Co asi dělají ty lamy a koně, když celý hřeben přikryje plachta deště? Byli jsme vyhnáni z první etapy tůry, počasí se změnilo na 5 dní souvislého deště a bouřek. Na trase jsme strávili 3 noci, přesto by byla škoda se nepodělit o nabyté zkušenosti. Zvlášť když mám od prvních sestoupaných metrů pocit, že se musím co nejdřív vrátit nahoru.
Karnská hřebenovka se nachází na hranici Rakouska a Itálie a skládá se z několika denních etap, které jsou ohraničené horskými chatami a dny si každý může uzpůsobit podle svých možností. Spát mimo chaty je v Rakousku zakázané a v Itálii obtížné, proto je vhodné si nocleh rezervovat dostatečně dopředu. Pro chaty registrované v klubu Alpenverein najdete kalendář obsazenosti a možnost rezervace po přihlášení
Na chatách platí poměrně velká sleva pro členy Alpenverein i ČHS.
Hřebenovka oficiálně začíná ve městě Sillian. Příjezd je vhodný do Sillian vlakem nebo autobusem. Autem se dá dojet přes mýtnou bránu (5 eur) až k chatě Leckfeldalm, kde lze auto zdarma nechat zaparkované. Trasa může být rozdělena na dvě etapy díky silnici Plöcken strasse, která spojuje horský hřeben s městem Kötschach.
Itinerář celé tůry na devět dní:
1. den Sillian – Sillianhütte – Obstanserseehütte 17,6km
2. den Obstanserseehütte – Porzehütte 13km
3. den Porzehütte – Hochweisssteinhaus 17,3km
4. den Hochweisssteinhaus – Wolayerseehütte 15km
5. den Wolayerseehütte – Plöckenpass 9km (konec první etapy) nebo pokračovat dál na Zollnerseehütte dalších 16km
6. den Zollnerseehütte – Rattendorfer Alm 15km
7. den Rattendorfer Alm – Gasthaus zum Rudi v Eggeralm 23,8km
8. den Eggeralm – Feistritzer Alm 17,5km
9. den Feistritzer Alm – Thörl–Maglern 18,5km
Thörl-Maglern je cílový bod celé Karnské hřebenovky, kde je vlakové nádraží odkud se lze přepravit domů nebo zpět pro auto.
Karnská hřebenovka – 162km, ↗️9193m , ↘️9630m
Sillianhütte
Na Sillianhütte přicházíme v noci. Cesta a přesun aut nám dali zabrat. Pod zářícími hvězdami vykukují siluety skalních štítů Dolomit.
Ráno už vše vidíme jasně, z chaty se díváme na národní park Tre Cime. Po snídani vyrážíme směrem k Obstanserseehütte.
Sluníčko nás opéká do ruda a opaluje na nás střih našeho oblečení. Potkáváme lamy, které se pasou a vyhlíží do Dolomit jako my.
Po výstupu na vrchol Demut – La Muta 2592m obědváme v ruinách bunkru z 1. světové války. Voda na trase běžně není, ale protože je začátek léta, místy ještě potkáváme sněhová pole a ani o tekoucí vodu z nich není nouze.
Pokračujeme na vrchol Eisenreich 2665m, kde si užíváme další zastávku a sluníčko.
Obstanserseehütte
Jezero Obstanser See už je jen pod kopcem. Martin uhání napřed a objednává nám za odměnu Weizny. Chata se zdá maličká, ale uvnitř je mnoho pokojů převážně s více postelemi a soukromí tu určitě nehledejte. Spí se v postelích i po třech, aby se ušetřilo místo. Objednáváme si večeři i snídani.
Ráno vrcholky pokrývá mlha. Při výstupu na Pfannspitze 2678m jsme ošleháni vichrem a výhledy nejsou žádné. Zapíjíme vrchol a scházíme na teplou zeleninovou polévku na chatu Filmoor.
Mlha ustupuje a hřebenovka se nám opět ukazuje. Dnešní část není náročná. Z Filmoor následuje sestup cestičkou pod skalními stěnami a mírný výstup do sedla zahradami plnými brusnic a fialových azalek. Ze sedla sestupujeme po kamenech a překračujeme horské prameny. Mezi kapradím se propleteme k Porzehütte.
Porzehütte
Nová Porzehütte je celá obložená dřevem. Pokoje jsou po šesti, ale dvoulůžka jsou oddělena do samostatných kójí. Krásné místo na to, promyslet co dál. Počasí se kazí a my to buď musíme rychle napálit, ale strávíme celý den v dešti nebo zvolíme cestu úniku.
