Už od loňských společně strávených vánočních svátků jsme se s partou domlouvali, jak strávíme ty letošní. I když někdo chtěl letět raději do Asie, vzhledem k cenám letenek jsme se domluvili, že letos padne volba na Sardinii. Nebylo mnoho překážek, aby vytoužený Laos nahradilo sardinské městečko Artisano a tak jsme přesvědčili všech našich šest přátel a vyrazili za dobrodružstvím.
První posádka získala v práci volno na 14 dní a bude objíždět celou Sardinii dokola. Druhá posádka se připojí o 5 dní později na jihu a společně zdoláme východní pobřeží.
Lago di Tenno
Po probdělé jízdě směrem do Itálie dospíme pár hodin v autě na parkovišti a ráno si protáhneme nohy na okružní trase kolem Lago di Tenno.
Lago di Garda
Neodpustíme si samozřejmě ani zastávku u vedlejšího velkého a turisticky významného Lago di Garda a na sluníčku si vychutnáme kafe v městečku Malcesine.
Livorno
Trajekt z Livorna nám odjíždí až v 22:30 a tak se předtím zdržíme v pizzerii. Plavba je nejslabším článkem výletu. Ve společném prostoru je vydýchaný vzduch a hromada lidí a když se konečně uchýlíme k spánku nahoře na palubě, kde je relativní klid, přijdou desítky fotbalových fanoušků a zpívají až do rána.
La Pelosa
Ráno z Olbie zamíříme rovnou na severozápad a odpočineme si na procházce okolo městečka La Pelosa.
Cascata a mare di Cape Nieddu
Na večer se přesuneme o kousek níž. Táboříme na útesu a ráno snídáme malinový dort. Když jdou potom kluci sbírat opuncie, Martin už je poučený a vezme si pracovní rukavice.
Procházka na Cascata a mare di Cape Nieddu vede rovněž nad útesem a je zčásti dost zarostlá, ostatně jako spousta turistických tras na Sardinii.
Castello dell’Iride, Porto Corallo
První lezeckou oblastí, kterou navštívíme, je Castello dell’Iride. Skalní stěna se nachází v nádherné členité oblasti nad Porto Corallo.
Porto Pinno
Po lezeckém dni přejedeme na jih ostrova, abychom se proběhli po bílých písečných dunách v Porto Pinno. A ještě tentýž den už za tmy přejedeme na sousední ostrov Sant’Antioco.
Sant’Antioco
Na Sant’Antiocu je zajímavé jeho rozeklané pobřeží s divokými útesy a tak si dopoledne neodpustíme krátký výlet ke skalní bráně Grotta delle Sirene.
Cala Fighera
Noc strávíme na vyhlídce na Cagliari a tak nemáme po snídani dalekou cestu do další lezecké oblasti. Naše kroky míří na Cala Fighera.
Sem za námi konečně okolo poledne dorazí druhá skupina. V severní části ostrova je spláchnul déšť a tak jsou nadšení, že tady svítí slunce. Dokonce na Cala Fighera máme jediný den spojený s koupáním v moři, které nebylo ani zas tolik studené.
Spiaggia di Solanas
K večeru nás Martin zavede na Spiaggia di Solanas, kde se chvíli nosí na paraglidu nad naší hlavou.
Capo Carbonara
Den jako obrázek zakončíme na Capo Carbonara. Jsou Vánoce a my se rozhodneme tady strávit dvě noci.
K večeři si na společné wok pánvi, místo kapra, uvaříme těstoviny s tuňákem. Tohle vaření se nám osvědčí a až do konce výletu vaříme pro osm lidí společně.
Další den strávíme výletem přes Torre di Porto Giunco až na nejzazší výběžek a trasu si obohatíme výstupem přes křoviska, když ztratíme nad pláží turistickou trasu.
Monte Ferru nad Costa Rei
Jelikož nám už utíká čas a my se chceme dostat doprostřed východního pobřeží, i přes nepřízeň počasí, vyrazíme nahoru směrem k Bari.
Cestou se zastavíme na vrcholu Monte Ferru, abychom mohli v následujících dnech zjistit, že půlku naší skupiny na túře popálila nějaká fototoxická rostlina. Puchýře jsou to docela velké a na středomořské výpravě se jedná o běžné poranění.
Ulassai
Pešek se nás drží dál, protože sotva dojedeme do Ulassai, parádně se rozprší.
Bari Sardo
Všichni se jedou schovat do penzionu v Bari Sardo, jen já, Martin a Kiai zůstaneme statečně spát v dodávce. Ve čtyři ráno nás budí rána jako z děla. Kousek od nás střelil hrom a spustil krupobití. Naštěstí nedochází k žádné újmě a jak my v dodávce, tak druhá skupina v passatu můžeme vyrazit dál.
