Dnes je na programu vidět delfíny při plavbě lodí z Puerto Tazacorte a pak se přesunout na jih ostrova.

Když vyrážíme na bus do přístavu, je už poměrně horko. Je jasný, že loď dnes určitě vypluje. V půl 12 si nasedáme a plujeme na otevřený oceán. Jsou docela vlny a je tak prý horší poznat, kde se kytovci zrovna nachází. Delfíny hledáme podle hřbetních ploutví a velryby podle vystřikujících fontánek. Když ani jedno nezabere, hledají se pak dobře v místech, kde je hojnost menších ryb, kterými se živí. To jde zase poznat podle albatrosů, kteří tam sedí na hladině vody a na tyhle menší rybky číhají taky.

Křižujeme to na sever, blíž k pobřeží a zase zpátky ale další dvě hodiny nikde nic. Už ztrácíme naději a vracíme se k přístavu, když slyšíme „dolphins, dolphins“. Běžíme na příď a skutečně – pluje s námi nejmíň šestičlenná rodinka. Krouží kolem nás, plavou pod lodí a když je pak kapitán prožene, vyskakují a dokonce se otáčí ve vzduchu.

Jih ostrova Fuencaliente

Po tomhle zážitku vyrážíme do Fuencaliente. Jih nás ale moc nevítá, je tady chladno a prší. Schováváme se v restauraci u vulkánu San Antonio a uchutnáváme místní víno, králíka a tuňáka.

Za tmy a nárazového větru stavíme pak stan v přilehlém kopci na sopku San Antonio. Jsou tady sem tam terasy, na kterých se kupí spadané jehličí – z něj si děláme obří matraci a spí se nám pěkně až do rána.

DEN DEVÁTÝ ->