Nakonec se ráno k dešti přidává i bouřka, kterou na hřebeni potkat nechceme. Utíkáme tedy celý mokří do nejbližšího města a je to ta nejlepší volba. Schneme až do druhého dne.
Slibujeme si, že se sem zase vrátíme, upršený hřeben necháváme za zády a odjíždíme domů.
Po téměř dvou měsících zahálení nás to zase volá do hor. A tak se s partou rozhodneme vyrazit okruhem přes rakouské a Julské Alpy k moři. Hlavním cílem je nejvyšší hora Slovinska Triglav.
Tauplitz – výlet přes čtyři alpská jezera
Tauplitzalm je náhorní plošina nacházející se v rakouském Štýrsku. Malebná příroda, horské vesničky, vápencové vrcholy a průzračná jezera, to je důvod proč na dovolenou vyrazit zrovna sem.
V neděli večer přijíždíme do jihozápadní části Totes Gebirge (Mrtvých hor). Vyjedeme nad městečko Tauplitz na parkoviště u vodopádu Tauplitzer Wasserfall. Jelikož je už téměř tma, stihneme jen krátkou procházku na vodopád, navečeřet se a v lese se schovat do bivaku.
Další den nás čeká celodenní výlet k jezerům Schwarzensee, Steirersee, Tauplitzsee a Großee. Na okruhu jsou ještě další dvě malá jezera a chodníky jsou uzpůsobeny tak, aby si každý mohl zvolit trasu dlouhou a náročnou podle svých možností.
Triglav – pod nejvyšší horu Slovinska cestou sedmi jezer
Ještě na večer přejíždíme do Slovinska. Podle aplikace Park4night nacházíme u Bohinjského jezera odbočku k louce, kde zaparkujeme a přespíme do rána.
Ráno se všude válí mlha a my už se nemůžeme dočkat nahoru do hor. Dojedeme na parkoviště u Koči pri Savici, které je nejlepším výchozím bodem pro tuhle trasu. Po snídani přichází na řadu pořádná ranní rozcvička – vystoupat 700 výškových metrů na první Črno jezero. Co je uklidňující, že v dolině jezer už žádný takový brutální výstup není. Příroda se mění z lesů a luk na kamenná a suťová pole, ale nejedná se o žádné technicky náročné úseky. Náročnost spočívá v délce trasy a v čase, který máme na to, aby nám nepropadla rezervace v Chatě pri Doliču. Po páté hodině si vyhrazují nárok prodat naše lůžka prvním příchozím a jelikož se tomu chceme vyhnout, začneme odpoledne docela pospíchat. Potkáváme stádo kamzíků, spoustu hvízdajících svišťů a turistů naštěstí jen poskrovnu. Čas se pořád krátí a chata nikde. V sedle Hribarice se oddělujeme a s Martinem pokračujeme rychlejším tempem napřed. Všechno dopadne dobře, stihneme přijít včas, počasí je celý den nádherné, psi to zvládají skvěle a my jsme unavení a hladoví tak, jak to má být. Majitel nechá pejsky v malém kamrlíku v hale – do společného pokoje nesmí. My se ubytujeme a po skvělé večeři jdeme spát.
Je půl 4 ráno a my se s Martinem po téměř probdělé noci soukáme potichu ze spacáků. Snažíme se neprobudit dalších 11 lidí, kteří s námi sdílí podkrovní pokoj. Opatrně projdeme i vstupní halou se snahou nevzbudit spící hafany zavřené v komoře. Je jasno, nebe plné hvězd. Po několika vystoupaných metrech posnídáme napůl sušenku. Cesta ubíhá rychle a za chvíli jsme u Baraka Morbegno u pevnosti pod nástupem na vrchol. Je něco málo před šestou hodinou a začíná se pomalu rozednívat, vyšlapaná cesta v suti nás vede na skálu, nacházíme se na trase Kugyjeva. Značky tady končí a my bloudíme. Na protějších kopcích v dálce občas zahlédneme blesk. Výstup nemá být těžký, ale nejsme si jistí, kterou cestou máme jít dál a navíc je na pováženou jestli vůbec vzhledem k počasí pokračovat. S rozedněním přichází k sobě i zrak a až teď vidíme ten prudký kamenitý sráz pod námi. Sedíme v malé jeskyni, civíme do mapy a zhodnocujeme situaci. Stěžejní je dostat se do sedla Triglavska Škrbina a pokračovat Gorjanskou což je jednoduchá ferrata.