Pranu S. Vittoria 817m
Rozcvičkou před nejvyšším sardinským vrcholem je pro nás vrchol Pranu S. Vittoria. Kiai i Zaria mají cestou na práci vyčmuchat divokou zvěř a proto se mi cesta s ovčákem na sedáku vůbec nelíbí. Je to asi daň za to, že všechny předchozí dny byla naopak extrémně hodná, protože obecně na Sardinii kolem pobřeží moc divoké zvěře není.
Výhledy jsou z tohohle výletu ale nádherné a stojí to za to. Cesta dolů potom vede mezi korkovými duby, které jsou pro Sardinii typické.
Lago di Gusana
Někdy najít místo na spaní není vůbec jednoduchý úkol. Stejně tak je velký problém najít otevřenou restauraci. A tak když najdeme plácek na tři stany u Lago di Gusana a uvaříme si bramborovou kaši, bereme to jako výhru.
Ráno se nám navíc naskytne romantický výhled na probouzející se jezero a protější vrcholky hor.
Punta La Marmora 1834m
Brzy po snídani už parkujeme na parkovišti pod Punta La Marmora. Okružní dvanáctikilometrovou trasou, přes svah s protékajícími potoky, trávou, sněhem a kamením se dostaneme na nejvyšší vrchol Sardinie.
Hřeje nás středomořské sluníčko a den je jako malovaný. Večer dokonce objevíme restauraci, kde nám upečou výbornou pizzu.
Triei
Mezi duby, borovicemi a hustými keři nacházíme roztomilé místečko na stanování kousek od města Triei.
Strávíme tady dvě noci.
Santa Maria Navarese
Třetí lezeckou oblast, kterou navštívíme, je skalka v přístavu Santa Maria Navarese.
Scogli Rossi
Na červené skály Scogli Rossi, které jsou opodál, se ale neleze. Ty si jen vyfotíme a v kavárně poblíž si objednáme zmrzlinu a pistáciový croissant.
Aguglia, Guglia di Goloritzé
Další den se rozdělíme. Martin s Kubou vylezou na 5 délkovou věž Aguglia cestou Easy Gymnopedia o obtížnosti 6b+.
Pája, Důša a Evča mezitím obejdou dlouhý okruh s vyhlídkou na Punta Salinas.
Cala di Fuili
Já si nechávám dodávku a vezu Marťase a Barču na lehčí lezecké cesty do Cala di Fuili. Tato oblast je však, narozdíl od ostatních v zálivu Golfo di Orosei, tak dobře přístupná, že jsou odpoledne už stěny obležené jinými lezci. Zbyde na nás jedno 4b a pak pěkně zarostlá 5a, ze které unikám a nechávám ve stěně šroubovací karabinu.
Alespoň máme celý den pěkné počasí a Kiai si opět může zaplavat v moři.
Cala Gonone
Zatímco večer v Cala Gonone marně hledáme otevřenou kavárnu, první skupina už za námi vyráží a spoléhají, že najdeme dobré místo na spaní.
Dorgali
Nakonec se večer potkáváme u kostela kousek nad Dorgali, kde za rohem nacházím ráno termální bazén.
Cala Brandinchi
Silvestr jsem chtěla strávit na pláži u západu slunce a lahve vína. Tak by to bylo příhodné v Cala Brandinchi, kdyby nepřišel černý mrak. Tak jsme si objednali steak a vymysleli, že zajedeme od upršeného pobřeží zpátky do vnitrozemí, kde by pršet nemělo.
Foresta di Sorilis
Po krkolomné jízdě končíme kdesi pod stromem ve Foresta di Sorilis, kde není vůbec žádný signál a taky leje jako z konve.
Caldicciosu
Někdy se dá ale nálada spravit poměrně snadno. Hned první den v novém roce je opět nádherně slunečné počasí a cesta na vodopády Caldicciosu je úchvatná. Zelené údolí rozděluje dunící řeka a z vrchu je vidět až na vysoké hory Korsiky.
Cannigione
Krásný den ukončí barevný západ slunce v Cannigione kousek od národního parku La Madalena. Tady si Silvestr vynahradíme, uvaříme si spolu jídlo na pláži a dopijeme zbytky vína ze včerejší nepovedené oslavy.
Punta Semaforo
Poslední den už směřujeme cestu blíž k Olbii. Vystoupáme na Punta Semaforo.
Villa Giulia, Golfo Aranci
V domácí restauraci Villa Giulia si objednáme mořské speciality, víno i zákusky. A i když jsme Důšu nakonec nevzali do Artisana, kam celou dobu toužil jet, vypadá nakonec šťastně.
Tady se s druhou partou rozloučíme, protože jejich trajekt jede o chvíli dřív z jiného přístavu.
Pisa
Když pak na našem trajektu začnou zase Italové řádit a do rána zpívají fanaticky nahlas své národní písně, už si říkáme, že to je fakt jen zlý sen. Příště raději kajutu.
Nevyspale se z dálky opřeme o šikmou věž v Pise, v kavárně Postó si dopřejeme poslední croissant a vydáme se domů.