Brzy všechno vyřeší černý mrak, který se rychle přižene a my se vracíme 50 výškových metrů zpátky k poslední značce. Stihneme udělat pár fotek, zasmát se nad nádherně stráveným ránem a pak Triglav zahalí na další tři hodiny hustá mlha. Stane se to v mžiku a nejde to předvídat. Mezitím sejdeme bezpečně na snídani a vyprávíme přátelům, jak jsme si na tu horu alespoň sáhli. Zbytek dne už vrchol zase turisty pouští nahoru, ale když z dálky vidíme ty davy mířící přes Mali Triglav, nakonec jsme docela rádi, že tam mezi nimi nejsme. Cestu na Triglav dolinou sedmi jezer je lepší plánovat s přespáním v horách na dvě noci – tedy první den nástup na chatu, druhý den vylézt na vrchol nalehko a třetí den sestup. Psa na vrchol nedostanete, je to opravdu zbytečný hazard, na chaty to ale pes zvládne, jen je nutné se vždy domluvit dopředu. Na Chatě pri Doliču můžete pro psy čepovat užitkovou vodu, jinak je zde obecně s pitnou vodou problém, balená voda na chatě stojí 4 eura. Jedna noc s polopenzí a se slevou ČHS nás přišla na 40 euro.
Riviéra Umag – se psy a s paddleboardem do Chorvatska
Po návratu z hor se těšíme na moře. Přes Triglavský národní park se serpentinami za chvíli dostaneme do Itálie.
Večer zaparkujeme u přístavu v městečku Sistiana a dáme si zaslouženou italskou pizzu a víno. Táboříme potom kousek nad městem opět podle aplikace Park4night.
Ráno nám hned od snídaně prší. Nad zálivem Trieste je najednou velký černý mrak a předpověď neslibuje ani na další den nic lepšího. Vidíme ale v dálce, že nad Chorvatskem je azurově modré nebe. Tak proč ne. Na bookingu hned kupujeme dvě noci v apartmánu Savudrija kousek od Umagu.
V Chorvatsku následně strávíme krásné dva dny procházkami po pláži, koupáním, ježděním na paddleboardu a ochutnáváním drinků v baru s výhledem na moře.
Lakes of Fusine – italská jezera v Julských Alpách
Cestou domů máme v plánu ještě jednu zastávku. Jsou to jezera Fusine v Julských Alpách. Počasí už se začíná kazit ale naštěstí krátkou procházku kolem jezer stihneme. Ocení to i hafani, kteří se potřebují na dlouhé cestě domů vyvenčit.
Navíc tudy shodou náhod projíždí na dovolenou brácha s rodinou a tak se potkáváme zrovna tady.
Je to krásná tečka za celým výletem. V neděli v noci jsme zpátky doma, kéž by ty dovolené byly delší.
Zase po roce mě čeká rodinný výlet s mámou. Tentokrát oproti loňsku jedeme sami. Vybíráme destinaci, kde by mohlo být ještě začátkem listopadu pěkně, možná i na koupání. Zvažujeme místa jako Portugalsko, Španělsko, Řecko, ale jelikož plánujeme hodně narychlo, tak nenacházíme žádné levné lety. Nakonec vyhraje historické přístavní město Bari v Apulii. Z něj máme v plánu pokračovat na Gargano, „ostruhu italské boty“.
Dopravní prostředek
letadlo, auto
Počet nocí
4
Cena na osobu
9000 Kč (z toho 2500 Kč letenka)
Trasa
Z Bari na Gargano: https://mapy.cz/s/mutuzegano
Bari
Na Bari přilétáme ve středu večer a rovnou na letišti si půjčujeme auto od Enterprise (v Itálii na Bari ho zastupuje Locauto). Průběh je asi ve stylu „je mi všechno jedno“, dostaneme klíče, auto si máme sami najít a nafotit případná poškození. No dobře.
O chvíli později nás malá Lancia Ypsilon veze do ubytování B&B La Rosa Blu. Apartmán s vlastní koupelnou a balkonem za 65€ na noc se nachází asi 4km od letiště. Moc milí personál nám předá pokoj a další den obsluhuje u snídaně. Můžu doporučit.
Ráno se přesouváme přímo do centra Bari. Auto necháváme na placeném parkovišti u přístavu.
Na hlavní centrum Bari nám stačí rychlochůzí hodina. Malými kouzelnými uličkami se dostaneme k Basilica san Nicola, Cattedrale di San Sabino a Castello Normanno-Svevo. V uličkách je ráno jen pár lidí a všude voní čerstvě vyprané prádlo, které se nám houpe nad hlavou.
Bari
Polignano a Mare
Z Bari odjíždíme ještě dopoledne směrem na jih. Asi po 36 kilometrech přijedeme do Polignano a Mare. Jde o městečko na útesech. V útesech se nachází několik jeskyní, takže část městečka je v podstatě tak nějak podemletá. Severně od centra najdeme po chvilce z fotek známou pláž Lama Monachile. V sezóně je natřískaná lehátky a slunečníky, teď tady nikým nerušeni můžeme házet do vody žabky nebo svačit.
Polignano a MareLama Monachile
Alberobello
Další zastávkou je město Alberobello známé svými trulli domečky. Jde o stavby s kuželovitou střechou, které byly vystavěny bez malty, aby splnily podmínku provizorní stavby. Takové domky by v případě inspekce v 16. století nepodléhaly dani. V některých se dosud bydlí. Nejmenší domeček objevujeme v uličce se suvenýry, stojíme v místnůstce asi 2×2 metry a dozvídáme se, že tady celkem žilo 7 osob, 4 dole a 3 v podkroví.
Alberobello
Manfredonia
Odpoledne se vydáváme do národního parku Gargano. Cesta podél moře je zdlouhavá, míjíme solná jezera, kde je povolená rychlost 30-50 km/h. Většina místních na to samozřejmě kašle, ale já nechci riskovat pokutu, tak se táhneme pomalu a pozorujeme západ slunce.
Policajtů je všude dost. A například oproti italské Neapoli je tady úplný klid. Navíc nás těší, že většina místních jsou Italové, ne směs různých národů.
Ubytování na tři noci jsme si zvolili v B&B Acqua di Sale. Útulný pokojík opět s vlastní koupelnou, balkonem a snídaněmi na krásné terase na střeše domu. Pro obě nás celý pobyt vyjde na 159€. Poloha apartmánu je skvělá, blízko hlavní promenády i moře. Parkování je vždy volné v ulici pod domem.
Manfredonia
Vieste
V pátek nás slunce vyhání na objížďku kolem pláží Gargana. Serpentinami nad útesy míříme do Vieste. Cestou určitě zastavte na vyhlídce u Torre San Felice, uvidíte kamenný oblouk v moři. Dá se zastavit na několika dalších pěkných místech i plážích, například pláž Portonuovo.
Hned při příjezdu do města nás vítá obří bílá skalní věž vystupující z vln – Pizzomunno. Legenda vypráví o rybáři, kterého mořské sirény z nešťastné lásky proměnily právě do tohoto kamene.
Městečko samo o sobě má taky svoje kouzlo. Na jeho úpatí se tyčí hrad, který však patří vojsku a je zavřený. Uličky opět voní vypraným prádlem a přes spodní balkonky můžete spatřit reálný italský život.
Pizzomunno
Peschici
Na přejezd do Peschici vybíráme silnici vzdálenější od moře (cesta Garganica SS89) a je to úžasný nápad.
Cesta se vine nad údolími plnými políček s olivovníky a vinné révy. Při příjezdu do města dáváme na kruhovém objezdu přednost stádu chlupatých koz a pasteveckému psu, který vedle nich běží hrdě a vážně.
Peschici mě uchvátí ze všech městeček asi nejvíc, má největší převýšení nad mořem, stovky schodů a kolem hradu a kostela San Michele není ani noha. Strmou cestičkou mezi bílomodrými domky a kvetoucími liliemi scházíme k dlouhé písečné pláži. Na pláži nejde odolat pokušení a přesto že voda má tak 18°C, koupeme se.
Peschici Pláž Peschici
Foresta Umbra
Zpátky se vracíme v příjemném čase ještě za světla. Volíme trasu po dálnici k Lago di Varano a od Cagnano Varano středem poloostrova přes San Giovanni Rotondo až do Manfredonie.
Foresta Umbra je les táhnoucí se středem Gargana a místy připomíná opravdový prales. Ne nadarmo se název překládá jako Les stínů. Rozděluje se na několik částí a tak na něj narazíte prakticky kterýmkoliv průjezdem vnitrozemím.
Večer se hostíme pizzou a vínem a před námi je předposlední den.
Lago di Varano
Monte Sant’Angelo
Je sobota, od rána lehce pod mrakem. Jdu si zaběhat kolem přístavu k majáku a zpátky.
Dnes plánujeme odpočinkový den. Významné poutní město Monte Sant’Angelo je k tomu jako stvořené. Leží na kopci nad městem Manfredonia. Pyšní se zříceninou stejnojmenného hradu a svatyní archanděla Michaela. Na tyhle náboženské legendy moc nejsem a tak se mi líbí hlavně panoramatická cesta, která nás sem dovedla ale ještě víc starší a užší silnička do Mattinaty. Pokud tady budete autem a netrpíte závratěmi, doporučuji si dolů k moři sjet právě tudy. Uvidíte terasovitá políčka a možná jako nám i vám, se poštěstí jet chvíli vedle stáda koz a smečky bílých pasteveckých psů. V Mattinatě se pak procházíme po oblázkové pláži dokud nedostaneme hlad.
Monte Sant’Angelo
Wellness Regiohotel Manfredi
Od odpoledne nám pak prší a tak po procházce a obědě volíme wellness v hotelu Manfredi. Na to, jak se tváří luxusně, má od pravého wellness opravdu daleko. Proto vzhledem k tomu, co můžete zažít v porovnání za polovinu ceny v Čechách, tohle nedoporučuji.
Stísněné prostory v suterénu hotelu nabízí 2 relaxační zóny, malý bazén, saunu a páru. Chybí mi tady klasická vířivka a delší bazén na plavání. Nicméně i přesto si alespoň trochu odpočineme. Máte jiný tip na wellness na Garganu?
Trani
Poslední den nám zbývá ještě nějaký čas na malý výlet. Rozhodneme se proto podívat kolem pláží v Trani. Sluníčko svítí, je 10.listopadu a teplota na teploměru se houpe okolo 20°C. Několik lidí se dokonce koupe.
Nejen v Trani ale i v ostatních zmíněných městech se obrňte při řízení notnou dávkou trpělivosti. Na některých křižovatkách chybí jakýkoliv řád, lidi parkují a vyjíždějí jak se jim chce. Upřímně se divím, že do nás ještě nikdo nenaboural.
Trani
Letiště Bari
Na letiště přijíždíme včas, abychom vrátili auto. Pak se přesuneme asi 400 metrů do haly. Míst na sezení je tady málo, čekáme v přízemí a k odletu se pak přemisťujeme do prvního patra. Tak ahoj, Itálie.
Doporučení:
realizujte podobný výlet jen pokud jste dobrý řidič a domluvíte se alespoň anglicky
v sezóně budou navštívená místa pravděpodobně působit úplně jinak a ceny se budou lišit
pro využití koupání doporučuji pro návštěvu nejpozději začátek října
pozor na podniky, kde nejsou ceny uváděny na lístku, z tohoto důvodu se nám povedlo zaplatit třeba 4€ za malou zmrzlinu
pro návštěvu Apulie stačí bohatě 4 dny
vzhledem k zázemí a písečným plážím doporučuji podobný výlet i pro dovolenou s dětmi nebo pro výlet s rodiči
Enterprise vrátilo složený depozit hned druhý den na můj účet v plné výši, celé bylo rezervované přes Rentalcars s komplexním pojištěním a nic navíc jsem neplatila (za mě dobrý tip na půjčovnu)
Na jezero Lago di Garda se ze všech stran sklání šikmé skály. Podzimní vítr čechrá vodu, ale pořád ještě z okolních vinic a barevných stromů sálá teplo. Zima sem přijde až později. Jednoho říjnového odpoledne sem přijíždíme spolu s dalšími parťáky z HO Union.
Pro lezecký víkend volíme Camping ZOO, který se nachází v Arcu na pravém břehu řeky Sarca. Za 3 noci, dvě osoby a auto na sdíleném plácku s kamarády platíme v tuhle mimosezónu asi 70 euro, což je hodně přijatelné.
ArcoArco
Piccolo Dain
První den
Počasí nám přeje a tak první den realizujeme výstup na Piccolo Dain 967m. Těsně pod vrchol vede 8 délková lezecká cesta Le Strange Voglie di Amelie. Nástup pod cestu trvá zhruba 45 minut. Lezecká pasáž je za 5c, vede po jižní hraně stěny a je dlouhá 250 metrů. Dolů zpátky sejdeme pak neznačenou cestou, místy jištěnou fixními lany.
Piccolo DainLe Strange Voglie di Amelie – štand šesté délky
Druhý den
Následující den vybíráme dvě oblasti pro sportovní lezení na jednodélkách (do 25m).
Lághel D’Orto
Oblast se nachází pár minut jízdy autem od kempu. Parkujeme na jediném malém parkovišti v Santa Maria di Làghel. Oblast Làghel D’Orto najdete na červené turistické značce 1km od parkoviště vlevo prudce vzhůru a pak strmým svahem v lese.
Cesty tady nejsou nic jednoduchého. Lezeme například pěknou cestu Spinaci 6a.
Kluci pak lezou i těžší cesty, Martin si dokonce může zapsat výlez cesty za 6c.
Lághel D’Orto
Lághel Muro dell’Asino
Naopak vpravo od parkoviště nacházíme turističtější místo a to je vrchol pod Monte Colodri. Vede sem zároveň ferrata z druhé strany kopce.
Vyhlídka na Croce del Colodri
Cesty jsou pěkně značené, lezeme v pořadí cesty č. 17 a 29 obě 5c.
Pro děti je hned vedle moc pěkná pasáž Baby Wood, kde se leckdo (nejen dítě) může otrkat v technice jištění a chytit trochu morálu pro tahání na opravdových skalách.
V den odjezdu se část posádky rozhoduje zůstat a vylézt ještě nějakou delší cestu. Počasí ale nakonec vyžene z Arca nás všechny. Proto ráno už jen snídáme a balíme.
S Kačkou se před odjezdem ještě v rychlosti stihneme rozloučit s Gardou. Tak ahoj příště!
Kdo se chystá oběhnout Řím za jeden den a navštívit taky Pompeje, Vesuv, Neapol, Ischii a Capri, určitě ocení rady, jak to stihnout v klidu i bez průvodce. Článek může být inspirací pro jednotlivce i skupiny cestující bez cestovky.
Už samotný Řím by vydal na několik článků, ale věřím, že není nutné ke každé památce připisovat její historii. Na internetu je informací spoustu. Tady se ponoříme spíš do praktických rad.
Dopravní prostředek
letadlo, autobus, loď
Počet nocí
5
Cena na osobu
12000 Kč
Čtvrtek
Za 1600 Kč získáváme výhodný letenky do Říma a z Neapole zpět. Na to, že už pomalu začíná hlavní turistická sezóna je to fakt dobrá cena. Bohužel hned na úvod máme zádrhel s Ryanairem, kdy nám doma nejde udělat online check-in a na letišti nám za vystavení letenek naúčtují poplatek 1640 Kč za osobu. Prý si to máme zkusit na ryanairu reklamovat. Naše chyba, že jsme problém neřešili včas a tak myslím, že nám aerolinky nic nevrátí, ale necháme se překvapit.
Navíc má letadlo hodinu a půl zpoždění, tudíž tahle společnost i po minulé návštěvě Malty sbírá další mínusové body.
Do Říma Ciampino přílétáme večer po 18h a autobusem 520 se pak dostáváme za 1,50eur k nádraží Termini. Tady máme přes booking rezervované ubytko. Dveře od „hotelu“ se lehce loupou stejně jako zeď a okenice. Po zazvonění přibíhá chlapík s naší rezervací, omlouvá se za neznámé problémy a vede nás o dvě ulice jinam do jiného hotelu. Nakonec dostáváme malý pokojík pro tři s koupelnou a za závěsem se společnou kuchyní pro další 2 byty. Ale co, vždyť jsme v Itálii.
Pátek
Brácha ráno vstává první a jde pro mapu města na nádraží a pro snídani. Trasu vybíráme podle několika článků z internetu a z průvodce.
Řím
Výlet po Římě začíná u Kolosea, kde už ráno v 9 stojí hodinová fronta na lístek. Prázdné jsou kasy pro lidi, kteří mají rezervaci.
Koloseum
Popravdě jsem Koloseum čekala větší, alespoň ve filmu Gladiator tak působí. Dá se obejít dokola ve dvou patrech, ale spíš jen popocházíme s davem lidí.
Koloseum
Forum Romanum
Pár set metrů nad Koloseem se rozprostírá Forum Romanum. Platí sem stejná vstupenka jako do Kolosea, která stála 12eur.
Toto obdélníkové náměstí, kde kdysi stávalo centrum města a centrum veškerého dění, je teď už jen jakýmsi parkem mezi sloupy a ruinami, kde se vám nad hlavou snáší racci. Určitě je tady ale větší klid než ve vedlejším Koloseu a člověk se trochu může nadechnout atmosféry.
Forum Romanum
Piazza Venezia
Krátkou zastávkou na cestě je i náměstí Piazza Venezia a pak už se dostáváme uličkami k Fontana di Trevi. Nad fontánou v kopci mají tu nejlepší zmrzlinu, co jsem kdy jedla.
Fontana di Trevi
Vybudována byla v místě, kde stával viadukt zásobující tehdy vodou celý Řím. Nyní je rájem pro turisty a lapačem na eura. Loni z ní vylovily v přepočtu skoro 40 milionů korun, které do ní návštěvníci naházely spolu se svým přáním.
Fontana di Trevi
Pantheon
Od fontány je to jen 700 metrů k Pantheonu. Jedná se o kruhový chrám na krásném italském náměstíčku. Vstupné do Pantheonu se neplatí.
Pantheon
Piazza Navona, Fontána čtyř řek
Další zastávkou je náměstí Piazza Navona se známou Berniniho Fontánou čtyř řek. Není zvláštní, že vzápětí po svém dokončení, kdy ji papež daroval Římu, se začal ozývat lid a poukazovat na plýtvání penězi. No a nikdo se z toho neponaučil, fontány i kašny se staví dodnes i když peníze jsou potřebné jinde.
Piazza Navona
Andělský hrad
Když přejdeme řeku Tevere dostáváme se mezi pouličními umělci k Andělskému hradu. Dovnitř jsme nešli, údajně to za to vstupné nestojí. Místo toho chvíli posloucháme brnkání kytar a pak se přemisťujeme k Vatikánu.
Most nad řekou Tevere, v pozadí Andělský hrad
Vatikán
Nechce se nám přidávat do dlouhé fronty na Basilicu a tak se přesouváme podél hradeb k vatikánskému muzeu. Pozor na postávající chlapíky před vchodem, kteří nabízí dvojnásobně drahé vstupné. Nám nezbývá než zaplatit oficiálních 17euro, navlíct se do delších kalhot a můžeme jít dál. Jestli to za návštěvu stojí nebo ne, si každý musí zjistit sám. Brácha byl z focení muzeí a prohlídky Sixtínské kaple nadšený, já už měla po krk turistů a viděla jsem se radši někde v přírodě.
Pohled na Baziliku svatého Petra z Vatikánského muzea
Knights of Malta Keyhole
Na večer ještě navštěvujeme jednu římskou zajímavost. Podívat se na Basilicu klíčovou dírkou.
Dostáváme se sem od Vatikánu autobusem č.23 a pak pěšky přes Piazza dei Cavalieri di Malta.
Zpátky k hotelu pak busem 75 a prochozený den ukončujeme v jedné z italských restaurací.
Sobota
Další den se z Říma vytrácíme už ráno. Metrem se přesuneme na autobusové nádraží Tiburtina, kde nám staví Flixbus. Jízdenky jde koupit až do Pompejí.
Pompeje
Setkáváme se s další mafií, která tahá z turistů peníze za nesmysly. 3 eura za odvoz tři ulice před Pompeje? Nepravdivé informace o tom, že bez jejich průvodce se dovnitř nedostaneme a podobně. Pro mě hrůza, že jim tohle někdo nezakáže. Všechno vypadá oficiálně, vybíhají na nás ze všech rohů z kanceláří s nápisem tourist info a zaplatit chtějí i za mapu, kterou nakonec dostáváme přímo v Pompejích zcela zdarma.
Pompeje na mě dýchají svým příběhem. Obyvatele tady zavalila láva z Vesuvu v roce 79 a některá těla, která se našla, jsou vystavena ve vitrínách s jejich zděšenými výrazy ve tváři.
Všechno bylo postupně objeveno až o 16 století později. Procházíme amfiteátrem, divadlem, ulicemi kde skutečně žili lidé, kde vychovávali děti a vzdávali úctu bohům.
Pompeje – Forum
Vesuv
Po zhruba třech hodinách místo opouštíme a za 20euro na osobu se necháváme mikrobusem společnosti Vesuvio vyvézt na jednu z nejnavštěvovanějších sopek světa. Levněji to bohužel nejde a šlapat 11km po silnici nahoru je nesmysl. Před cílem vás ale do parku pustí za dalších 10euro což je dobrý vědět předem.
Konečný výšlap zabere asi půl hodiny času a jelikož se nad Vesuvem celý den proháněly mraky, ani teď to není jinak. Vidíme do kráteru a postupně mlha houstne natolik že chvílemi ztrácíme přehled nad tím, co se děje o padesát metrů dál.
Vesuv – kráter
Neapol
Vlakem z Pompejí pak přijíždíme na hlavní nádraží v Neapoli. Je důležitý se fakt na tuhle návštěvu obrnit. A myslím, že kdo tady nebyl dosud tak už to lepší nebude.
Město, které mělo svou historii a tradice si otevřelo bránu pro mnoho lidí, které nic z toho nezajímá. Ve čtvrtích mezi odpadky a v zašedlých vchodech žijí ghetta bez budoucnosti. A nejsou to jen černoši, na které jsou Italové zvyklí z historie ale i Arabové. Převážně skupinky mladých mužů toulající se tady ulicemi. Rozhodně se při návštěvě držte turisticky navštěvovaných míst, autobusové nádraží, metro i přístav jsou bez problému. Navíc všude na rušnějších místech momentálně stojí policie a vojáci.
My naštěstí poznáváme Eriku, která nám dá pár rad a ubytuje nás v Pomodoro B&B, který jsme si rezervovali přes booking. Večer při cestě na večeři se ale tomu místnímu režimu nevyhneme. Myslím, že tady jsem dnes naposledy.
Neděle
Po nachozených 45 kilometrech v posledních dvou dnech hledáme dnes trochu klidu. Cílem je termální park Negombo na Ischii.
Ischia
Z Neapole ráno nasedáme na loď od společnosti Alilauro, která jede rychleji než velké trajekty. Ty jezdí z přístavu o několik set metrů dál, ale jsou o dost levnější.
Jedeme rovnou do přístavu Forio, protože park Negombo je na druhé straně od hlavního Porto di Ischia. Forio má pár pláží, ale nepřipadají mi moc pěkné. Uličkami se asi za 2 hodiny dostáváme k termálům. Příště by bylo lepší vzít si taxi, cesta je dlouhá a nic na ni k vidění není.
Negombo je krásný park s bazény vystavěnými kaskádovitě nad zálivem. Na samém konci je pěkná písečná pláž s lehátky. Užíváme si turecké lázně, jeskyně a bazény s tryskami.
Odpoledne se z Lacco Ameno přesouváme autobusem do Porto d’Ischia, kde večeříme a posledním trajektem ve 20:15 od společnosti Caremar se vracíme do Neapole.
Ischia – Forio
Pondělí
Na poslední den dovolené se těším nejvíc. Čeká nás návštěva Capri a jeskyně Grotta Azzura.
Capri
Hned při výstupu z trajektu se na nás vrhají pracovníci z výletních kanceláří a nabízí lístky na jejich loď. My si kupujeme o kousek dál za 18euro okruh kolem celého ostrova. Doporučuju vybrat si menší loďku, je to o moc větší zábava. Na té naší jedeme asi s 15 dalšími lidmi.
Skály z druhé strany ostrova jsou nádherně členité a z jejich vrcholků se snáší k hladině racci. Sem tam vykoukne nějaká jeskyně. Loď pak míjí Arco Naturale a podjede skalní oblouk Faraglioni.
Největší senzací je Grotta Azzura. Velká modře osvětlená jeskyně, do které vás převezou na veslici skrz metr vysokou průrvu. Je tady ale fronta tak na hodinu a půl, vstup do jeskyně je 14euro a návštěva trvá asi 10 minut. Takže hromadně rozhodujeme že dovnitř nemusíme a vracíme se koupat na pláž do Marina Grande.
Odpoledne se ještě vyvážíme lanovkou do města Capri a kolem Augustovy zahrady (Giardini di Augosto) se procházíme nad útesy.
Den ukončujeme posledním koupáním v moři.
Capri – pohled z trajektuFaraglioni – pohled z loděMaják, Anacapri – pohled z loděFaraglioni – pohled z Augustovy zahrady
Úterý
Na letiště jedeme ráno Alibusem, na který stojí jízdenka 5euro. Nasedáme pak do letadla od wizzair a při vzletu vidím přímo do kráteru Vesuvu. Je to mnohem hezčí pohled než byl z místa.
Na moje narozeniny se dost často zapomíná, je to většinou období, kdy mám nějaký zkoušky a nestíhám je prostě slavit. Letos jsem je nechala vyšumět úplně, protože jsem se celý květen drtila na státnice. No o to větší jsem dostala dárek – sbaleno od všeho něco a se šátkem přes oči jsem nasedla v červnu do auta a byla unesena :D.
9.6. Cascate del Varone, Lago di Garda, Monte Baldo
